Není ryba jako Ryba a Osbourne jako Osborn

Není ryba jako Ryba a Osbourne jako Osborn. Tak by se dalo stručně uvést vystoupení hlavních hvězd prvního ročníku festivalu Jazz in Písek, pořádaného místním Centrem kultury v pátek 4. srpna jako součást Píseckého kulturního léta.

Jelikož Písek žije bohatým kulturním děním, začátek programu v 17 hodin v domě U slona, kde vystoupil pianista Jakub Zomer, se krylo s vernisáží hřejivých barev, pražských i píseckých zákoutí plných pastelů výtvarníka a muzikanta Petra Hilského v Prácheňském muzeu, kde na nádvoří i sám zahrál se svými přáteli, mezi nimiž bylo možno spatřit krom hostujícího domácího Břetislava Bakaly také veterána naší bluesové scény Ondřeje Konráda.

Výstava Písek, aneb Na cestě z Břevnova, je k vidění do 30. září tohoto roku. Příznivci Járy Cimrmana zde při vernisáži mohli zahlédnout jako řadového hosta i Petra Bruknera, letitého člena DJC, píseckého rodáka.

Od hodiny osmnácté pak v Palackého sadech vystoupilo jihočeské Výborný Trio, název nemá sebevědomě deklarovat, že se jedná o jakousi výbornou partu, ale o trojici muzikantů v čele se zručným baskytaristou Jiřím Výborným. Jejich repertoár staví především na osvědčených skladbách velikánů jazzrockové éry, jako Weather Report, Return to Forever nebo Pat Metheny. Milou poctu vzdala kapela i po nich vystupujícímu Pavlu Rybovi připomínkou skutečnosti, že Jaco Pastorius je jeden z jejich společných vzorů.

Pavel Jakub Ryba & The Fish Man již naservírovali, krom Monkova standardu Strait, No Chaser, již plně vlastní tvorbu (prvek, který bohužel předskakujícím mladým a zbytečně klidným poněkud chyběl). Zvukomalebné kombinace basklarinetu (Petr Valášek) a tenoru, nebo sopránsaxofonu (Tomáš Křemenák), jsou neotřelou sekcí, díky basklarinetu staromilcům evokující éru zrodu jazzrocku, kdy tento nástroj, ovládaný Bennie Maupinem, mohli slyšet na Davisově Bitches Brew, stejně jako v Hancockových Head Hunters.
Za bicími seděl Jiří Kolman, bezpražcovou a klasickou baskytaru střídal frontman kapely Pavel Ryba. O jeho hře je zbytečné hovořit, v souvislosti je ho jménem se rozhodně nabízí podotknout, že tento živelný virtuóz je pravý opak rčení „je studený jako ryba“. Valášek občas scatoval v duchu letos zemřelého Al Jarreua, Křemenák krom saxofonů rozezněl klapky držek, jak se mezi muzikanty říká akordeonu. Muzika v podání vyzrálých muzikantů s padajícím soumrakem potěšila písecké publikum jak svojí kvalitou a originálním repertoárem, tak přednesem plným energie, nenucenosti a radosti.

VIDEO: VÝBORNÝ TRIO, PAVEL RYBA & THE FISH MAN


Závěr příjemně teplého večera patřil partě Nat Osborn Band, seskupením kolem postavou nevelkého, leč rtuťovitého klávesisty a zpěváka Osborna z Brooklynu (trika s postavou kousače netopýřích hlav Ozzyho Osbourna zde vidět nebylo, takže fonetická shoda jmen nikoho evidentně nezmátla).

I když se nejedná o zcela zásadní kapelu, evidovanou v hudebních encyklopediích, patří mezi ty, které jsou často obsazovány do programu festivalů i v Evropě. Právě letos vystoupili v Domažlicích a v Táboře v rámci Bohemia Jazz Festu, pořádaném kytaristou Rudy Linkou. Jejich hudba inklinuje k inteligentnímu popu, obsahuje prvky soulu, funku, ale i word music, konkrétně židovského klezmeru. Osbornovy spoluhráče ze Států (Dustin Carlson - kytara, Steve Pretty - trumpeta Mike Parker - baskytara) doplnili polští muzikanti saxofonista Slawek Pezda a bubeník Damian Niewinski, nejen místy adekvátně citlivý, ale na první pohled robustní úderný bijec, jehož dozajista provází pověst trhače blan, kterou by mu záviděl i Casanova.
Nat ocenil především z pohledu od pódia ležící pravou stranu publika při odpovídačkách na jeho hlasové figury - nutno poznamenat, že v dotyčných chválených místech postával hlouček Romů, přirozeně obdařených větší muzikálností, jak intonací, tak frázováním.

VIDEO: NAT OSBORN BAND


První ročník festivalu Jazz in Písek se pořadatelům vydařil, publikum dorazilo v překvapivě hojné míře, ba i počasí plně přispělo k celkové pohodě večera.