Nejnovější kniha Lidmily Kábrtové přináší srdcebolné Čekání na spoušť

Lidmil Kábrtová je českým čtenářům již dobře známá. Nebo alespoň těm čtenářům upřednostňujícím náročnější literaturu. Literaturu, která nic nenaservíruje na zlatém podnose, nechává za sebou mnoho otázek a především otevřené osudy, které pokračují i přesto, že jsme za jejich životy otočili poslední stránku knihy. Právě takové totiž knihy Lidmily Kábrtové jsou. Tato česká autorka u nás debutovala svojí novelou Koho vypijou lišky, následovala povídkovou knihou Místa ve tmě a v současné době rozkládá duše svých čtenářů vynikající povídkově-románovou knihou Čekání na spoušť.

Čekání na spoušť je de facto příběhem v příbězích a trošku si pohrává s Boccacciovou myšlenkou Dekameronu. Osm protagonistů v osmi povídkách vypráví svůj životní příběh o pádech, životních prohrách, krátkodobých radostech i špatných rozhodnutích a slovech, která byla vyřčena ve vzteku a těžko se vrací zpět.

Všechny příběhy ovšem tvoří jednotný příběh a jako čtenáři zjišťujeme, jak moc se všechny jednotlivé osudy a příběhy navzájem mísí, ovlivňují a prolínají. Zuzana se na dovolené snaží poprat s bolestným životním zjištěním, stárnoucí a osamělá Iveta činí v místním krematoriu životní pokání, Libor netouží po ničem jiném, než po klidu a rodinné pohodě...

I přesto kolik síly, bolesti, lásky a životních přešlapů dokázala Lidmila Kábrtová do své knihy vměstnat, je ve své podstatě neskutečně minimalistickým a hutným dílem. Právě proto působí na své čtenáře mnohem silněji a emočněji, než často nabízí jiné současné romány, které velikostí připomínají cihlu, ale příběhově vám často příliš nenabídnou. Jako bonus k velmi silnému příběhu nabízí Kábrtová velmi osobitou výpověď doby v 50. letech i doby současné se vším, co k ní patří. I tím jaksi odhaluje skutečnosti a události, které všechny postavy knihy formují, ovlivňují a často i nepřímo vedou k uskutečnění nepříliš šťastných rozhodnutí, která mohou mít a samozřejmě že i mají, výrazný dopad nejen na ně, ale třeba i na někoho, o kom zatím ještě neví, na někoho, kdo do jejich života má teprve vstoupit.

Čekání na spoušť je ve všech směrech silnou, citlivou a v mnohém i drásající knihou o obyčejných lidech, kteří mohou být vašimi sousedi, mohou vyprávět třeba i váš příběh, příběh vaší rodiny. Kábrtová navíc perfektně všem svým postavám zachovává lidskost, nikoho nestaví do role oběti, nikdo není jen zlý nebo jen kladný hrdina, což se v současné literatuře také už moc nenosí. Nikoho nestaví na piedestal, nikoho nesoudí.

Na necelých dvou stech stranách rozehrává složitou partii šachů s lidskými osudy, skládá pestrobarevnou mozaiku příběhů a nechává jak čtenáře, tak i protagonisty celé knihy na pochybách, jak to s nimi vlastně dopadne. Někomu se možná dostane odpuštění, někdo dostane možnost napravit staré chyby, někdo se možná nepoučí a dál si bude myslet, že vždy jednal správně.