Štěpán Markovič Gypsy Groove, aneb hudební masakr v Písku

Čtvrteční podvečer 15. srpna nepatřil v altánu píseckých Palackého sadů promenádní dechové hudbě, ale živelnému funk jazzu kapely saxofonisty Štěpána Markoviče. Kdo by z altánu, postupně se nasvětlením nořícího z padající tmy s Měsícem prozařujícím v korunách stromů, očekával hlahol Radeckého pochodu či fláky kdesi od Kolína, byl by poněkud zaskočen. Večer opravdu nebyl určen lázeňským švihákům, odhazujícím hůlky, ledva spatří (v případě dnes již málem coby defektní prezentované heterosexuality) mihnout se kolem ženskou sukni.

Překvapivě příjemně zaplněný prostor před pódiem signalizoval, že mnoho návštěvníků tušilo, jaká hudební lahůdka na ně čeká. A dozajista to nebylo jen tím, že tento koncert, součást stále probíhajícího Píseckého kulturního léta, pořádaného místním Centrem kultury, byl zcela zdarma.

Od úvodního kousku In A Sentimental Mood Duka Ellingtona bylo posluchačům patrné, že známé jazzové standardy kapela Gypsy Groove neservíruje zcela jinou formou, než třeba zívající pianista ve fraku někde v honosné restauraci, snažící se navodit tu správnou nerušeně trávicí atmosféru do cinkání příborů a mlaskání konzumentů s tučnými laloky pod mastnou bradou.

Došlo na skladby z pera saxofonisty Joe Hendersona, basisty Rona Cartera, nechybělo ani Davisovo legendární Tutu, a mezi funkovým šlapavým nářezem se našel i prostor na hřejivou baladu v úsporném přednesu saxofonu a kláves.
Vcelku raritním kouskem je i dnes mírně archaický nástroj Roland Juno, na který klávesista Pavel Dirda bez problému tvoří výtečné uchu libé stylové zvuky. Další z Dirdů, baskytarista Vladimír, za podpory posledního z rodu Dirdů, bubeníka Libora, tvrdil častým slapováním svižně groovový tah kapely. Kytarista Ladislav Richter se svými funky beglajty byl stejně jako ostatní i výtečným sólistou, hostem večera byla Štěpánova žákyně, houslistka Lucia Priester.
Pokud by někomu nešlo do hlavy, jak může saxofonista vyučovat houslistku, nutno podotknout, že Markovič je jejím guru v oboru improvizace - tedy nikoli vzorem v pilování techniky nástroje, ale lektorem jeho invenčního užití v jazzu.

Více než dvouhodinový koncert odehraný nonstop ukázal, že ač jistý pěvec hudebně tristních let osmdesátých by tak rád žil, tak tato parta rovněž bez chvilky oddechu servírovala vybrané delikatesy z odkazu jazzových legend způsobem, který opravdu stál za přídavek.

Video sestřih z koncertu: