Šestý Literární večer: Od Hm...zněl bezstarostný poetismus, punk, rap i radost

Budějovická agentura Hukot uspořádala minulý týden šestý ročník Literárního večera. Festival hudby a poezie v Českých Budějovicích započal již ve čtvrtek 17. října v kavárně Měsíc ve dne. V pátek 18. října se pak akce přesunula do klubu Velbloud. Vrchol večera přišel krátce po desáté hodině, kdy se na pódiu představila hlavní hvězda festivalu kapela Hm...

Předskokany této skupině dělali prachatičtí TBF, kteří divákům ve svých textech představili především maďarského poetu Rybola Ňakesteho. Dále pak básníky jako byl Václav Hrabě, J.R Becher nebo Sylvia Plathová. Než se dostanu k samotným Hm..., udělám krátkou odbočku, která by mě měla přivést k jádru věci týkající se této reportáže.

Promiňte pokud se mýlím, ale dle mého názoru současné české kapely těšící se mainstreamové popularitě nedbají ve velké míře o texty. Lépe řečeno zanedbávají tolik potřebný přenos jazyka, který může být podbarven jakoukoliv hudbou. Vrchol slov ukrytý nejlépe skrz poezii, je pro ně něco hrozně vzdáleného a abstraktního. Mlhavý pojem, který je sice uložen v jejich vědomí, ale na který si nechtějí a nebo nemůžou vzpomenout.

Znásilněný jazyk

Český jazyk je dennodenně znásilňovaný naší politickou scénou, televizní vulgaritou, popřípadě internetovou informační zahlceností. Mluvím zde o českém jazyce, který je chápán jako okrajová záležitost společnosti, sloužící k pouhému "dorozumívání". Lživý jazyk naší země, který káže pomyslnou pravdu. V pátečním večeru, se ale ve Velbloudu zjevila kapela Hm... a na chvíli mi tyto smutné věty vytrhla z úst. Přítomným divákům ukázala, že naše mateřština je stále živým organismem, který si musíme neustále hýčkat. Hledej kapku v celém moři a nalezneš jeho celistvost.

Pražská čtveřice vydala svou první oficiální desku již v roce 2000, ale už tehdy si určila jasnou cestu, po které kráčí dodnes. Ve zkratce bychom mohli říci, že kapele Hm... jde primárně o to, aby dokázala zhudebnit kvalitní českou poezii. Schválně ale říkám ve zkratce, jelikož pod povrchem věcí nacházíme velice propracovanou, všestrannou a melodickou hudbu.
Dále nesmíme opomenout jejich skvělý, takřka divadelní projev a především velice kultivovaný humor, který opanuje každý koncert této kapely. Samotná úroveň básní pak snese to nejtěžší měřítko. Ale není se čemu divit, když zaznívají verše velkých básníku jako byli Seifert, Sova, Orten, Blatný nebo Rimbaud.

Punk, rap a hlavně texty

Pokud chci někoho nazvat frontmanem této kapely, tak bych křivdil dalším členům. Čtveřice Hm... drží pohromadě jako jeden celek. Kytarista a klavírista skupiny Marek Doubrava, který dříve působil v Tata Bojs odzpívá nejvíce textů s houslistou Viktorem Ekrtem, jenž dělal kupříkladu hudbu k filmu Alois Nebel. Na basovou kytaru a takřka všechny dechové nástroje kapely Hm... hraje nepřehlédnutelný komik Filip Nebřenský. Čtvrtý člen Tomáš Rejholec pak obsluhuje bicí.

Hm... nám ve Velbloudu mimo jiné předvedli nadhled nad současnými škatulkami, či žánry svazující tuzemskou hudbou. Pro tuto kapelu není problém zahrát depresivní lyriku Jana Zábrany, kterou následně vystřídá punk s dětským textem: Babička přišla k nám Babička odešla /Babička přišla k nám Něco si odnesla/Pak přišel dědeček Přinesl vajíčka/Pak přišel dědeček /Klepla ho babička.

Dále jsme například mohli slyšet v básni Sbohem a šáteček Nezvalův bezstarostný poetismus, který byl v další skladbě nahrazena rapově zábavnou skladbou s názvem Můj příběh. Hm... si ale se slovy nehrají, nezaplétají je do sítí, z kterých není úniku. Každý verš zapadá do poetického řádu a a barevné harmonie kapely...

Rozdávali radost

Jedna píseň zastudí jako mříž, druhá hřeje jako rozpálená kamna. Výsledný efekt je o to silnější. Opravdové rozněžnění se do srdcí diváků sneslo při závěrečné milostné písni Plán na zimu od Rimbauda, kde se zpívá: Na zimu pojedem v růžovém malém kupé / s polštářky jako mech / budeme se tam mít tam v každém koutku chrupe / ve svém hnízdě polibek. Obecenstvo si nakonec vyžádalo několik přídavků, takže došlo i na největší hit Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy nebo na legrační píseň Asi si umřu.

Spisovatel Jan Balabán jednou napsal, že zábava je pouhým pokračováním nudy. Že současná společnost se musí vrátit k radosti, jakožto ryzí pravdě, která nás obohatí. Kapela Hm... radost vskutku rozdává. Každý jejich verš vpluje do našeho světa jako krásná loď vezoucí náklad radosti. A tak to má být. Pokud tedy chcete zažít tyto novodobé,,obrozence“ našeho jazyka naživo, máte jedinečnou příležitost, jelikož 30. října křtí kapela nové CD Lovu zdar v pražské Akropoli.