PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


Zuzana Vinzens – královna Plesu v Opeře

Zuzana Vinzens – královna Plesu v Opeře

Neděle, 23.02.2014 / rozhovor

 

Několik let sbírala zkušenosti na operním festivalu Smetanova Litomyšl. Dnes kraluje Zuzana Vinzens z pozice ředitelky Plesu v Opeře, který se především její velkou zásluhou stal jednou z nejprestižnějších akcí každoroční plesové sezóny.

Pracovala jste na operním festivalu Smetanova Litomyšl. Dnes jste ředitelkou jedné z nejprestižnějších kulturních akcí – Plesu v Opeře. Vzpomenete si ještě, čím jste chtěla být jako malá holka?
Jako dítě jsem chtěla být lékařkou, ale ukázalo se, že omdlívám už při pohledu na injekční stříkačku, dokonce ani nemusí téct krev. Později jsem chtěla být spisovatelkou. K tomu se možná v důchodu vrátím…

Co vás přivedlo k tak úzkému kontaktu s uměním, hudbou… operou?
Prostředí, výchova… Od malička jsem chodila do ZUŠ, rodina z maminčiny strany je velmi muzikální. Babička nám před spaním zpívala Stabat Mater, to člověka „poznamená“.

Mají Smetanova Litomyšl a Ples v Opeře něco společného?
Asi to, že i malý tým se správnou vizí a velkým nadšením dokáže velké věci. V tomto směru jsem se na Smetanově Litomyšli učila od těch nejpovolanějších.

Co vše bych měla ovládat, kdybych se chtěla ucházet o podobnou pracovní pozici, jako je ta vaše?
Myslím, že ve všem, co člověk dělá, je nejdůležitější tzv. selský rozum, common sense. Potom už jen stačí mít pevné nervy, nebýt líný a obklopit se správnými lidmi v týmu. Všechno ostatní se dá naučit.

Každý ročník Plesu v Opeře má svého patrona. Vždy se jedná o mezinárodně uznávanou osobnost. Podle jakého klíče tyto osobnosti vybíráte, a souvisí výběr s daným tématem konkrétního ročníku?
Jednání se zahraničními hosty trvají většinou mnohem déle než výběr tématu, takže tím se příliš neřídíme. Vždy se ale snažíme, aby host přinesl večeru něco navíc – Paul Potts vystoupil v rámci programu se třemi operními áriemi, například z Rusalky, kambodžská princezna přivezla královské tanečnice… Hodně ovlivňuje celkovou atmosféru, když je zahraniční host milý a empatický.

Máte nějakou „vysněnou“ osobnost, se kterou byste si ráda na Plese v Opeře zatančila?

Mně se ten sen splnil letos, po třech letech se nám podařilo dovézt Paula Pottse. Zlom v jednání nastal shodou okolností poté, co jsem ho jako svého vysněného hosta zmínila v jednom rozhovoru. Měla bych si tedy dát pozor, co vám teď odpovím! Na Plese v Opeře bych si ráda zatančila se svým partnerem – to se nám ještě nikdy nepodařilo.

Ples v Opeře je nejen prestižní událostí, ale částečně i charitativní akcí. Prozradíte nám, kde pomáhaly finanční prostředky vybrané na zatím posledním ročníku?
Letos se během třicetiminutové aukce vydražilo tři čtvrtě milionu korun, to je fantastická částka. Část půjde na podporu univerzitního vzdělávání mladých lidí z dětských domovů, část pomůže vytvářet pracovní místa pro handicapované. Oba projekty mohou někomu úplně změnit život.

Nemohu se nezeptat – a co šaty? Vybíráte svou róbu dlouho dopředu, nebo musíte vzhledem k pracovnímu vytížení vše zvládnout až na poslední chvíli?
Bohužel je to spíš ta druhá varianta. Letos jsem šaty viděla poprvé v pátek odpoledne, do soboty se zkracovaly… Mám ale výhodu v tom, že mě na ples obléká butik, který do Čech dováží luxusní světové značky, mohu se tak spolehnout, že i na poslední chvíli si u nich vyberu šaty snů.

Jak dlouho vám samotná příprava na večer zabere?
V Opeře máme celý den tým kadeřníků a make-up artistů, kteří připravují účinkující a hostesky. Kolem 18 hodiny mě začnou uhánět, abych se jim už také svěřila, od 19 hodin vítám hosty ve foyer. Chvíle, kdy musím vydržet v klidu a nic nekontrolovat, jsou pro mě v tom stresu utrpením.

Je to jen pár dní, co se uskutečnil zatím poslední ročník Plesu v Opeře. Jaké pocity ve vás zanechal?
V neděli bezprostředně po plese to bylo neuvěřitelné prázdno. Rok žijete jedním tématem, řešíte každý detail od šatů pro hostesky až po příkon zásuvek ve Státní opeře. A najednou je během pár hodin po všem. Teď sbírám ohlasy, čekám, až mi to celé dojde, a pomalu se těším na další ročník, nové téma a nové zážitky.


Autor: Monika Petráková