Rekord. Výtvarník Miloslav Vokoun prodal výstavu mašinek za 14 dní!

Výstava obrazů Miloslava Vokouna skončila během čtrnácti dnů. Malované historické lokomotivy, vystavené v táborské galerii a antikvariátu Bastion, zaujaly neznámého kupce a celou expozici koupil.

Když jsem se přišel podívat na výstavu s dlouhým názvem Americké parní lokomotivy od vzniku až do skončení celé parní trakce, majitel antikvariátu Miroslav Nimrichtr jen krčil rameny. „Teď tu byl pán a celou výstavu kupuje. Přišel jste za pět minut dvanáct, nevím, co tu vystavíme,“ říkal.

O dvě hodiny později přijel autor výstavy. Při příchodu do galerie už byly obrazy pryč. O tom, že expozici někdo koupil neměl devětasedmdesátiletý Miloslav Vokoun z Prahy ani ponětí. „O malby mělo zájem Technické muzeum v Praze a já to v Táboře prodám? To jsem nečekal. Během čtrnácti dní tak výstava končí, už nemám nic,“ byla jeho první, trochu posmutnělá reakce. Je ale zároveň rád, že někoho lokomotivy zajímají.

Kupců bylo víc. „Chtěli obrazy do vlastních sbírek a něco také jako projektovou dokumentaci pro stavitele, výrobce modelů mašinek. Jeden mě prý znal z výstavy obrazů mlýnů, chatiček a zvoniček, kterou jsem měl před dvěma lety v Sezimově Ústí. Asi se s kupcem nesetkám, protože všechno jde přes galerii, ale rád bych ho poznal,“ míní Vokoun.

Návštěvníci galerie Bastion nakonec o mašinky nepřijdou. Autor originály obrazů lokomotiv nahradil fotokopiemi s popiskami a prostory navíc doplnil o malované výjevy divokého západu - záběry amerických národních parků, indiánů a kovbojů. Výstava potrvá do začátku prosince a je opět prodejní.

Stále klukem

Miloslav Vokoun vystudoval Školu dekorativních umění a UMPRUM v Praze. „Na jih Čech, konkrétně do Měšic, jsem jezdil za babičkou. Proto se zde objevuji, rád se vracím,“ vysvětluje zdejší působení. V pražských Modřanech pracoval pro firmu Elektropřístroj jako samostatný pracovník výroby katalogů a prospektů, a také byl vedoucím ofsetové tiskárny.

Jako každého malého kluka i jeho fascinovaly vlaky, které se prodíraly umělými tunely a lesy. „Pamatuji si na první setkání s nimi. Bylo to v obchodním domě Bílá Labuť za první republiky. Byly vystavené v přízemí a když se hodila do kasičky mince, vše se rozpohybovalo. To byla nádhera! Pak jsme chodili na Letnou, do obchodu U Krále železnic, kde měly plechové modely, umělohmotné se začaly prodávat až v 70. letech a mám je dodnes,“ vzpomíná Miloslav Vokoun.

Obrazy maluje temperami a jedno vyobrazení lokomotivy mu trvá zhruba dva dny. Poznamenal, že americké mašinky si vybral proto, že doba divokého západu, indiánů a kovbojů je snem každého kluka. Malého i dospělého. Kdo takové období neměl, je prý nemocný.

„Vždy jsem maloval. V Mladém hlasateli v roce 1941 vycházely právě mašinky, zaujaly mne. Vláčky tak maluji už od 50.let, je to práce na řadu roků. Půjčoval jsem si kvůli tomu časopisy a nastudoval mnoho knih. Je to kus mizící historie, kterou bych rád zájemcům připomněl a alespoň v obrazech ji uchoval,“ uzavírá úspěšný výtvarník.