Písecká tříkrálová Trojice patřila poezii, klasice i rocku

V neděli 8. ledna se uskutečnil v pořadí II. Tříkrálový večer poezie, hudby a obrazů. Hlavními protagonisty byli básník Milan Princ, hráč na varhany a klávesové nástroje Břetislav Bakala a kytarista, textař a skladatel Petr Hejna.

Úvodem Milan Princ přednesl několik svých básní, aby následně představil prvního z trojice účinkující v Trojici, Břetislava Bakalu. Ten si pro svůj úvodní varhanní set přizval mladého prachatického houslistu Stanislava Zemka. Společně zalovili v klenotnici nejen klasické hudby (Vivaldi, Bach…), ale došlo i na variace na Child in Time, nesmrtelnou rockovou skladbu z alba In Rock kapely Deep Purple (dnes asi málokdo tuší, že inspirací kapele tehdy v r. 1970 byl právě houslový part u nás prakticky neznámé skupiny It's a Beautiful Day). Úvod byl působivý a impozantní.



Po dalším poetickém vstupu Milana Prince - známého i jako autora dominantní části textů interpretovaných v běhu let Romanem Dragounem, tento respektovaný textař pozval na pódium posledního z avizované umělecké trojice.

Tím byl Petr Hejna, na rozdíl od něj i B. Bakaly nežijící v královském městě nad Otavou, ale v malé vísce Třebkov nedaleko Písku. Ten poděkoval za pozvání jak p. Malhocké, tak vedení Centra kultury města Písek, a s připomenutím předchozího vystupování v klášterech Teplá a Milevsko neskrýval potěchu, že po roce opět může s přáteli zahrát v tomto píseckém útulném sakrálním prostoru. I když jeho hudba je stavěna na rockovém zvuku, předeslal, že rozhodně posluchače nečeká něco jako Ortel nebo Kabát. Jeho kompozice jsou od 70. let plné složitých harmonií, současné texty v naprosté většině reflektovaly na postavy a příběhy ze starověké mytologie a biblické obrazy. Otázky víry byly proloženy tématikou konce lidského života, stejně jako ne vždy jednoznačně radostných prožitků noci.

Jeho spoluhráčem byl opět stálý studiový spolupracovník a tvůrce mnoha melodických linek a invenční sólista B. Bakala, nyní za keyboardem Nord. První z hostů dua, hráč na foukací harmoniku a příčnou flétnu, Petr Vašina, dorazil narychlo z Příbrami. Těžko by někdo věřil, že opravdu byl do muzikantské zbraně povolán teprve toho dne bez možnosti seznámení se s hudebním materiálem. Coby druhý host se zjevil Milan Princ, a to ve skladbě z cyklu čtyř živlů „Nekonečné podoby ohně“. Scénicky oživil show mihotavým svitem louče, a připojil se do refrénů, které na Hejnově posledním CD zní právě v jeho podání.




Poslední z hostů, Petr Hejna ml., se vrátil k hraní po více než dvou letech, vzhledem k trojici prodělaných CMP pochopitelně ne v rozsahu, jako tomu bylo v dobách koncertování v rodinném duu 2 Generations. Jeho výkon byl odměněn zaslouženým potleskem, někteří z návštěvníků ho zažili v dobách, kdy byl otci rovnocenným partnerem v doprovodech i melodických linkách, stejně jako stylovým sólistou, plně korespondujícím s jeho hippie vzhledem - je to jinak vyhlášený mimořádný znalec rockové hudby nejen 60. a 70. let, doby, kterou na rozdíl od otce nikterak nezažil.



Obrazovou část zastupovala synchronní projekce, kde krom autorských snímků bylo představeno mnoho z klenotů světového malířství, spjatého s duchovní a přírodní tématikou. Pokud pro někoho se jeví být coby křesťanské písně pouze takové, kde je neustále vzýván Ježíš nebo Panna Maria, tomu nelze než doporučit podobně nenásilnou formu, typickou stejně tak dlouhodobě i pro Princovy texty. Finální skladba Epilog: Můj otčenáš, zaburácela v posledních tónech opět i zvukem místních varhan. Ty ostatně zazněly i v úvodu této skladby, kdy fragment Bachovy kompozice pro podklad nahrála v Trojici Michaela Káčerková.



Další fyzicky vzdálení, leč tóny a rytmy mistrovskými přítomní hosté Hejnova bloku byli v předehraných podkladech baskytarista Pavel Jakub Ryba, bubeník Dan Hubáček, varhaník Aleš Nosek a zpěvačka Irena Přikrylová. V závěrečné děkovačce byl připomenut společný křest nových alb Prince a Hejny v Podčáře, který je plánován na 12. května.

Nezbývá než doufat, že za rok budou všichni účinkující zdrávi, a že dorazí stejně početné a spokojené publikum, jako letos.