Mádl pokřtil Budařovo album Lehce probuzený

V sobotu 10.listopadu zavítal do českobudějovického Café klubu Slavie Jan Budař s Eliščiným bandem. Návštěvníci koncertu měli o zábavu postaráno dávno před jeho začátkem. Většina z nich měla tu čest potkat Honzu Budaře již při svém příchodu do klubu (notnou dobu postával u dveří, nejspíše mapoval fanouškovskou základnu) a třeba s ním prohodit i pár slov. Další kroky návštěvníků směřovaly k improvizovanému fotoateliéru, kde se bylo možno nechat vyfotit na gaučíku s peřinami a různými rekvizitami, z nichž největší úspěch měly staré noční košile, retro telefon a hrnek se lžičkou, kterou olízala snad polovina publika.

Samotný koncert byl, jak je již u tohoto uskupení zvykem, ve jménu Budařova vtipu a spousty pozitivní energie. Po prvních písních byla mezi lidi vyslána krabice s cédéčky, s tím, že Češi jsou národ poctivý, a zajisté se za každé CD do krabičky navrátí patřičný obnos (pouze v Chanově prý jedna deska zmizela). Když dozněly tóny několika dalších kousků z nového alba, začal se Jan Budař zajímat o chystaný křest a jeho aktéra Jiřího Mádla, který měl dorazit do devíti hodin, ale opozdil se, a tak si fanoušci ještě notnou dobu užívali Budařovu show, podpořenou projekcí čerstvě natočených videoklipů.

Očekávaný křtitel desky dorazil krátce před desátou, nechal si od Jana Budaře přitisknout sklenici vody na hruď, čímž se tato tekutina údajně stala svěcenou, a mohlo se křtít. Po decetním polití desky (aby náhodou nezkratovala na malém pódiu namačkaná elektronika) Jiří Mádl zase rychle utekl, čekala ho totiž ještě cesta na Slovensko.

Ke konci koncertu zazněly i kousky ze starších alb, například píseň Všechno se stane dneska v noci z filmu Nuda v Brně, nebo Budařovými nezaměnitelnými kreacemi doprovázený Tanečník. Po několika přídavcích se Jan Budař přesunul ke stolku u vchodu, kde se s fanoušky fotil, dával jim autogramy, a k mému příjemnému překvapení také sám prodával trička a desky.

Akce byla tedy vskutku vydařená; jediné co bych Slávii vytkla bylo dost nesnesitelné horko po téměř celou dobu koncertu. Rozhodně jsem nezáviděla těm, kteří v takovém klimatu ještě tancovali, a následně jsem nezáviděla ani sobě, když se z publika začal linout odér spocených triček. I když se v klubu nekouří (a za to díky), bylo fajn občas trochu vyvětrat.