Znouzectnost přijede se žhavou novinkou Beat simplicitas. Je bez hostů a na vinylu

Plzeňskou kapelu Znouzectnost nemá cenu dlouze představovat. Původně výhradně punková skupina už dávno přesahuje tento žánr a zítra po 22 letech vydává vinylovou desku Beat simplicitas - Nejlepší ze všech světů. Bílou desku s 24stránkovou brožurou kapela přiveze také do táborské Střelnice, kde ji uvede v sobotu 25. října od 19 hodin. Spolu se "Znouzí" zahraje domácí Němá výčitka.

Teprve 23. října vyšla nová deska kapele Znouzectnost. Beat simplicitas aneb zpátky na stromy a po jejich kmenech dolů ke kořenům. Na nové album si fanoušci plzeňské partičky počkali šest let, za 28 let existence jde o čtrnáctý počin v pořadí a jako první natočený pouze v zakládající sestavě Caine, Déma, Golda - bez přizvaných hostů.

"Takže - návrat ke kořenům prenatální garážové jednoduchosti, album natočené za pár dnů s pomocí moderních technologií - stylově v opravdové garáži kdesi za Plzní. A po 22 dlouhých letech nejen jako CD, ale i jako formát klasického vinylového LP, formátu povstávajícího jako Fénix z popela technického skorozapomění," říká Znouzectnost o albu, s nímž přijede do Tábora - jako zatím jediného města v jižních Čechách. Událost zde.

ZNOUZECTNOST (někdy uváděná i zkratkou ZNC) je svérázný mix punku, undergroundu, někdy i folku, šansonu a určitého archetypálního primitivismu, vycházející především z tradičního „tříakordového“ písničkářství.
Kapela vznikla v totalitním roce 1986 v Plzni, inspirována přímočarou jednoduchostí punkové a nové vlny, zprostředkované za tehdejší „železnou oponu“ především německým televizním a rádiovým vysíláním, dovolující hrát v podstatě každému, kdo v sobě našel drzost vzít do ruky hudební nástroj bez ohledu na to, jestli na něj uměl či neuměl hrát.

Skupina pak časem překročila jak hudební šuplík daného žánru, tak pomyslné lokální hranice svého města a postupně se přetavila ve svéráznou a autentickou skupinu, která si dokázala získat přízeň velkého množství fanoušků, i inspirovala a ovlivnila vznik a tvorbu dalších hudebních skupin u nás. V podstatě mimo zájem médií.

O lecčems vypovídá i to, že dodnes tak trochu polarizují hudební kritiku i posluchače obeznámené s jejich existencí na dva tábory – na jedné straně obliba a někdy skoro až „kultovní“ statut a na druhé straně nepochopení a někdy až cílená ignorace - mezi tím víceméně nic.
Takže rekapitulace – skoro 30 let na scéně, skoro 3000 vystoupení, skoro 300 písní.
Tři týpci, většinou tři akordy. Někdy i jen dva. Slušné skóre.