Dívka v pavoučí síti je taková nemastná neslaná

 Milénium. V dnešním literárním světě pojem, který zná každý. Kdo by také neznal příjemného sympaťáka Mikaela Blomkvista, investigativního novináře a spolumajitele časopisu Milénium a podivně vyhlížející hackerku s neuvěřitelným smyslem pro spravedlnost Lisbeth Salanderovou? A hlavně, kdo by tuhle dvojku neměl rád?

Po tragické smrti Stiega Larssona, autora téhle slavné série, se jejího dokončení ujal David Lagercrantz, který ve Švédsku platí za výborného novináře a je také autorem několika populárně naučných knih a románů. Tento spisovatel při psaní čtvrtého dílu Milénia čerpal z četných poznámek a již napsaných zlomků, které po sobě Stieg Larsson zanechal, takže se zde opět setkáváme se známými hrdiny, již se společně pouštějí do vyšetřování dalšího případu.

Tím je tentokrát vražda naprosté špičky a uznávané kapacity ve světě počítačů a kyberprostoru Franse Baldera, který je momentálně předním odborníkem na výzkum umělé inteligence. Jediným svědkem vraždy je Balderům syn. Ten je ovšem těžce postižený. Vrazi jeho otce se nezastaví před ničím, takže i malý August se ocitá ve vážném ohrožení života.

A jak je již jejím starým dobrým zvykem, nastupuje v tuhle chvíli na scénu svérázná a po pomstě bažící Lisbeth, která k smrti nenávidí muže nenávidějící ženy, ostře si zahrává s ohněm, jenž není vždycky vaším přítelem a vosím hnízdům se také nevyhýbá. Ne nadarmo má jednu vosu vytetovanou na krku. A ani Mikael nezůstává pozadu a vrhá se do případu rovnýma nohama. Protože kdo jiný než oni dva dokáže chladnokrevnou vraždu Franse Baldera vyřešit a zároveň dostatečně ochránit jeho syna?

Kniha Dívka v pavoučí síti, již vydalo nakladatelství Host, byla už od počátku poměrně diskutovaným tématem. Zvlášť mezi těmi, kteří téhle sérii propadli. Spekulovalo se nad tím, zda bude jeho pokračování stejně dobré jako knihy předešlé, nebo jestli bude naprostým propadákem. Názorů bylo nespočet a čtvrtý díl Milénia byl v době svého vydávání jednou z nejočekávanějších knih. A jak nakonec mezi fanoušky Milénia obstál?

Pokud bych měla mluvit čistě za sebe, tak to nebyla žádná sláva. Ale to jsem tak nějak předpokládala. Nikdo už nenapíše Milénium tak jako Stieg Larsson. Byť by to byl sebelepší spisovatel. A co jsem tak četla, tak tento názor sdílí víc lidí, což je celkem pochopitelné.

Larsson byl napínavý až do konce, udržoval svoje čtenáře v neustálé nejistotě, jak to s hlavními postavami dopadne a tak nějak je nechával žít a jednat dle jejich schopností a možností. Naopak Lagercrantz je neustále někam tlačí a popohání. Je hodně popisný a jeho styl postrádá šťávu a právě to potřebné napětí, které měly předešlé díly. Celkově mi kniha přišla taková nemastná neslaná. Zápletka byla super promyšlená a zajímavá, ale celkové podání a rozuzlení dost silně kulhalo.

Do předchozích dílů jsem se naprosto zamilovala a doslova je všechny zhltla za čtrnáct dní. Do Dívky v pavoučí síti jsem se musela drobátko nutit. Bylo to jako bych si místo Milky nebo Studentské pečeti, koupila tu nejlevnější čokoládu, jaká je k dostání a která ani nechutná jako čokoláda. Nebo jako bych si místo kvalitního vína koupila obyčejný "krabičák" za pár korun. A to je myslím velká škoda. Pokračování legendárního Milénia mě docela zklamalo. Od začátku mi bylo jasné, že už to nebude takové jako dřív, ale přeci jen jsem měla trochu jiné a větší očekávání. No, uvidíme, jestli se David Lagercrantz pustí i do dalších dílů – Milénium jich mělo mít původně celých sedm - nebo jestli to vzdá.