Woodstock, drogy, sex & rock 'n' roll v rozhovoru s americkou kapelou Simeon Soul Charger

 Kapela Simeon Soul Charger, kterou prezentovali pánové Aaron Brooks - zpěv, kytary, klávesy, Joe Kidd - bicí, zpěv, bratři Rick Phillips - kytara, zpěv a Spider Monkey - basa, zpěv, jedna slečna, tuzemský manažer, hudební nadšenec a sebedestrukční nikdy nespící obětavec Miloš Kebrle a předskokan Lukáš Čenda Grüner (který vydatně napomohl při tlumočení - díky), dorazila před píseckým koncertem v Divadle pod čarou na pokec u kávy do Třebkova.

Zkraje jednoduchá otázka - co zhruba vyjadřuje název kapely?
Je v něm obsaženo meziplanetární cestování, trascedence…

Jste uváděni jako reprezentanti nové generace Woodstocku, nakolik sami vnímáte odkaz tohoto festivalu jako inspirující pro vaši hudbu?
Nemáme rádi škatulkování, a Woodstock byl vlastně jen jeden festival…

Ale je symbolem určitého hudebního cítění, zvuku i formy…
Zvuk a styl, který jsme našli, nás baví, ale někteří novináři si nás poté sami zařadili. Rozhodně máme tu dobu rádi, ale neznamená to, že je pro nás inspirací, hrajeme, jak to cítíme. Ale něco z ducha té doby tam určitě je.

Máte některé kapely té éry v oblibě?
(smích) Všechny!

Nejste postarší dámy, tak se mohu optat - kolik je vám vlastně let? Duch doby konce 60. let evidentně jste nemohli na rozdíl třeba ode mne zažít.
(smích a počítání) Mezi 25 a 30.

Asi obvyklá otázka - co vás motivovalo k přesídlení do Evropy? Proč právě Bavorsko?
To jsme jednou hráli u nás ve Státech v slavném underdgroundovém klubu v NY, a tam nějaký chlápek, co tam s bratrem slavil narozeniny, nás ani nechtěl zkraje poslouchat, že mámev názvu „soul“, který nemá rád, ale po koncertě za námi přišel na bar a povídal, jak se mu to líbí, a že musíme za ním přiletět do Německa, že nám vše zařídí…

Tak, to znám, takhle už jsem procestoval celý svět :)
Taky jsme to tak brali, ale po čase se ozval, že už má pro nás letenky, domluvené koncerty pro turné…

Tak to je fajn, takové splnění evropského snu. Go East!
Bylo to nečekané, ale když tady ta nabídka byla, šli jsme do toho. To nešlo odmítnout. Byl to šťastný moment, taková nabídka po jednom koncert.

Předpokládám, coby trapný heterosexuál, že nepodléháte módnímu trendu definovat se jako gayové a postaru preferujete soulož mezi opačným pohlavím - takže co vaše tehdejší předpokládané partnerky říkaly na vaše odstěhování, zda vás některá v tomto radikálním rozhodnutí následovala.
Bylo to těžké, opustit zemi, rodinu a ostatní známé, ale byla to naše volba. Chvíli jsme to samozřejmě zvažovali. Ale rodiny nás podporovaly, respektovaly, že chceme jít svojí cestou za úspěchem a podporují nás.

Neuvažovala některá z partnerek, že by odlétla s vámi?
Jo, měli jsme nějakou tu přítelkyni…Společnou? (smích) … odjeli s námi, ale nějak to nedopadlo.

Takže žádná nezůstala?
(pohled na dívku uprostřed) Ano, tahle! (Rickova přítelkyně Cindy)

Statek, kde žijete, jste zakoupili, nebo jste nájemci?
Jsme tam v nájmu.

Chováte tam i nějaká zvířata a pěstujete plodiny - napadá mne coby malého jihočeského farmáře třeba konopí k vlastní spotřebě?
Nene, zvířata nechováme a nic nepěstujeme. Máme jen jednu tlustou kočku.

Takže drogy jsme decentně zmínili, co ten sex? Máte tady v Evropě stálé partnerky - je některá třeba od nás?
Ano, máme již v Německu partnerky. Jsou odtamtud.

A teď k tedy k třetí složce ustáleného rčení drogy, sex & rock 'n' roll, čili k hudbě. Kdo je autorem skladeb - je to výsledek kolektivní práce, nebo někdo z vás je hlavním autorem materiálu? Vzhledem k takřka komunitnímu způsobu života předpokládám, že líhní nápadů může být časté společné jamování.
Většinou se opravdu na autorství podílíme společně.

Nakolik je pro vás důležitý text - jaká témata obvykle tvoří textovou myšlenku skladeb?
Hlavním textařem jsem já (Aaron), texty jsou především o svobodě.

Nové album, jak jsem jej poslechl, na mne oproti prvnímu (Meet Me in the Afterlife), na mne působí záměrem příklonu k jednodušší písničkové formě - je to dáno třeba i tím, že evropské publikum není až tak zvyklé na progresivnější muziku? Tedy rozhodně ne české, oproti státům jako Polsko, Holandsko nebo Švédsko.
První album mělo 67 minut, vlastně obsahovalo jednu dlouhou kompozici. Nechceme se opakovat, tak nová deska je jiná, ale není to rozhodně pop. Vzali jsme si něco z prvního i druhého alba, ale jsme zase kousek jinde.

Hosté na prvním albu (flétna, violoncello) jsou přátelé, nebo byli pouze studiový hráči? Kde jste natáčeli poslední alba?
To první jsme nahrávali ještě doma. Nyní nahráváme u německého labelu Gentle Art of Music. A tu flétnu tehdy hrála tady Cindy.

V České republice jste již vystupovali. Znáte nějakou naši kapelu, případně která se vám líbí?
(smích) Známe Blue Effect (pozn. den předtím měli SSCH společný koncert v Černošicích).

Bohužel skutečný Blue Effect neznáte, to už není k mému zármutku vůbec kapela, co bývala :(

Čím vás Evropa překvapila - v dobrém i ve zlém. Nemyslím jen pivo. Skutečný Budweiser se totiž vyrábí právě u nás na jihu Čech.
Nedovedeme to až tak porovnat, nežijeme standardní život. Ale setkali jsme se s tím, že někde na parkovišti na nás nějaký chlápek vyrukoval.
To by se mohlo stát i v Americe, stačí kouknout na film Easy Rider :)

Živí vás pouze hudba - u nás je to docela nepředstavitelné, pokud nehrajete masami oblíbené „sračky“ nebo revival kapel, které mnohdy stále samy hrají (vesměs rovněž sračky).
Je to podobné, nehrajeme pop. Ale máme již dost koncertů, tak se přežít dá. Ale rozhodně z hudby nebohatneme.

Dík za rozhovor, na společné zajamování už bohužel není čas. Těšíme se na večerní koncert - teď se můžete podívat do naší hudební dílny a na sbírku CD, tady synek, ač nepamětník, je velký znalec současné rockové hudby, ale především specialista na konec 60. a počátek 70. let, např. od u nás nepochopitelně málem neznámých Grateful Dead má přes 200 alb.


Následovala krátké exkurze po naší rockerské zemědělské usedlosti, během níž si, stejně jako po celou dobu, zpěvák vydatně dokumentoval i rozličné detaily - nutno podotknout, že coby slušně vychovaný se dokonce zdvořile optal, zda smí v interiéru fotografovat. Dokonce se hoši i dáma dobrovolně vyzuli, ač Miloš upozorňoval, že to od nich nelze očekávat, anžto jemu lezou v botách málem do postele (tedy já bych hocha v posteli nechtěl ani bez bot, musím však objasnit, že Miloš je rovněž výrazný hetero a vlastní penzion, kde má kapela vzácný azyl).
 

Večerní koncert (14.2.2015 v Podčáře) byl výtečnou hudební záležitostí, plnou energie, humoru i poctivých muzikantských výkonů v takřka dvouhodinové porci servírované touto mimořádně sympatickou, invenční a perspektivně nadějnou čtveřicí. Kdo neslyšel, prohloupil - zmiňovaná mnohem masovější návštěva souběžného koncertu Zrní v Píčku je poněkud absurdní, avšak vzhledem k povědomí národa českého zas ne tak překvapivá.




Milé bylo i závěrečné seznámení se zpěvákem naší oblíbené progresivní kapely RPWL, Yogi Langem, přítomným v sále, který je i majitelem labelu, kde SSCH vydávají.