Fotograf Jindřich Štreit vystavuje v Táboře snímky s koncem života. Lidé fotky hladili

Přední český fotograf, profesor Jindřich Štreit už podevatenácté zavítal do táborské Galerie Auritus, která funguje pod Centrem adiktologických služeb Farní charity Tábor. Dokumentarista tentokrát představuje nový soubor fotografií zachycujících hospicovou péči, její klienty a silné příběhy. Výstavu "…..s láskou" mohou zájemci zhlédnout do 2. října.

Soubor fotografií začal Jindřich Štreit tvořit před dvěma lety. Říká, že po 55 letech focení je téma hospicové péče nejtěžším, které kdy zpracovával. "Loni jsem vystavoval téma vztahu vězňů a kaplanů. Když to porovnám, tento soubor fotek je mnohem závažnější. Vězeň se do situace dostane vlastním přičiněním, tady je to ale otázka života a smrti. Každého z nás ta hranice čeká, všichni doplujeme do stádia, jediného okamžiku, kdy se svět rozděluje," popisuje fotograf. Fotky tak ukazují konec života, bohužel nejen starších lidí, ale i dětí.

"Jsou zachyceny všechny generace. Jsou to reálné a smutné osudy. Je ale důležité to ukázat, protože hodně lidí si myslí, jaký jsou kingové, přitom nikdy nevíte dne ani hodiny, kdy konec přijde. Přistupovat k tomuto tématu jako fotograf je nesmírně složité. Nemusíte mít totiž druhou šanci na fotku, protože ti lidé už tu druhý den nemusí být. Jedinečnost okamžiku je tedy ještě větší," vysvětluje. Mnozí lidé na vystavených fotografiích dnes již nežijí.

Poslední památka

Fotky vznikaly v Olomouci na základě podnětu mobilního hospice Nejste sami. Tam se autor seznámil s činností pracovníků i problémy rodin a chtěl s nimi seznámit veřejnost. "Je jedno, kde toto mimořádně silné a citlivé téma fotíte. Záleží hodně na rodinách, zda vás v tomto stádiu pustí blíže. Některé si to nepřály. Přiznávám, že mi pomohlo, že jsem v této oblasti známým fotografem, a když fotím, snažím se v místnosti jakoby nebýt, " říká Jindřich Štreit. Výstavní soubor obsahuje 33 obrazů, které fotograf vybíral ze zhruba 5000 fotografií. Chystá se i kalendář. Pro mnohé pozůstalé jde o poslední památku.

"Na první vernisáž v Olomouci přišly rodiny zesnulých, stály u fotografií, koukaly na ně jak na svaté a své milované na nich hladily. Fotky zachycují ty šťastnější okamžiky, pro rodiny se tak staly vzpomínkou," uzavírá Jindřich Štreit.