Tuning sraz na Křivonosce neoslnil

Poslední prázdninovou sobotu jsme se vydali na Cars Meeting vol.2, konaný v autocampu Křivonoska, kousek od Hluboké nad Vltavou. Na místě nás, dle slov pořadatele, měla čekat „ukázka krásných luxusních, tuningových a sportovních vozů“, soutěž aut v deseti kategoriích, nějaký doprovodný program… No prostě „den plný zábavy a krásných aut“.

Akce začala v jedenáct hodin dopoledne a vyhlášení bylo avizováno až na večerní půl desátou. My jsme dorazili po jedné, u vstupu nám pořadatelé dali pásky, napsali číslo na auto a poslali nás „na plac“, kde tou dobou stálo asi osmdesát vozů.
Po projití areálu jsme shledali, že z těch osmdesáti aut stojí za řeč, s přimhouřenýma očima, maximálně dvacet (za něž patří dík především SD Teamu a klukům z Rakouska).

Když jsme nebyli oslněni krásnými vozy, začali jsme se pídit po nějaké jiné zábavě. Ta přišla asi po hodině. Házení pneumatikou. Moderátor už dlouho předtím (z konce louky, která byla jednou ze čtyř částí campu) do mikrofonu hlasem uspávače hadů hlásil, že se něco bude dít. Toto hlášení bylo návštěvníky vesele ignorováno. Při moderátorově druhém pokusu se kolem naštěstí naskytlo více lidí, z nichž se tři pánové rozhodli, že si pneumatikou zkusí hodit. Každý z nich obdržel jedno z vítězných míst a pokyn, ať si do stánku sám dojde pro pohár, jestli ho chce. Za pár minut bylo po zábavě, tak jsme šli ještě jednou obejít auta a pokochat se novými přírustky.

Po areálu zatím začali procházet porotci. Někteří majitelé před nimi otvírali celý vůz, jiní u hodnocení vůbec nebyli. Při příjezdu nám pořadatelé nic, co se týče hodnocení, neřekli. Na základě toho, co jsme si přečetli na internetu, jsme počítali s tím, že v základní kategorii si porotci prostě auta obejdou a ohodnotí celkový dojem, a pak se bude soutěžit ještě v jednotlivých kategoriích jako je motor, kola atd. (K tomuto tématu bude pokračování dále.)

Kolem čtvrté hodiny dosáhla naše unuděnost vrcholu, takže jsme si objednali odvoz domů a auto nechali na svém místě s tím, že se vrátíme na vyhlášení a následnou neon show.
V půl desáté nás (k našemu značnému údivu) přivítal téměř prázdný camp, v něm naše osamělé auto, několik připitých jedinců a pár svítících aut. Udělala jsem nějaké fotky a jeli jsme domů.
Druhý den jsme úplnou náhodou potkali chlapíka, který na srazu byl také, dali jsme se do řeči, a dozvěděli se, že vyhlášení nakonec bylo už v sedm a pak většina aut odjela. Výsledků už jsme se nedopídili, na facebookových stránkách akce nám pořadatelé nebyli schopni odpovědět. Ale objevili jsme tam mezi staršími příspěvky zprávu: „Takhle by se to mělo nějak hodnotit jelikož se čeká mnoho vozu. Lak, kola, podvozek, motorový prostor, interier, audio, úpravy, čistota, celkový dojem.“, která asi měla účastníky informovat o tom, že u všech aut bude jednotlivě bodováno vše, tím pádem, že kdo nemá auto udělané komplet i s interiérem atd. (což byla naprostá většina soutěžících), tak nemusí platit za startovné, protože i se sebezajímavějším vnějším vzhledem nemá šanci se umístit. Jak to s bodováním bylo doopravdy se už asi nikdy nedozvíme.

Z Cars Meetingu vol.2 jsme si tedy místo příjemného zážitku, na který jsme se těšili půlku léta, odnesli pouze to, že na vol.3 rozhodně nepojedeme a podíváme se raději na nějaký osvědčený sraz, který už léta dobře šlape. A organizátorům přeji, aby se poučili z letošních chyb, což rozhodně není nic těžkého, a za pár let, až třeba najdeme odvahu se na Křivonosku vrátit, nám to pořádně natřeli!