Walter Vopava - Malba / Painting

 Walter Vopava
Zahájení výstavy: středa 4. 9. 2019 v 18:00 hod. Galerie současného umění a architektury Dům umění města České Budějovice Výstava trvá: 5. 9. – 6. 10. 2019
Kurátor: Michal Škoda

Další výstavou letošního roku představujeme dílo rakouského umělce Waltera Vopavy, jehož lze charakterizovat jako bytostného malíře, přestože se v posledních létech zabývá rovněž sochařstvím. Prostřednictvím trojrozměrných děl posouvá svůj zájem
o prostor, ale především jimi ještě více zdůrazňuje nekompromisnost samotných maleb.

Walter Vopava se narodil roku 1948 ve Vídni, kde dnes žije a tvoří. Je považován za jednoho z nejdůležitějších malířů Nové abstrakce v Rakousku. Studoval na vídeňské Akademii výtvarného umění v ateliéru profesora Maximiliana Melchera. V roce 1999 byl vyznamenán Cenou Města Vídně a Čestnou cenou země Dolní Rakousy, v roce 2011 získal Rakouskou cenu za výtvarné umění. Má za sebou nespočet výstav a jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách.

Ohlédneme-li se v jeho díle do osmdesátých let, setkáme se s malbou vykazující figurální rysy, od které se však v průběhu let devadesátých postupně odvrací a roli přebírá malba jako barevný prostor. V konfrontaci barvy a světla vznikají díla se silnou atmosférou, kdy díky použití pigmentů, udávajícím malbám hloubku, nabývají obrazy značného napětí. Formy temných barev klade autor do vztahu k zářícím světlým barevným plochám a daří se mu tak vytvářet, dá se říci, až meditativní prostory vzbuzující tajemství míst kdesi v pozadí.

Zemitou barevnost typickou pro devadesátá léta dnes vystřídala plátna nasátá světlostí. Tmavé tóny se zhušťují a vzniklé těžké plochy se stávají jakými si protipóly, jejichž sousedství dotváří rozličné odstíny od šedé, zelené až k růžové. Jemnost barev zdůrazňuje černobílý kontrast a monumentálnost barevného pole.

Podstata Vopavovy tvorby nestojí na abstrakci jako „cíli“, abstrakce je zde cestou k soustředění se na to, co je pro něho v malířství zásadní, tedy absenci literárnosti
a figurálnosti, kdy se východiskem stává čistá sebereflexní malba. Stejně tak můžeme říci, že se nejedná o tvorbu, jejímž základem by byla „jedna“ myšlenka, kterou by poté autor ve svém díle nějak ilustroval, ta vzniká naopak v průběhu samotného malování.

První výstava Waltera Vopavy v Čechách představuje výběr maleb z posledního období a je doplněna rovněž o díla sochařská. Ač prostorová dispozice Domu umění neumožňuje představit autorovu tvorbu v širším rozsahu, jaký by si jednoznačně zasloužila, jedná se o reprezentativní vhled do díla, které má co nabídnout. Ocitáme se v prostřednictví nasátém energií malby – malby, jejímž prostřednictvím autor hledá, jak znázornit pravdu.