Kapela Keks slaví třicetiny. Je čas bilancovat...

Třicet let to je kulaté výročí i v lidském věku. Člověk se zastaví a kontroluje svůj dosavadní život. Někomu se líbí, jiný s ním není tak docela spokojený a chtěl by na něm něco změnit. Jak to vidí Štěpán Kojan a Petr Dudík z kapely Keks, která toto jubileum oslaví například v pátek 22. dubna od 20 hodin v budějovickém Marty´s clubu?

Tak jste se toho dožili – krásných 30! Co to pro vás znamená – osobně i muzikantsky?
Štěpán: Dobře si pamatuju na oslavu mých třicetin. Abych to uvedl na správnou míru: oslava se spíše podobala pohřbu. Můj život odstartovalo slůvko „Vy“, a toj sem dost těžce snášel. Už jsem prostě nebyl kluk. Jestli tyhle moje narozeniny nebyly zrovna moc veselé, tak teď to bude určitě jinak, protože máme co oslavovat.
Petr: 30, let je dlouhá doba a teď se mi zdá, že to uteklo příliš rychle. Osobně si myslím, že to byl fajn život a doufám, že ještě bude

Čím byste byli, kdybyste nebyli muzikanti?
Štěpán: To opravdu nevím, co bych byl, kdybych nebyl… Já měl v tomhle jasno, ale určitě vím, co bych nebyl: exekutor, politik a pojišťovák.
Petr: Kdybych nebyl muzikant, tak bych se musel živit pochopitelně něčím jiným. Ale hudbou se živím poslední tři roky, protože mě po 25 letech propustili z práce a v 56 letech se těžko hledá práce, takže bych dělal svoje řemeslo.

Pamatujete si ještě na vaše první desku?
Štěpán: Naše první LP deska se jmenovala Karavany snů. Z mýho pohledu, to je to nejhorší, co ze mě vypadlo… Kdybych to tak mohl přezpívat, ale zase je tu to kdyby. Nakonec všechno špatný k něčemu dobrý. Třeba proto tak dlouho hraju, abych tu chybu napravil.
Petr: První deska, Karavany snů, byla řekl bych vysněná, ale když přišla na svět, tak to nebylo to pravé ořechové, ale měl jsem z ní radost. Dneska se natáčí úplně jinak.

Měli jste během doby nějaký úlet – třeba, že uletíte někam jinam?
Štěpán: Můj kamarád mi ulít do Ameriky a já neulít, pak jsem málem ulít na chlastu a nakonec jsem taky neulít. Hodně, dá se říci, většina mých kamarádů, jsou muzikanti a ti ulítli k jiný. A já zase neulít . A tak, jestli někdy někam ulítnu tak jedině letadlem a to za teplem k moři.
Petr: Jestli myslíš hudební úlet – tak si myslím, že ne. Snažíme se dělat to co se lidem a nám líbí..

Můžete popsat svůj hudební styl?
Štěpán: Náš hudební styl je naprosto originální. Název jsem si zapamatoval v době, kdy před lety na beatovém festivalu F.R. Čech řekl: „Chlapci, vy hrajete, jak bych to jen řekl… takový …. Taneční rock“. Takže tak to je…. Až do dnešních dní….
Petr: S hudebním stylem souvisejí i úlety. Takže, úlety se nekonají. Nejlepší je držet se jednoduchosti, melodičnosti a dobrého textu. A to právě děláme.

A další členové kapely? Jak dlouho už s vámi tvoří Keks?
Štěpán + Petr: Ještě jsou s námi Vašek Šobíšek 11 let a Vašek Suchý sedm let. Z těch let vyplývá, že už to táhnem spolu pořádně dlouho…. A že jsme to spolu vydrželi, to taky o něčem svědčí…

A do budoucnosti, čeho byste ještě rádi dosáhli? Nejvyšší meta?
Štěpán: Já osobně bych někdy rád na podium nepřišel, ale přilít. Když už jsme u těch úletů. Měl bych vysílačku a byl bych na jakýchsi kšandách, co používají herci, když je věší. A jak bych letěl, tak bych zpíval a všichni by se koukali vzhůru jak letím a měli by otevřený ústa a pak by na mně jakýsi člověk typu H. Pottera ukázal a křičel „“Anděěěěěl, koukejte… Anděl letí…!
Petr.: Já osobně bych se nikam moc nehrnul, jestli nějaký větší úspěch přijde, tak bude jen dobře…

Více o akcích najdete také na facebooku jihočeského kulturního serveru Kulturne.com. Staňte se přáteli a mějte přehled o tom, co se děje v kultuře nejen na jihu Čech.