Dyškanti dokázali, že středověká hudba není jen pro staré

 V Chelčicích se v pondělí 24. září konal desátý ročník Mezinárodních dnů Petra Chelčického, významné osobnosti spojené s touto obcí nedaleko Vodňan. Tématem letošních oslav byla myšlenka „Vnitřní cesta ke svobodě člověka".

Setkání začalo u sochy spisovatele, překladatele, myslitele a teologa Petra Chelčického na návsi, kde promluvili jak zástupci církví, tak starostové i ze spřátelených obcí. Poté následovala prohlídka památníku Petra Chelčického, komentovaná Klárou Kavanovou Muškovou, ředitelkou Chelčického domova sv. Linharta, a patriarchou CČSH ThDr. Tomášem Buttou, určená zejména přítomným studentům.

Mnoha záhadami opředenou osobností Petra Chelčického prostupovala myšlenka pokornosti k půdě a zejména nezbytnosti nenávisti a míru. To si bohužel mnozí dnešní militantní domobranci, odvolávající se na husitství, jehož významnou postavou Chelčický byl, jaksi neuvědomují, ba si i pletou odkaz Mistra Jana Husa a válečníka Žižky. Návštěva památníku by jim mohla mnohé objasnit.

Mladší ze studentů byli žáci 9. ročníku ZŠ Dukelská v Českých Budějovicích, kteří se představili v podkrovních prostorách Linharta krátkou divadelní interpretací několika moderně pojatých biblických příběhů, od stvoření světa přes vyhnání z ráje a známou bratrovraždu po potopu světa. Hra měla název Adam a Eva.

V kostele sv. Martina se následne uskutečnilo vystoupení souboru Dyškanti, a to v pětihlasé vokální formě. Po úvodním setu z nejstarších písní, ba přímo pokladů naší lidové slovesnosti, kterými byly Hospodine, pomiluj ny, Svatý Václave a Buóh všemohúcí, pronesl zamyšlení k tématu oslav patriarcha Tomáš Butta. V logickém chronologickém sledu následovaly písně z doby reformace: Mistra pražského v Písmích učeného, tzv. Husitský Otčenáš, pravým názvem Připravmež se věrní k modlení (opět zde je ve hře pokora k Bohu, nikoliv úcta ke zbrani), Zdráva i milosti plná a Na počátku církve svaté.

Poté promluvil Pavel Fér, kazatel Sboru církve bratrské v Husinci. Evropská tvorba 15. a 16. století završila koncert, kostelní klenbou zarezonovalo Largire nunc mitissime od Jacoba Obrechta, od Heinricha Isaaca Pastorem pium a Misit Herodes manus autora Jacoba Handla. Oprávněně vyžádaný přídavek byl svým způsobem návratem časovou smyčkou k počátku koncertu, ovšem to, že soubor opět sáhl po Svatý Václave neznamená, že by vyčerpali repertoár, nebo toho snad více neuměli - stačí prohlédnout jejich web s mnoha ukázkami, ale jednalo se o jiné aranžmá, nádherně polyfonní úpravu z roku 1624.

Video ZDE. 

Přestože většinu posluchačů tvořili studenti střední školy - kvinty a sexty gymnázia při Základní škole a Gymnáziu Vodňany, bylo patrné, a to i dle následných ohlasů, že je vystoupení zaujalo. Krom repertoáru a skvělého podání zpěváků, vedených Martinem Horynou, k tomu přispělo i útulné prostředí chelčického kostela.

A v míru a pohodě pak následoval bohatý společný oběd, po nasycení ducha prospěšný i tělu a v celkovém pohodovém souznění generací bylo patrné, že v duchu parafráze titulu filmu bratří Coenů možno s radostí konstatovat, že tahle země není (zatím snad) zapovězena výlučně ani pro starý, ani pro mladý.