Na Hudebních sklepech v Milevsku zahraje Jaroslav Hutka a Vladimír Veit

Ve čtvrtek 28. listopadu přijede na Milevské hudební sklepy do Galerie M písničkář Jaroslav Hutka, který se stal symbolem listopadu 1989, proto také jezdí celý letošní podzim od koncertu ke koncertu a právě absolvoval i několik vystoupení v Berlíně k výročí pádu Berlínské zdi. S ním zahraje jeho dvorní skladatel hudby učitel hry na kytaru Vladimír Veit. Začátek koncertu je v 19.30 hodin a oběma jsme položili obvyklé čtyři otázky.

Jaroslave, jak vzpomínáte na dobu před 30 lety?

Spíš vidím, jak je na to vzpomínáno, je to tak dávno, že už si hrajeme spíš s představami než se skutečností. Ale byla to klíčová událost, která spadla z nebe, takže v tom bylo blaženství, teď jsme na zemi a jsou tu konkrétní problémy s předsedou vlády a prezidentem a jejich mocným zázemím. Tehdy se stalo nemožné, teď můžeme udělat možné a nenechat si to líbit...

Po třiceti letech ještě vím, že se stalo něco nečekaného a zázračného, co není běžné. Zhroutil se během pár měsíců celý východní blok, neuvěřitelné, nepředvídatelné. Věci, které v dějinách nečekáme, hledáme v nich buď nějakou logiku nebo nějakou zradu. Možná se v tom nakonec i něco takového najde, ale stalo se to pěkně a co se stalo bylo dobré, přátelské a nekrvavé. To není jen tak. Já se pokusil být u toho a i to se nečekaně podařilo, vlastně jsem byl první, kdo vešel za ním tiše spadla železná opona. Velká radost.

Co v poslední době tvoříte?

To se nedá říct. Mám k sedmdesátce dvě malinké děti, ale to asi není tvorba, to je také cosi nepředvídaného a šťastného. Znovu píšu od roku 2006, píšu texty a Láďa Veit mi k tomu píše muziku, je to mnoho přes stovku písní od krajinomalebných, milostných, politických, dětských a poťouchlých, třeba křesťanská klasika memento mori, vlastním názvem Miloš a Zubatá. Mám mnoho nových písní, mnoho koncertů a bezvadné děti, takže, co si mohu přát více.

Co očekáváte od "nového" ministra kultury?

Od kterého? Ale obecně neočekávám nic, co by se mně týkalo, já to ministerstvo nepotřebuji, doufám, že Zaorálek nebude takový mamlas, jako ten Staněk, ale co z toho bude se nedá předvídat. Česká politika je poněkud nepředvídatelná ve svém populismu a podřízenosti pokřivené vůli z Hradu. Ministr kultury je potřeba jako úředník k fungování státu od památek, přes hlídání celkové kulturnosti až po podporu toho, co není komerční. Měl by to být slušný a poctivý člověk, který se v kultuře vyzná, ale to možná už chci moc.

Jakou muziku právě posloucháte?

Upřímně řečeno žádnou, mě zajímají události světa, historie a pak pohyby v nitru, ze kterého vznikají nějaké počiny umělecké. Poslední dobou písně nebo básně.


Vladimír Veit

Písničkář Vladimír Veit je autorem hudby většiny Hutkových písní. Spolu také začínali v šedesátých lech na Karlově mostě, Vladimír učil Jardu hrát na kytaru krásné melodie, které pro něj skládal. V osmdesátých letech oba emigrovali - Hutka do Holandska, Veit do Vídně. Nejznámější album Quo Vadis nahrál Veit s Emilem Pospíšilem v roce 1980 ještě v Praze, ale vyšlo v exilovém nakladatelství Šafrán ve Švédsku... Po revoluci a návratu obou písničkářů domů navázali Hutka s Veitem na tehdejší spolupráci a vydali každý několik desek.

Nyní vychází v Galénu nové již patnácté Veitovo album, to bude na Sklepech pokřtěno.  

Vladimíre, jak vzpomínáte na dobu před 30 lety?

Bylo to moc a moc potřeba. "Naivní" tehdejší nadšení vnímám dnes jako závan poesie.

Co v poslední době tvoříte?

Písničky - když mi něco nového napadne. To se nedá naplánovat. V současnosti jich mám skoro čtyřicet, které čekaj na vydání. Teď mi vyšla u Galéna pátá CD. Rychleji to nejde.

Co očekáváte od "nového" ministra kultury?

Nic, a ani od jiných ministrů.

A jakou muziku právě posloucháte?

Od té doby co mi zemřela dcera při autonehodě nemůžu poslouchat vůbec žádnou hudbu. I svoje nahrávky si poslechnu, jen jestli jsem to opravdu udělal dobře a pak to odložím.

Předprodej vstupenek je v Galerii M (tel. 382 522 082, galerie@milevskem.cz). Vstupné v předprojdeji je 200, 250 Kč na místě.