PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


ROZHOVOR: 4TET dostal v Táboře vynadáno. Chovejte se slušně a pokorně, vzkázal

ROZHOVOR: 4TET dostal v Táboře vynadáno. Chovejte se slušně a pokorně, vzkázal

Sobota, 27.04.2013 / fotoreport + článek

 

A cappela formace 4TET, vystupující ve složení David Uličník (tenor), Jiří Korn (bariton1), Jiří Škorpík (bariton 2) a Dušan Kollár (bas), představila v Táboře žhavé novinky z chystaného čtvrtého alba s prozaickým názvem 4TET – koncertní verze III. Koncert se konal ve velkém sále Divadla Oskara Nedbala v Táboře 16. dubna a Kulturne.com nesmělo chybět! Přinášíme fotoreport a rozhovor se 4TET.


Rozhovor se koná v jižních Čechách, konkrétně v Táboře. Víte, kým a kdy byl založen? I když kým byl založen, je lehce podpásová otázka.

Dušan Kollár: To je teda podpásovka. (smích)

David Uličník: Já jsem myslel, že husity. Tedy za dob husitských válek.

Jiří Škorpík: Já mu to totiž před hodinou četl a on si to stačil vygooglovat.(smích)

Pane Korne v jednom z rozhovorů jste řekl, že „4TET je to nejlepší, co mě v poslední době potkalo“. Jak to vnímají ostatní členové skupiny? Je pro vás 4TET také to nejlepší, co se v posledních letech podařilo zrealizovat?

Dušan Kollár: Pro mne určitě.

Jiří Korn: No oni to ještě neumí ohodnotit, jsou moc mladý. (smích)

David Uličník: Ještě čekáme, co budoucnost ukáže.

Jiří Škorpík: Přeci jen spolu fungujeme deset let, což je dlouhá doba, i z toho důvodu je 4TET nejzásadnější projekt.

Prozraďte v čem je chystané čtvrté album jiné oproti ostatním? Má se posluchač těšit na změny? Či překvapení?

Jiří Škorpík: Spousta lidí chybuje tím, že mají úspěch s jednou deskou, druhou i třetí a pak si řeknou: „Fajn, tak jsme zřejmě úspěšní. Udělejme teď opravdu pecku, něco úplně jiného“. Často se stává, že se to obrátí a deska úplně propadne. Posluchači zkrátka očekávají, že půjdete dál tou svojí vytyčenou cestou, tudíž i my se jí chceme nadále ubírat. Překvapující by proto měl být výběr skladeb.

Kde vy si osobně myslíte, že se nachází ta tenká hranice mezi hudební svobodou a tzv. masmediovým diktátem? Dá se tomu bránit?

Jiří Korn: Proti tomu se opravdu těžce bojuje.

Jiří Škorpík:To se nachází v každém člověku, tu hranici má každý jinde. Buďto podlehne tlaku „masmediím“, anebo zkrátka nepodlehne. Zvláště pak, pokud se člověk setká s někým, kdo svůj projekt dělá pro peníze, pak je to z jeho práce cítit. Takže ta hranice je kdekoliv a vše je ve vás.

Dostanete se občas do situace, kdy vás přepadne nával nervozity, či regulérní stydlivosti?

Jiří Korn: Já mám trému pořád. Samozřejmě, že při některých zažitých věcech je to o něčem jiném, ale ty první neozpívané písně jsou o velkém soustředění, hodně nám při tom pomáhá i zvuková zkouška, kde nechybí humor, který nás všeobecně uvolní.

David Uličník: S trémou hodně bojuji v situacích, kdy mám zpívat hlavně klasiku. Tam to na mne velmi doléhá, protože ta hudba je natolik známá, že člověk předpokládá, že všichni znají každý tón a navíc je tam vše nekompromisně slyšet. Pokud bych to měl přirovnat ke 4TETU, tak zde jestli zazpívám několik tónů jiným výrazem nebude takový problém, kdežto v klasice podobná věc nepřichází v úvahu.

Dušan Kollár: 4TET má pro mne jednu velkou výhodu a to, že jsme čtyři. Pak se člověk rázem bojí čtyřikrát méně. (úsměv)

Jiří Škorpík: Já mám trému neustále. Myslel jsem si, že léty odejde, ale spíše se stupňuje.

Otázka na vás, pane Škorpíku. Vy uvádíte, že se jako zpěvák necítíte. „Zpívám, protože mě to baví a naplňuje mě to. Hlas považuji za nejúžasnější ’hudební nástroj’„ Zajímalo by mne, jak se o svůj hlas staráte?

David Uličník: Ale pravdu (smích)

Jiří Škorpík: Já nijak, ač bych se tedy měl starat o techniku. Jsem přírodní typ, takže technikou nepolíben. A bohužel, když to dolehne a hlas opravdu nefunguje, což se i nedávno stalo, tak se nedá nic dělat a je třeba dodržet hlasový klid.

Nějaké preventivní opatření dodržujete?

David Uličník: Já jsem jiný typ než tady pánové. Jsem přírodní tenor, a nebýt toho, že dodržuji hlasovou i pěveckou hygienu společně s dalšími tréninky, tak už dávno nemám v 4TETU co dělat. Bez toho by to zkrátka nešlo. Proto musím pravidelně každý týden chodit na hodiny zpěvu k paní profesorce Boháčové a neustále cvičit.

Dušan Kollár: No a já jsem zase pravý opak. Nesmím dodržovat nic, abych měl hlas hluboko. Mám na mysli co nejhorší hlasovou hygienu. (úsměv)

Takže nějaká ta cigareta?

Dušan Kollár: Samozřejmě, cigareta pomáhá velice. Taky nevyspání. (smích)

David Uličník: jak říká, přesný opak mě. (úsměv)

Jiří Korn: David je ten křišťál a my jsme ten humus. (smích)

Jiří Škorpík: Ale zase na druhou stranu, každý ten křišťál kolem sebe humus potřebuje, aby dostatečně zazářil. (uznalý údiv ostatních)

Davide, nechybí vám u českého posluchače a diváka trochu více emotivních reakcí? Narážím hlavně na italské publikum, které je známé svou přímočarostí.

Osobně jsem zpíval v Itálii pouze jednou a byl to opravdu zážitek! Samozřejmě jsem se jim snažil vyjít vstříc, a proto jsem vybral jejich písně. A zažít plné náměstí Italů, kteří s vámi danou píseň zpívají, je zkrátka zážitek, který tu v Čechách člověk nezažije. Tím se nechci dotknout českého publika, ale ta jižní krev je u nich znát. Emoce pouští ven.

České publikum přemýšlí, jestli má, či nemá tleskat. Ital nečeká na nic. A opačně, pokud vystupuje interpret, který je nebaví, tak ho mají úplně na háku a baví se mezi sebou, je tam vidět ta bezprostřednost.

Co byste na závěr v krátkosti vzkázali čtenářům Kulturne.com?

David Uličník: Třeba Táboritům bych přál, aby tamní dopravní situace byla lepší. Aby si nemuseli rozbíjet auta v rozbitých uličkách.(smích) (Pozn. autora. Davidovi se podařilo při příjezdu píchnout kolo u auta)

Dušan Kollár: Přeji nám všem konec krize, ať mají lidé více chuti chodit na kulturu. Při příjezdu do divadla jsme potkali paní ředitelku státního archivu. Ta asi dlouho na ničem nebyla.(hořký úsměv)

Jiří Škorpík: To ano. Po zkušenosti příjezdu do Tábora bych rád popřál všem lidem, aby se k sobě chovali slušně, pokorně a ohleduplně. Ne takovým způsobem jako právě zmíněná ředitelka Státního archivu, která nás přivítala tak neomaleným způsobem, že bych se na místě spíš rozbrečel než, abych měl zpívat na koncertu. Takže hlavně ta vzájemná ohleduplnost, lidskost, to co momentálně společnosti opravdu schází.

Jiří Korn: Naprosto souhlasím!

Marek Široký


Fotografie


Autor: Marek Široký, David Peltán





Mohlo by se vám zamlouvat

 

 




Kultura dnes


Sejdeme se s cibulkou

Divadlo / jiný / talk show
Kulturní dům Veselí nad Lužnicí
23.10.2017 od 19:00 hod.

 

Petrolejové lampy

Divadlo / drama / romantické
DON Tábor
23.10.2017 od 19:00 hod.

 

Lukas Landa +Spomenik + Tma

Hudba / koncert
Music Bar Velbloud
23.10.2017 od 20:00 hod.