Jeden Svět v Táboře dopraskal své bubliny

Praskněte své bubliny! Vyzýval 16. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. A bubliny praskaly i v Táboře. Už jedenáctým rokem tu festival pořádala obecně prospěšná společnost Cheiron T, filmy v průběhu čtyř dní navštívilo téměř 350 diváků.

Na čtyři dny se v Táboře usadil festival Jeden svět. Návštěvníci si tak mohli vybrat ze dvou promítacích prostorů, jedenácti filmů, třech koncertů, dvou Dj, jedné vernisáže, happeningu a besedy. 

Slavnostní zahájení se uskutečnilo ve čtvrtek 19. března na Základní škole Bernarda Bolzana, která se stala na čtyři dni jedním z hlavních promítacích prostorů.

"Měl jsem velkou radost z toho, že jsme mohli na zahájení promítnout snímek Zatajené dopisy, který mapuje pokus o převýchovu romských dětí. Naše organizace Cheiron T se romskou problematikou zabývá více než 15 let a tak pro nás byl film jasným favoritem na úvod festivalu," říká David Andrlíček z Cheiron T, hlavní koordinátor festivalu v Táboře.

Na zahájení nechyběli pracovníci již zmíněné organizace, ale také přijel samotný režisér snímku Tomáš Kudrna, který se statečně po filmu chopil debaty. Festival i tento rok zaštítili Jiří Fišer starosta města Tábor a Jan Ruml, který také přišel pronést pár slov na zahájení. "Snímek jsem neviděl, ale jsem velice rád, že zde mohu být i v přítomnosti takových odborníků, jako jsou pracovníci z Cheironu," zmínil ještě před samotnou projekcí Ruml.

Dalším tahákem pro táborskou veřejnost byl snímek režisérky Andrei Culkové, Cukr Blog, který se promítal v pátek ZŠ Bernarda Bolzana. Snímek se snažil rozluštit, zda je cukr droga. Samotná režisérka si svou závislost uvědomila v těhotenství a nebála se o tom více rozvyprávět v debatě, která následovala po filmu.

"Promítání bylo velmi vtipné. Paní režisérka nahnala před filmem naprosto všechny lidi, a to i tým, který vybíral vstupné a dokonce i čajovnu, do sálu se slovy, že to prostě musíme vidět a že si vstupné klidně vybere sama. Byla fajn," vzpomíná Karolina Havlová z pořadatelského týmu.

V sobotu praskal ve švech druhý promítací prostor. Do caffe and gallery MP7 si lidé rezervovali místa. Kdo rezervaci neměl, musel čekat zda někdo z diváků nedorazí, nebo se usadil na zem. Zájem vyvolaly filmy Bojovníci ze severu a Píseň bez domova. Dokumenty, které v sobě nesly aktuální téma - islámistické hnutí al-Šabáb a nesmyslné zákony, které přinesla islámská revoluce v roce 1979. Na tyto snímky dorazilo celkem okolo sta diváků.

V sobotu od půl šesté se opět zaplnil sál na škole Bernarda Bolzána. Diváky přilákal snímek Snili jsme o životě. Debaty k filmu o sebevrazích se ujal primář táborské psychiatrie Libor Macák. "Tímto filmem jsme pravděpodobně praskli spoustu bublin. Lidé odcházeli po filmu a ani nezůstávali na debatu. Některým bylo špatně, jiným těžko, další šli na panáka a film strávit. Veliké díky patří i panu Macákovi, který dokázal diváky zasvětit více do této problematiky," popisuje Andrlíček.

Nedělní zakončení festivalu se uskutečnilo opět v caffe and gallery MP7. Jaroslav Kratochvíl přivezl divákům svůj snímek Lovu zdar. Film o tom, že v každém muži je trochu toho lovce. Bohužel, diváků už přišlo jen poskrovnu.
"Tento snímek byl jeden s nejdelší debatou. Ta se i díky divákům, dva z nich byli vegani, a debatujícím, režisérovi a jednomu lovci, protáhla až do půlnoci," uzavřel Andrlíček.