PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


D. Michálek: Hranice mezi vandalem a umělcem je tenká. Tábor počmáral člověk bez pokory

D. Michálek: Hranice mezi vandalem a umělcem je tenká. Tábor počmáral člověk bez pokory

Sobota, 27.04.2019 / rozhovor

 

 V ulicích Starého města Tábora i v přilehlých sadech se v uplynulých měsících objevily nové takzvané tagy, tedy umělecké podpisy sprejerů. Odnesly to však i historicky cenné budovy, včetně sgrafitových omítek, jež si nechali nedávno soukromí vlastníci za mnohatisícové sumy zrestaurovat. Z uměleckého vyjádření se stal vandalismus. Jak tenká hranice je mezi street artem - pouličním uměním (pozn.red. právě například sgrafita jsou uváděna na počátku dnešního graffiti) a vandalismem jsme si pohovořili s devětadvacetiletým Davidem Michálkem, bývalým writerem - sprejerem. U dóz s barvami zůstal, ale sprejerství povýšil na své povolání a věnuje se projektu Propublikum.

Můžete okomentovat to, co se v posledních týdnech odehrálo v historickém centru města? Kdo to podle vás udělal?
Do historického centra Tábora si někdo zašel vyzkoušet své první práce. Nedokážu říct, co ho k tomu mohlo vést, ale s největší pravděpodobností šlo o někoho mladého s nedostatkem pokory.

Jsou nějaká pravidla, jimiž se sprejeři řídí?
Nic takového jako pravidla pro graffiti nikdy neexistovalo. Graffiti si žijí vlastním životem a určitá nepsaná pravidla či způsoby se vždy přejímaly od starších a zkušenějších, z generace na generaci, a to ať už přímo či nepřímo.

Co jsou to ty zmíněné způsoby?
Vždy jde o individuální věc. Liší se to stát od státu, město od města, ale především člověk od člověka. Záleží, jak si to člověk dokáže obhájit sám u sebe. I když vyloženě nějaká pravidla nejsou, malování po nových fasádách či památkách je už přes čáru. Zkušenější tohle nepodporují.

Jaký je rozdíl mezi writerem a vandalem? Jak pak takového člověka sami sprejeři vnímají?
Pokud se bavíme o graffiti v pravém slova smyslu, bavíme se writerech, jejichž motivací je vepsat své jméno (pseudonym) do veřejného prostoru a získat si v graffiti kultuře určitý status – respekt. Veřejný prostor ovšem není pro tyto bojovníky za uznáním uzpůsoben, a tak není překvapením, že se převážná část graffiti tvorby nachází za hranou zákona. Když je vám kolem patnácti, jde celkem o velkou výzvu, jak říct světu, že existujete. Tím, co jste reálně schopni vytvořit. Čím kvalitnější dílo, na zajímavějším místě, tím vás okolí více vnímá. Mnoho začínajících writerů se ovšem snaží získat si respekt tou nejsnazší cestou, volí nejjednodušší formu (tag) a jdou na nejviditelnější místa. Efekt to má pak opačný, zkušenější writeři je nerespektují a celá jejich kariéra končí na počmáraných nových fasádách a historických památkách. Řadí se tak po bok klasických vandalů. Formálně je však hranice velmi tenká.

Existuje vůbec nějaká páka k tomu, aby se čmáranice nebo i graffiti neobjevovaly na místech, kde okolí hyzdí?
Na sprejery pamatuje zákon o poškozování cizí věci a není zrovna mírný, pachateli hrozí až několik let za mřížemi. To ovšem mladé lidi v jejich seberealizaci nezastaví. Spíše než vytváření bariér by pomohl vzájemný dialog a dát takovým lidem prostor pro vyjádření, například v podobě legálních ploch.

Ty tady asi chybí. Ale je vůbec toto cesta, ke graffiti nedílně patří i onen adrenalin…
Nefunguje to tak, že sprejerům dáte legální zeď, kde se vyblbnou a z města tak graffiti zcela zmizí. Legální plochy ale dokáží zasáhnout problém hlouběji. Jednak si na legálních plochách mohou začínající writeři vyzkoušet sprejovou techniku a třeba zjistí, že to není úplně pro ně. Lepší, než aby si to zkoušeli na vašem baráku. Dalším přínosem legálních ploch je vyhranění prostoru i pro profesionální writery. To je velice důležité, protože, jak už jsem naznačil, bez autority, která ukazuje možnosti, čeho mohou být začínající writeři schopni dosáhnout, se nemají čeho chytit a nejsou motivováni vytvářet kvalitní graffiti. Plochy v tomto směru působí v dané lokalitě jako výkladní skříň toho nejlepšího. Nehledě na to, že se pravidelně na takovýchto místech organizují takzvané graffiti jamy, na které se zpravidla sjede špička writerů z celé země i ze zahraničí.

Podle všeho město na návrh Pirátské strany projednává možnost, že by legální plocha mohla být na sídlišti Nad Lužnicí a na Pražském sídlišti u Základní školy Zborovská. Víte o tom něco? Není pak potřeba dalších regulací - návštěvní řád apod.?
Nejsem si jistý, že je informovanost v tomto ohledu dostatečná, proto jsem v kontaktu s pirátským radním města Tábora Janem Příbramským, se kterým připravujeme systematické řešení. Vedle dalšího rozšíření legálních ploch s jasně danými pravidly, bychom se chtěli soustředit na lepší informovanost a předcházení dalších nešťastných událostí, jakou je ta ze Starého města. Především na školách a místech, kde se spreje prodávají. Rádi bychom také, aby město poskytlo plochy pro vytvoření profesionálních maleb, prostřednictvím kterých by mělo příležitost ukázat, jak progresivní v umění umí být a odradilo tak vandaly v dalším svévolném poškozování okolního prostoru.

Zní to jako pohádka, co vše se pro to musí udělat?
Na to není snadná odpověď. Hlavně musíme mít podporu. A to jak veřejnosti, tak i dalších zainteresovaných subjektů, včetně policie. U legálních ploch nyní vytipováváme správná místa a snažíme se připravit kvalitní provozní řád a materiál prevence. Ke schválení do rady nebo zastupitelstva to dáme tehdy, až si budeme jisti, že je vše dobře připravené. I proto nás čeká schůzka s koordinátorkou Zdravého města, aby nám s přípravou pomohla. Co se týče profesionálních graffiti maleb (mural art), tak tam v tuhle chvíli aktivně vybíráme vhodná místa a témata, která dokáží město náležitě oslovit, aby na ně bylo ochotno uvolnit prostředky.

Jak dlouho se graffiti věnujete vy a jaká byla cesta k profesi a profesionalitě?

S graffiti jsem začal snad před 15 lety, ale v posledních letech si zamaluji párkrát do roka. Především v zahraničí, kde se to snažím propojit s cestováním obecně. Své „stopy“ jsem zanechal na místech po celé Evropě. Hodně času mi ale dnes zabírá práce. Už to bude přesně deset let, co jsem vystavil svou první fakturu za grafické práce. Tím to začalo, ale věnoval jsem se i dalším podnikatelským oborům, kde jsem postupně sbíral zkušenosti, až mi začalo docházet, že cestou, kterou jsem si prošel já, nikdo jiný nešel. Uvědomil jsem si, že když propojím zkušenosti z podnikání s tím, co mě baví, že mohu vytvořit něco unikátního. Před pěti lety jsem proto s kamarádem založil Propublikum a začali jsme nabízet firmám graffiti malby na zakázku neboli walldesign, jako alternativu k dekoracím interiérů i exteriérů a outdoorové reklamy. Dneska už máme v portfoliu ty nejlepší writery a přidáváme i další kreativní služby jako výrobu kostýmů nebo rekvizit, kaligrafii atd.

Neodsuzují sprejeři, stále žijící touto subkulturou a životním stylem, to, že chce někdo sprejerství legalizovat a ještě z toho dělat byznys? Setkal jste se s tím?

Naprosto minimálně. Řada lidí, kteří dříve byli známí pouze „z ulice“, využila svého talentu a dnes jsou z nich třeba umělci, kteří vystavují v galeriích po celém světě. A zrovna se jedná o ty lidi, kteří v tom bouřlivém období ilegálního graffiti určovali laťku a dnes ukazují ostatním, kudy může vést cesta dál. Možná, kdyby to nebyli právě oni, že by s tím někdo problém měl. Dnes už si to nikdo netroufne. Divil byste se, kolik lidí s touto historií je dnes veřejně známých.

Jaké pocity jste z toho měl jako teenager a jaké máte nyní jako profík?
Dříve to bylo velké dobrodružství, dnes už jsem takový moudřejší… (smích)

Byl jste za graffiti někdy trestaný, jak?
Nikdy jsem nebyl trestaný.

Co vás třeba graffiti naučilo?
Naučil jsem se více vnímat věci kolem sebe. Možná to vyzní zvláštně, ale řekl bych, že mě to naučilo i spoustě morálním hodnotám. Ve skupině writerů si musíte věřit a navzájem se na sebe spolehnout. Není to one man show.

Když se vrátím ještě k té práci. Co jako bývalý sprejer nabízíte, nebo co po vás lidé chtějí?
Možností je v dnešní době nepřeberné množství. Vždy se snažíme se zákazníkem komunikovat, společně přicházíme na další nápady a původní myšlenku postupně rozvíjíme. Hodně nás to baví. Někteří zákazníci se soustředí jenom na cenu a vůbec si neuvědomují, jaký se v tom skrývá potenciál. Do graffiti maleb se často snažíme vložit nějaký příběh. Pak můžeme na jednotlivé části umístit QR kódy s odkazy na informace, které příběh popisují nebo dále rozvíjí. Můžeme pracovat s různými fluorescenčními barvami, s UV barvami, se zvukem atp. A nemusí to končit jenom u stěn. Například vytváříme graffiti designy na batohy, penály, nebo boty. Není připravujeme i vlastní designový nábytek v graffiti stylu.

Přijde vám, že je třeba dnes sprejerů v temných ulicích méně, než v době dnešních třicátníků?
Určitě jich je méně. Alespoň co se týče toho ilegálního graffiti v ulicích. Doba se posunula. My když jsme začínali, tak jsme neměli ani internet a vše jsme jen odpozorovávali z ulice. Informace jsme získávali špatně a nebyl ani Facebook, kde bychom se mohli se svými výtvory pochlubit. Technologie pak brzy dohnaly i nás a začaly se objevovat takové sociální sítě pro writery. O jednu z největších se brzy začala zajímat i policie a museli ji zavřít. To bylo ještě před nástupem Facebooku. Na druhou stranu má dnešní doba v tomto ohledu svá pozitiva. Informací je všude plno, lidi se více soustředí na vytváření kvalitních pieců (graffiti maleb) na legálních stěnách a své výtvory pak mohou sdílet s celým světem.

Co byste vzkázal dnešním sprejerům z pozice zkušenějšího? Jak a kde by se měli učit, zdokonalovat?
Úspěch se nedostaví hned, buďte trpěliví. Za sebe mohu říct, že kreativita je jedna z nejdůležitějších schopností, kterou pak využijete ve spoustě jiných oblastech práce i v životě, takže jestli vás graffiti baví, zkuste u toho zůstat a budoucnost bude vaše. Ne nutně bohatší, ale za to barevnější …


Rozhovor vznikl pro MFDnes České Budějovice


Fotografie


Autor: David Peltán





Mohlo by se vám zamlouvat

 

 




Kultura dnes


Letní kino Milevsko - Ženy v běhu

Kino / film
Dům kultury Milevsko - amfiteátr
16.07.2019 od 21:00 hod.

 

Bomberos

Divadlo / Hasičská groteska a klaunerie
Husitské muzeum v Táboře - RAJSKÝ DVŮR
16.07.2019 od 16:00 hod.

 

Festival u Slavie na letní scéně

Hudba / festival
Slavie
16.07.2019 od 18:00 hod.