Mark Jacobs: Kvůli autochromům se mnohdy zadlužuji. A v zimě netopím

Poetický název Jak svět dostal barvy nese jedinečná výstava prvních barevných fotografií v prostorách Staré radnice v Táboře. Takzvané autochromy pochází z největší soukromé sbírky na světě, jejíž duchovním otcem je sběratel Mark Jacobs z amerického Madisonu. V těchto dnech je v Táboře, kde o raných fotografiích také přednášel. Výstava asi šedesáti prvních barevných fotografií je v galerii Staré radnice k vidění do 6. května.

Vzhledem k tomu, že autochromy se tiskly na skleněné desky, jsou velice křehké a nesmírně citlivé na světlo. Na výstavě tak mohou návštěvníci zhlédnout pouze jejich reprodukce. O ty se postaral Jan Hubička z Muzea Šechtl a Voseček. Naskenoval jich už 500, přičemž jedna oskenovaná fotografie má až 400 Mb. Hubička je rovněž kurátorem současné výstavy.

„Je to už čtvrtá výstava barevné fotografie, kterou Honza pořádá. To dělá z České republiky velmoc, v Americe tak daleko nejsou,“ začínal přednášku o autochromech neustále optimisticky naladěný Jacobs.

Sbírku autochromů buduje od roku 1973. „Začal jsem je kupovat od lidí, kteří vůbec netušili, co doma mají. Rád bych touto cestou představil fotografy, kteří už dělali barevné fotografie kolem roku 1900,“ vysvětluje a dodává, že první barevnou fotku stužky udělal v roce 1861 vědec Maxwell, respektive jeho pomocník. Maxwellovým cílem ale tehdy vůbec nebyla fotografie, nýbrž výzkum teorie adiktivního míchání barev. Nicméně o rok později už ve Francii začal s barevnou fotkou experimentovat Louis Ducos du Hauron.

„Výsledky nebyly zázračné, protože použitá fotografická emulze se nechovala stejně ke všem barvám. To až o několik let později F.E. Ives začal s tříbarevnou fotkou a nejprve k chromogramům a následně autochromům to dotáhli bratři Lumièrové,“ popisuje Jacobs. Upozornil přitom, že chromogramy vzácně zachycovaly lidi a exteriéry, a to kvůli dlouhým expozičním časům. Často focená zátiší tak zdobili sice pestří motýli, nikoli však živí. Autochromy, jejichž výhodou bylo, že se daly kopírovat tiskem, byly veřejnosti představeny v roce 1907. Alfred Stieglitz a jeho kolega Edward Steichen pak fotku prosazovali jako umění.

20 minut bez hnutí a dluhy

Asi třicítka návštěvníků besedy se dále dozvěděla, že po roce 1900 se díky zájmu nestačily ani vyrábět fotoaparáty, že modelka musela mnohdy pózovat až 20 minut bez hnutí a že barevné fotografie byly velice oblíbené u cestovatelů.
„V červnu 1907 byla otištěná první barevná fotka královské rodiny v novinách. Dělalo se tehdy nevídaných 22 tisíc výtisků! Ve válečném roce 1914 pak byla otisknuta první barevná fotografie do časopisu National Geographic,“ doplnil Mark Jacobs. Kolik vlastní kusů autochromů spočítáno nemá. Řádově ale čítá asi 2500 „skleněných“ fotografií, které má prý uskladněné v šatní skříní.

„Nejsou prostorově náročné. A jak je ošetřuji? Nejdůležitější je, aby nebyly naležato, to by popraskaly. Pak následuje správná teplota – chladno, ale ne mráz, tma musí být kvůli citlivosti na světlo a nejvíc jim vadí vlhkost, to kvůli použitému škrobu,“ říká Jacobs. Levný autochrom se dá pořídit od 20 do 40 dolarů, na francouzské burze jsou však dražené až za 25 tisíc euro za kus. Ty prý nemá.

A co musí udělat pro získání autochromu, po němž touží? „Zadlužit se! Jezdím také 25 let starým autem a v zimě mnohdy netopím,“ usmívá se. Na otázku, zda má ve své sbírce nějakého favorita, odpovídá jasně a bez přemýšlení. „Je to jako Chopin, vše je prostě dobré!“ uzavírá.