Táborský strážník Daniel Šefčík porazil mistry veverkou. Výhru věnoval babičce

Jméno Daniel Šefčík se poslední dobou objevuje nejen v médiích poměrně často. Táborský městský strážník totiž vyniká nejen postavou, s níž bránil herce jako Jean Claude van Damme či Claudii Cardinale, ale zejména svým uměleckým citem a zručností. Tu stvrdil 9. února na festivalu ledových soch Harfa 2013 v Praze, kde si v tvrdé konkurenci profesionálů vytesal stříbrnou příčku.

Začal bych tím, jak jsi se k této soutěži dostal.
Při prvním ročníku sháněli organizátoři sochaře a nějakou náhodou přes internet zjistili, že jsem se s Josefem Klírem podílel na interiéru klubu Kotnov v Táboře. I tento rok si na mě vzpomněli a také letos se festival konal na střeše Galerie Harfa v Praze. Když se to takto řekne, vypadá to jako ideální místo pro takovou akci, bohužel letos nám vůbec nepřálo počasí. Druhý den přišla obleva a na materiálu to bylo hodně znát. Při minulém ročníku bylo mínus sedmnáct stupňů, člověk odložil promočené rukavice a zpět už ruku nedostal. Ale daly se vytvářet detaily, mohli jsme si více s ledem pohrát.

Co bylo letošním tématem?
Úkolem bylo ztvárnit polární zvířata a já se pustil do populární veverky z filmu Doba ledová. K tomu mám takovou historku. Loni bylo téma Známí politici a i tentokrát akci komentoval stejný moderátor. Když mě představoval, chtěl prozradit, koho jsem loni z ledu vytesal. Bylo tam hodně lidí a já si nepřál, aby to říkal. Ztvárňoval jsem totiž pana Zemana a nechtěl nějak provokovat. On na to reagoval tak, že jsem vizionář a příští rok by se mohla prezidentem stát veverka, protože v této době můžeme věřit už všemu. Toto téma bylo veselejší než politici.

Veverka z Doby ledové ale není úplně současné zvířátko.
Asi by byl typičtější třeba medvěd nebo druhy, které volili kolegové. Veverka bylo ale první, co mi prolétlo hlavou. Doba ledová je fenomén a veverka je typická, vsázel jsem i na to, že film mají rády děti i dospělí. Organizátoři nevěděli, zda se s tímto netypickým polárním zvířetem mohu účastnit, ale nakonec nápad schválili.

Jak velká byla konkurence?
Setkalo se nás deset a jednalo se o prvotřídní, renomované umělce. Například vedle mě byl Jan Hajný, který se zabývá vyřezáváním ovoce a zeleniny na hostiny, dělá show se sushi a podobně, či profesoři kamenosochařství.

Led, z něhož tesáte sochy, asi nebude obyčejná mražená voda.
Vyrábí ho speciální firma, která má svou technologii. Led musí být křišťálově bílý, nemůže to být zkalená voda. Udělají kvádry o velikosti asi 120 na 90 centimetrů a ty jsme si pak sesadili podle parametrů sochy a představ. Moje veverka například vážila 150 kilogramů.

Opracováváš led klasickými nástroji, nebo musí být rovněž speciální?
Na prvním ročníku jsem s ledem nikdy před tím nepracoval, nevěděl jsem, co s sebou a všechno si půjčoval od kolegů. Oni šli v klidu na oběd a já si půjčil jejich vercajk. Letos už jsem se na hrubé opracování vybavil pilou a na další věci jsem používal doma vyrobené nástroje. Kovové části - nože mi zhotovil kamarád, motorkář Zdeněk Švec, a dřevěné rukověti zpracoval kolega strážník Petr Šilpoch. Parametry nástrojů jsem obkoukal na loňském ročníku, kdy jsem se nadřel s dlátem. Ani letos to ale nakonec nebyl med, protože ti umělci, kteří s ledem pracují častěji, totiž mají nože z nějaké speciální slitiny. Já se i letos trápil jako blázen a když jsem si pak od nich věci půjčil, krájel se led jako máslo. Ale vše je o penězích. Lesk a vyhlazení se pak dělá žehličkou, což není dobré. Natáčeli tam lidé z televize a já jim říkám: „Běž pryč s tou kamerou. Ještě přítelkyně uvidí, že ji umím vzít do ruky!“

S ledem nepracuješ, jaké jsou pro tebe zásadní rozdíly mezi ním a dalšími materiály?
U mých soupeřů byla znát praxe, věděli jak se led štípe a co to udělá, když udělají tohle a tamto. Led je mnohem křehčí a štípe se zcela jinak než dřevo a cokoli. Když to řeknu hloupě, sekneš víc a upadne ti třeba ucho. Dohnat to zpět je těžké. V normální sochařině lze části zpětně přilepit sádrou nebo lepidly, tady to lze vodou, ale jen při větších teplotách, které byly loni. Letos byly chyby skutečně zaplacené a náprava nemožná.

Kromě konkurence a nástrojů to byl tedy hlavně boj s počasím.
Podmínky byly v tomto ohledu pro všechny stejné. Dělali jsme jak blázni, aby sochy byly krásné, a řekl bys, že toto je sova s dvěma medvědy? Led nám mléčněl. Třeba Jan Hejný stavěl na křišťálovém mroži a vyšel mu z toho Buddha. Dělali jsme si z něj legraci, ale ve skutečnosti jsme z toho byli špatní. Hodně hodin práce bylo mnohdy nazmar. Další nejhorší věc pro mě byla komunikace s novináři, kterých se tam pak sesypalo sesypalo. Člověk není zvyklý a ačkoli jsem věděl, že jsem vyhrál druhé místo a několik frází si připravil, řekl jsem jim půlku a oni z půlky udělali ještě půlku.

Jak dlouho vůbec trvá kusy ledu zpracovat do podoby zvířátka?
Přibližně dvanáct hodin usilovné práce. Žádné kafíčko, žádná odpočívačka. Čas běží hodně rychle.

Druhé místo bylo tedy skutečně vydřené…
Byla to ohromná zkušenost a beru to jako obrovský úspěch, protože jak říkám počasí bylo velice špatné a konkurenci tvořili špičkoví umělci z celé republiky a ve finále i světa, kteří dělají sochařinu denně a živí se tím. Loni tam byl zástupce z Polska, letos tam byl dokonce indián z Východní Jávy. S ním byla velká legrace. Špatně rozuměl a když mu přišla gratulovat miss, moderátor se ho zeptal, co říká na krásné české ženy. Najednou ticho. Kouknul na ni, na moderátora, na ni a povídá: „Ne ne, já už doma mít ženu!“ Myslel si, že mu ji dávají.

Co bylo výhrou?
Dostali jsme volné vstupenky do Zoologické zahrady v Praze a poukazy na nákup. Trochu mě zarmoutily gratulace některých známých, kteří přišli a hned po gratulování se ptali, kolik jsem za to dostal. To bylo smutné. Pro mě je hlavní výhrou to, že jsem tam mohl vůbec být a to, že krásné druhé místo mohu věnovat mojí babičce. Je dlouhodobě nemocná a cokoli takového jí udělá velikou radost. Sláva je pomíjivá, za měsíc si nikdo nevzpomene, ale v ní to zůstane. Viděla vnuka v médiích a mohla být hrdá. Jak jsem říkal v televizních rozhovorech, je to výhra pro babičku.

Čeká tě ještě letos nějaká podobná soutěž?
Že bych to plánoval, to ne. Zima spíš končí a tím i sezóna. Je pravda, že dodavatel ledu mi dal nějaké nabídky spíš komerčního rázu. Je však vidět, že firmy nemají peníze. Dříve chtěli z ledu vytvořit bary, sochy, jimiž protéká alkohol, ale nyní se šetří. Jen tak pro sebe to dělat nemohu, to je moc peněz. V současné době se ale věnuji návrhům interiérů firem a bytů. To mě nyní časově tolik nezatěžuje a přitom naplňuje.

PROFIL:
Daniel Šefčík (31) pochází z Drachkova na Strakonicku. Původně vařil v hotelu, vlastnil svůj restaurační podnik a nakonec šel chytat lumpy k městské policii v Táboře. Je domácím kutilem, pro klub Kotnov dělal anděly a výzdobu, pro Jihočeský kraj pak kreslil komixové polepy Vaše auto není trezor. Dělá osobního strážce a hlídá slavné osobnosti.

Foto: archiv Daniela Šefčíka

Přidejte si Kulturne.com na facebooku a mějte přehled o kultuře na jihu Čech!www.facebook.com/Kulturnecom