Zpívání v dešti má zaděláno na kasovní trhák

Slavný muzikál Zpívání v dešti uvedlo Jihočeské divadlo v pátek 13. února v DK Metropol před zaplněným hledištěm. Proslulý námět podpořený koprodukcí s libereckým divadlem budil velká očekávání. Podařilo se je naplnit nebo magické datum dostálo své pověsti?

Píše se rok 1927 a v americké továrně na sny přichází revoluce. Zaběhlé pořádky brzy převrátí vynález zvukového filmu, který je zpočátku považován za nesmyslný výstřelek. Předpremiéra nového kostýmního dramatu ukáže, že pouhé přidání hlasu nestačí. Tak se v hlavně Cosmo Browna zrodí nápad na první filmový muzikál. Avšak hlas Liny Lamontové, hvězdy němého plátna, je nepoužitelný. Proto je nutné jej předabovat. Bude s tím ale souhlasit? Navíc, když novým hlasem má být Kathy Seldenová, rivalka v souboji o přízeň božského Dona Lockwooda?

Film Gena Kellyho a Stanelyho Donena Zpívání v dešti se na stříbrném plátně objevil v roce 1952. První divadelní adaptace pak roku 1983 v Londýně.

Svůj dialog má i dirigent

Když vsadíte na takto známý a oblíbený příběh, mělo by být zaděláno na úspěch. Zároveň ale i na nemalý risk. Lidé mají nejen velká očekávání, ale většina z nich už nějaké zpracování vidělo. Vyvstává nejedno dilema, jako třeba jak moc se držet filmové předlohy či zda více experimentovat, abychom byli originální?

Co je rozhodně jisté, jsou velké nároky na produkci. Ale myslím, že se to podařilo dobře a Jihočeské divadlo připravilo tahák.

Velkou výhodou v tomto případě bylo, že inscenace je převzatá z libereckého divadla F. X. Šaldy. Tam měl muzikál premiéru před čtyřmi lety, následně si užil 39 repríz a i derniéra byla vyprodaná.

Do této inscenace se zapojil soubor opery (hudebně i herecky), orchestr pod taktovkou Martina Peschíka (postaral se i o hudební nastudování a má také herecký part) a v neposlední řadě baletní soubor pod vedením Sergeje Škalikova.

Samotnou kapitolou jsou hostující představitelé hlavních rolí, kteří je ztvárnili už v Liberci. Hrdiny Zpívání v dešti jsou Don Lockwood (Jan Kříž), Lina Lamontová (Kateřina Šildová), Kathy Seldenová (Marie Blahynková) a hudebník Cosmo Brown (Jan Révai). Režisérem představení je Oldřich Kříž.

Dále se na jeviště budějovického Metropolu se přestěhovala kompletní scéna s rekvizitami, kostýmy a filmovými vložkami. Délka přestavení je téměř dvě a půl hodiny čistého času plus přestávka.

Salto nazad a perfektní balet

Jaké tedy představení je? Rozhodně mu neschází atmosféra doplněná živou kulisou sboru v hledišti. Ta se ostatně dotýká diváků už u vstupu, kde se mohou projít po červeném koberci a potkat se s dobově oblečeným komparzem.

Zajímavé a lákavé je též vizuální zpracování scény, jejímž autorem je rovněž Jan Kříž. Celkový vizuál muzikálu není přehnaný, kýčovitý ani nudný.

Kus je protknut dostatkem pohybu, což je pro takové představení základ. Zajímavá jsou stepařská čísla, na něž prý herci půl roku intenzivně trénovali. Především v kombinaci se zpěvem budí respekt. K vidění je dokonce i salto nazad (Jan Révai).

Avšak ještě o úroveň to vše převyšuje doprovod baletního souboru, který byl na celém představení snad nejpůsobivější. Samozřejmostí je pak chytlavá hudba v perfektní interpretaci živého orchestru a dobrý zpěv.

Děj je dostatečně dynamický, text až na pár výjimek dobře plyne a neschází mu vtip, dokonce překvapivě celkem kultivovaný.

Cosmo zastínil božského Dona

Dost chvály, teď se zase podívejme na nedostatky. Jinak dobrý dojem z představení kazily zejména problémy se zvukem. Chápu, že je to technicky náročné, ale nemyslím si, že by to nemohlo být mnohem lepší. Nemám na mysli jen časté výpadky portů, ale také celkovou nevyváženost a podání reprodukovaného zvuku.

I když je druhá část mnohem kratší, stejně byla v porovnání s první značně „utahaná". Chyběl ji šrmc, dynamika a jaksi se vytratil i dobrý humor. Celkově mi přišlo představení dost dlouhé, což ale cílová skupina spíš ocení - dostanou za své peníze opravdu hodně muziky.

Další věc, které si nešlo nevšimnout, byla značná herecká dominance Jana Révaie, který svým výkonem v roli Cosma prostě zastínil „hlavní hvězdu" Dona Lockwooda i obě dámy.

Celkově ale má Zpívání v dešti zaděláno na kasovní trhák. Minimálně k tomu má na jihu Čech všechny předpoklady. Nemám důvod pochybovat o tom, že z něj bude většina diváků nadšená. Ač to úplně není můj šálek kávy a mám k „hitům" obecně spíše chladný vztah, musím přiznat, že tady se nabízí mnohem víc, než jen známé jméno a nesmrtelné songy.