Pokrytectví, kam se podíváš

Komedii s tragickým nádechem německého autorského dua Gieselmann – Schumacher uvedlo Jihočeské divadlo na scéně Malého divadla ke konci dubna. Nabourává obrázek idylického života jedné rodiny, jež se musí tváří v tvář setkat se svou vlastní dobrotivostí.

Německý maloměšťácký pár střední třídy Karla a Miu ztvárnil Roman Nevěčný s Jaroslavou Červenkovou. Jejich dospívající dceru Louisu prožívající si revoltu a hledání vlastní identity Tereza Vítů. Bývalého přítele Thea hraje Jiří Suchý z Tábora. Na roli kriminálníka z Blackoutu pak jako jihoamerický temperamentní imigrant Louis navázal Tomáš Drápela.

Ivan Krejčí, umělecký ředitel Komorní scény Aréna v Ostravě, tento tragikomický a společensky kritický příběh pro Jihočeské divadlo zrežíroval. Scénu připravil Milan David. Její řešení není jen samoúčelné aranžmá, ale má v hře samo svou roli. Sledujeme totiž dění ve sklepě domu Tremmelových.

Plní esenciální funkci komedie

Podzimní úkryt jako místo dění nám dává skvělý návod ke čtení celého kusu, který je sondou pod povrch rodinného života. Narušení jeho poklidného plynutí, které způsobí fakt, že problémy ostatního světa, jež sice tušené, ale odehrávající se kdesi daleko, se najednou objeví na prahu vašich dveří, dovedou otce rodiny do nejhlubšího místa své slupky. Jenže když už se tu zjeví ten, komu se kdysi rozhodl pomoct, aby si zlepšil své svědomí či si zachoval tvář před svou naivní dcerou, musí se tím s jasnou nelibostí nějak vypořádat.

Rozehrává se kolotoč stereotypních až archetypálních konfliktů, které jsou sice vtipné, že diváci místy lapají po dechu, ale netrpí stupidní trapnou nízkostí, jako v případě jiné zdejší komedie „Je Úchvatná“ (herecky však perfektní) či prvoplánovou estrádností hudebního kabaretu Holka nebo kluk. Naopak, vtip v tomto případě plní samu esenciální funkci komedie – je vskutku jízlivou kritikou jak jednotlivých postav, tak i celé společnosti.

Nastavená situace ukazuje, jak je tzv. vyspělá společnost sice obdařena velkými možnostmi, ale dokud není přímo konfrontována s problémy, necítí potřebu je řešit. To se ale lehce obrací proti ní.

Nečekejte propracovanou psychologii. Jednotlivé postavy jsou jednoduché typy s až karikaturními charaktery, jejichž chování je celkem snadno odhadnutelné. Avšak to je očividně záměrné a také zcela přiznané. Propracovaným vystavěním jejich úloh jsou si všichni svým pokrytectvím zcela rovni s jedinou jasně zápornou postavou hry, což velmi vyzdvihujeme.

Intelekt nemusíte nechávat doma

Manipulace, povrchnost, podvody, touha po dobrodružství, špehování vlastní rodiny, pohodlnost, neschopnost činu ale zejména pak všudypřítomné pokrytectví a alibismus – to vše tento kus přináší a rozebírá. Úspěšné - a to na velmi omezeném prostoru a tak, aby se divák ani na chvíli nenudil a zároveň se necítil znásilněn oslizlou ubohou varietní legrací jiných „komedií“.

Postavy vzhledem k jejich výše zmíněnému charakteru neposkytují příliš možností k ukázce hereckých kvalit. Avšak i tak si nemůžu (opět) odpustit pochvalu směrem k interpretům. Zejména mě velmi příjemně překvapil letošní nováček souboru Jiří Suchý z Tábora.

Hledáte-li hru, která vás pobaví, aniž byste museli potlačit svůj intelekt a ještě jej dokonce zaměstnali, je Louis a Louisa to pravé pro vás. Pokud se tímto směrem bude ubírat připravovaná „studiová scéna“, máme se na co těšit.