PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


Sestry Steinovy chystají desku lidových písní a možná zabrousí k elektronice

Sestry Steinovy chystají desku lidových písní a možná zabrousí k elektronice

Středa, 25.06.2008 / rozhovor

 

V rámci čtvrtého ročníku multikulturního festivalu Kotnov se při jeho zahájení ukázala na podiu i dvojice písničkářek z Děčína Sestry Steinovy. Karolina Kamberská a Lucie Steinhauserová jsou opravdu sestrami a v současnosti připravují nové album, které jek říkají bude pro netypické. Nejen o něm jsme si povídali.

Kolik času spolu trávíte, netrpíte občas ponorkovou nemocí?

Lucie: Poslední dobou se vídáme pracovně i mimo koncerty, protože chystáme novou desku. Scházíme se na zkouškách, což obvykle neděláme. Občas spolu jdeme na nějaký koncert jen tak.
Karolina: My si vše většinou řekneme při našich koncertech. Vídáme se na nich dvakrát týdnně, jinak máme každá svůj život. Ponorky už jsme si celkem odžily.Možná nějaká ještě přijde, ale několik let už jsme v pohodě. Chvíli trvá, než se na té pracovní rovině naučí spolu lidi vycházet. Už dokážeme jedna druhé říct, co se nám nelíbí, aniž by se kdokoli naprdnul.

Hašteřily jste se, když jste byly malé?
Lucie: My jsme od sebe pět let, takže každá měla ty své vrstevníky a podobně. Nebylo na to moc prostoru. Samozřejmě o mytí nádobí jsme se hádaly, ale vyřešily jsme to takovou tabulkou kdy bude kdo mýt. V dětství jsme se tedy míjely a setkaly jsme se, až když jsem byla na gymnáziu a Karolina na výšce.
Karolina: Dá se říci, že jsme se daly dohromady až ve starším teenagerském věku.

Co na vás vždy platilo, když jste zlobily?
Karolina: Maminka uměla zvýšit hlas, to docela zabíralo.
Lucie: A já jsem byla vždy ta mladší, takový mazáneček. Takže jsem vše sváděla na Karolinu a maminka jí pak řekla, ať jde umýt to nádobí a já mohla být v klidu na gauči.
Karolina: Já jsem pak byla naštvaná a tak. Prostě normální dětství.

Kdy jste poprvé začaly vnímat hudbu?
Karolina: Už od malinka, protože táta hraje na kytaru a oba rodiče zpívají. Když nám byly asi tak tři roky, začaly jsme s rodiči zpívat různé staré trampské písničky a lidovky. Táta do toho mydlil na kytaru...

A jak jste se dostaly k hudebním nástrojům?
Karolina: To nás začal učit táta na kytaru, pak jsme chodily na piano. Což mě teda narozdíl od ségry vůbec nebavilo. Hrála jsem na něj z donucení a brzy jsem odpadla. Lucie na něj hrála dobrovolně, a tímpádem jí to vydrželo.
Lucie: Prvně jsem kytaru vzala do ruky asi až ve čtyřnácti letech, protože jsem od nějakých osmi let navštěvovala hodiny klavíru v hudebce. V posledním roce se k pianu opět vracím.

Vzpomenete si na svou první písničku, kterou jste složily?
Karolina: Potkal jsem tě zajíčku. Potkal jsem tě zajíčku, měls zelenou taštičku a v taštičce chlebíček, tys můj milý zajíček... To mi mohlo být asi osm let a píseň byla o zajíčkovi a následně o pejsíčkovi.
Lucie: To byl náš první dvojhlas a Karoliny skladatelský debut.

Co jste poslouchaly za hudbu v teenagerovském věku?

Karolina: Vždy nás oslovoval tvrdší rock a ty písničky, které nyní hrajeme, byla spíš taková znouzecnost.
Lucie: Teda ne, že bychom hrály Znouzecnost, ale...
Karolina: Hrály jsme v různých rockových kapelách, ale nějak to nikdy nebylo ono, protože máme hudbu postavenou na textech. A když do toho začal bubeník řezat...Zjistily jsme, že skladby potřebují komornější podání a začaly jsme hrát ve dvou. Nikdy jsme však neposlouchaly folk. Teď posloucháme spíš pop a folk jen na těch festivalech a akcích.

Měly jste třeba období, kdy jste chodily na diskotéky?
Lucie: To ne! Spíš jsme byly na underground. Byly jsme párkrát na diskotékách, ale jen se vysmívat těm diskoušům.
Karolina: Chodily jsme na koncerty Psích vojáků, to byla kapela našeho teenagerovství.

Co tě nejčastěji inspiruje k napsání skladby či textu?
Karolina: Člověk píše, o čem přemýšlí. Něco mě naštvě, potěší nebo prožíváš něco silného, co ti šrotuje neustále v hlavě. Z toho šrotování pak sedneš a napíšeš písničku.

Už musíte mít na kontě mnoho písní, máte je zhruba spočítané?
Karolina: Ups! Kolem šedesáti třeba?
Lucie: Vydaly jsme tři desky a na každé je zhruba dvacet skladeb, takže to asi nějak tak bude.

Nestává se vám, že nějakou píseň zapomenete a pak si vzpomenete, že nějaká taková byla a najednou nevíte?

Karolina: To ano, stává se to. Zejména když nějakou písničku dlouho nehrajeme.
Lucie: Máme období, kdy jedeme podle oblíbeného playlistu asi 30 skladeb dokola a zbytek se zapomíná. Pak nám to právě připomínají lidi na koncertech.

Kam se budou vaše hudební cesty ubírat nyní, dokážete odhadnout váš hudební vývoj?

Lucie: Lákají nás změny, protože takto hrajeme už téměř deset let. Kapelní podoba ale asi není tou cestou, ve dvou si stačíme. Navíc je to pohodlné co se týče jezdění po koncertech. Ale možná zabrousíme někam k elektronice. Zatím je to však ve fázi koketérie.

Ve skladbách se vám objevují rostlinky, v názvu prvního alba (Lilie Polní) se taky jedna objevila a Karolino ty jsi vlastně malý zemědělec... Co říkáte na to, že mají rostliny duši?
Karolina: Nedávno jsem nad tím přemýšlela, protože jak žiji na tom venkově, snažím se neustále něco pěstovat. Vůbec se mi to ale nedaří a všechno mi chcípe. Proto jsem si začala s rostlinami povídat: ták, a tobě se tu bude hezky dařit a podobně. Jenže ony se na mě vždy vyprdnou a chcípnou. Tak právě přemýšlím, jestli mě slyší nebo ne. A opravdu nevím.
Lucie: Také na to nemám jednoznačnou odpověď. Koupila jsem si keříčkové rajče a říkám mu, ty ale budeš krásný keříček a budou na tobě růst chutná rajčátka. Teď už má dva metry a vypadá spíš jako marihuana.

Máte představu, co si asi tak myslí o dnešním světě?
Lucie: To je podle toho, kde jsou a kdo o ně pečuje...
Karolina: Například když o ně pečuju já, říkají: to je v háji, tady nám pšenka nepokvete.

V úvodu jste nastínily, že připravujte novou desku...
Karolina: Nebude to album pro nás typické. Půjde o desku lidových písniček pro děti. Máme malinko úchylku na folklór, který nás baví, a máme kamarádku, ilustrátorku Terezu Říčanovou, která nám dělá obaly na desky. Ona bude vydávat ilustrovaný zpěvník lidových písní pro malé děti a domluvili jsme se, že ona obstará vizuální a my hudební část. Nam tom tedy nyní pracujeme a je to taková libůstka. Nebudou tam žádné naše skladby, uvidíme jak to dopadne...
Lucie: Album by mělo vyjít na podzim a bude se jmenovat Měsíček svítí.


Autor: David Peltán