Hororová novela Smrt bývá nehezká přináší skvělou atmosféru i psychologický příběh

Ztráta dítěte je to nejhorší, co může rodiče potkat. Zvlášť, pokud je vaše dítě zavražděno. V takové chvíli je jakákoli satisfakce bezpředmětná. Život vaší ratolesti nikdo nevrátí. Nikdy už jí neuvidíte vyrůstat, smát se, maturovat, promovat, vychovávat vlastní děti. A každý rodič by jistě udělal cokoli na světě, aby tu chvíli, kdy jeho dítě vydechlo naposledy, vrátil zpátky. Smrt zkrátka nebývá hezká. Je krutá, nelítostná, nebere si servítky a s nikým nemá slitování, ale chtít zvrátit kolo osudu a vrátit mrtvé zpět do života může být často mnohem hrůznější a strach nahánějící než umírání.

Manické vystřílení školní třídy a útoky na podobné instituce jsou spíš problémem Ameriky než naším, ale ani tady se podobným útokům nevyhneme. Když nešťastný a duševně zcela zlomený muž napadne jednu ze tříd základní školy kdesi na jihu Čech a kromě své dcery zastřelí i několik jejích spolužáků převrátí se životy mnoha rodin i celé školy o sto osmdesát stupňů.

Všichni se se svojí ztrátou nějak vyrovnají, přijmou fakt, že jejich dítě nežije, položí květiny na čerstvě zasypané hroby s fotografiemi jejich ratolestí a snaží se jít životem dál. Výjimkou je spisovatel Daniel Hejtman, který při tomto krvavém masakru přišel o dceru. Od té doby šlo všechno v jeho životě nějak do kopru. Jeho manželství, zdraví, příčetná mysl... Navíc, v jeho starém autě kdosi žije. Duch, přízrak, říkejte si tomu, jak chcete. A tento/toto má možná moc přivést jeho dceru zpět. Alespoň je o tom Daniel pevně přesvědčený.

V zaslepenosti způsobené žalem a podpořené sladkou nadějí, že kdosi může jeho dcerku přivést zpět ze světa mrtvých, přivádí Daniela na samou hranici zdravého smýšlení a úsudku. Drží se této myšlenky jako tonoucí stébla v pevné víře, že s jeho dcerou se do jeho života vrátí štěstí a smích, které ho násilně opustily. Nehledí na následky a zastavit ho nedokáže nikdo a nic. Obětoval by vše, jen aby opět mohl svoji dcerku sevřít v náručí, přečíst jí pohádku před spaním a pohladit po vláskách.

Na hranici snesitelnosti

Smrt bývá nehezká od českého autora a hororového nadšence Jiřího Sivoka je skvělou novelou o ztrátě, touze a posedlosti, která člověka zavede na samu hranici jeho schopností, které se směle odváží překročit. Jiří Sivok v tomto krátkém a svižném příběhu opět dokázal, že je skvělým vypravěčem, který umí vykreslit opravdu děsivou atmosféru. A to i bez potoků krve, strašlivých příšer a monster. Vystačí si s málem, které ovšem dokáže vytěžit na maximum. Pracuje spíše s postupným budováním temné atmosféry a příběhu jako takového, nechává nás proniknout do duše a mysli hlavních protagonistů, na příběhu obyčejného člověka nám ukáže naše vlastní strachy a nakonec vše dovede do extrému a na samu hranici snesitelnosti.

Smrt bývá nehezká je na přečtení jistě skvělá kniha, která ve své audio podobě ve velmi syrovém a emočně vybroušeném podání Vojtěcha Hamerského dostává zcela jiný rozměr. Ačkoli je Jiří Sivok především autorem hororových příběhů, přináší svým čtenářům i jakousi přidanou hodnotu. Jeho knihy jsou mimo hororu také velmi dobrými společenskými a psychologickými romány, které mistrně obleče do černočerného hávu strachu hororových příběhů, kteří jsou často čtenářům žánrově i příběhově mnohem přístupnější, než marketingově prezentovaný hlubokomyslný psychologický román. Možná právě proto je na poli daného žánru stále oblíbeným a žádaným autorem.