Ve věku nedožitých 76 let zemřel dlouholetý člen Jihočeského divadla Jiří Hájek

S lítostí oznamujeme, že v pondělí 22. července 2019 dotlouklo srdce dlouholetého člena a od roku 1968 prvního sólisty baletního souboru Jihočeského divadla pana Jiřího Hájka. Ten do angažmá v Jihočeském Divadle vstoupil jako mladý tanečník v sezóně 1964/1965. Oficiální angažmá ukončil v roce 1990, ale na baletní prkna Jihočeského divadla se pravidelně vracel.

Mezi jeho první úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera v choreografii Milana Hojdyse a rolí poslední – v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha v choreografii Libora Vaculíka s premiérou v listopadu 2018 – měl na svém kontě na 40 velkých tanečních postav.

Poslední rozloučení s Jiřím Hájkem se uskuteční v úterý 30. července 2019 v 10.30 hodin v obřadní síni českobudějovického krematoria.

pan Jiří Hájek (13. 11. 1943 – 22. 7. 2019)

S Jiřím Hájkem, rodákem z Ořechova u Brna a od roku 1968 prvním sólistou baletu Jihočeského divadla, pojilo s touto scénou letos právě neuvěřitelných 55 let.
Do angažmá v JD vstoupil jako mladý tanečník, absolvent tanečního oddělení Konzervatoře v Brně již v sezoně 1964/1965.

Oficiální angažmá zde ukončil již v roce 1990, ale na baletní prkna „svého divadla“ se přesto vracel doslova do posledních dnů. Mezi jeho první zdejší úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera v choreografii Milana Hojdyse a rolí poslední - v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha v choreografii Libora Vaculíka s premiérou v listopadu 2018 - měl na svém kontě na 40 velkých tanečních postav.

Jeho mužné jevištní vzezření, elegance, dokonalá taneční technika a spolehlivost v partnerských duetech jej předurčovaly převážně k milovnickým a později i k dramatickým úlohám.

Za všechny jmenujme alespoň Václava i Gireje v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, Mandarína v Bartókově Podivuhodném mandarínovi, Prince v Prokofjevově Popelce, básníka Villona v baletu V. Soukupua Francois Villon, Dona Juana ve stejnojmenném baletu Ch. W. Glucka či Kreonta v tanečním zpracování Bendova melodramatu Médea.

Vedle celovečerních baletů zcela samozřejmě a s grácií účinkoval v dlouhé galerii tanečních postav v operách, operetách i muzikálech (My fair Lady, Kiss me Kate, Kabaret) a rovněž v oblíbených tanečních zpracováních symfonických skladeb (Pátá symfonie P. I. Čajkovského, Slovanské tance Antonína Dvořáka, Taras Bulba Leoše Janáčka).

S úspěchem se představil i v soudobých tanečních opusech (Plameny Paříže B. V. Asafjeva, Hirošima V. Bukového, Šťastný návrat J. Kosiny, Viktorka Z. Vostřáka). Spolu s tanečnicí a životní partnerkou Radmilou Hájkovou patřil k hlavním hvězdám baletu v šéfovském období choreografa a tanečníka Milana Hojdyse.

V celé historii Jihočeského divadla byl „Jura“ Hájek jedním z nejoblíbenějších a diváky nejmilovanějších tanečníků…