I my dospělí jsme jen takové přerostlé děti. Nebojte se pustit uzdu fantazii

Nová deska písničkářky Karolíny Kamberské, bývalé poloviny a autorky všech písní dvojice Sestry Steinovy, je zaměřena na jiné publikum než její loňský sólový debut Hořkosladce. I když – tak zcela jiné nebude…Nové písničky věnované dětem Karolína představí v sobotu 29. října od 15 hodin v v píseckém kulturním domě, od 20 hodin pak vystoupí v táborském Housově mlýně s repertoárem pro dospělé. I když...

„Je to sice deska písniček pro děti, ale při jejich psaní jsem myslela i na rodiče. Je tam spousta vtípků určených jen pro ně, protože tuším že si budou muset desku mnohokrát vyslechnout. Děti přece milují reprízy až do omrzení,“ říká autorka.
 Album se jmenuje Říkadla a křikadla a je neučesané stejně jako jeho adresáti. Patnáct písní a jeden bonus obsahuje především velkou dávku vtipné dětské poezie, kterou podtrhuje souznění tří zkušených muzikantů.

Novinka Karolíny Kamberské svojí hravostí určitě uspokojí jak děti tak i dříve narozené, kteří se nebojí popustit uzdu fantazii. Inspiraci písničkářka našla při pozorování svého třetího dítěte, syna Matouše. Oslovila ji přirozenost, s jakou dnešní malé děti zahrnují do svého pohádkově-fantazijního světa moderní prvky. A tak se v písničkách vyskytují ježibaby i mobily, skřítkové i pračky, pejskové i letenky.

„Naše generace jako by se pořád bála, jestli jsme už nezašli moc daleko za ztracený ráj našich předků. Baví mě sledovat, jak ta nová už tímhle strachem není zatížená a přesto žije veselý, spokojený život,“ popisuje Kamberská.
Z dětských písniček Karolíny Kamberské se neztratila ironie a provokativnost, kterou znají posluchači jejích písní pro dospělé. Na desce najdete rozjívené divoké písně, i něžnou ukolébavku či oslavu jara.

Koncept „rodinné desky“ je poznat i ze sestavy spolupracovníků, kterou Kamberská s nadsázkou označuje za „rodinný podnik“. Obal namalovala malířka Tereza Říčanová ve spolupráci se svou dcerkou Johankou Říčanovou, grafickou podobu mu dal autor ceněných knížek pro děti Petr Šmalec. Odvázané sbory zpívá „dívčí punkový sbor“ Čilé papričky, který tvoří Karolínina dcera Sára Kamberská spolu s Rozálií a Kateřinou Ponocnými – dcerami multiinstrumentalisty Honzy Ponocného, v jehož studiu deska vznikla. Právě Ponocný nahrál většinu kytar a baskytar, s perkusemi se přidal další dlouholetý spolupracovník Kamberské David Landštof.

Bio:
„Muzika není můj smysl života. Je to pro mě jeden z celoživotních koníčků, stejně jako
třeba jídlo, poučování dětí, či válení se po nedělním obědě. Mám jen to strašný štěstí že
právě tenhle můj koníček zajímá i další lidi, a tak můžu jezdit po klubech a hrát svoje
písničky,“ říká Karolína Kamberská. Její všední život matky tří dětí ve venkovském domku na
Brdech skutečně nemá s muzikou moc společného, ale právě proto asi spousta lidí nachází v jejích písních něco, co s nimi rezonuje, a hudební kritika chválí opravdovost její přidrzlé výpovědi o životě.

Ačkoliv Karolína první písně psala už jako dítě, její cesta k muzice byla dlouhá. Nikdy nepočítala s tím, že by se tento koníček stal její profesí, a tak vystudovala politologii. Brzy zjistila, že politikou se celoživotně zabývat nechce. „Nemám na to nervy“, komentuje lakonicky. Zatímco ještě při studiu hrála své písničky s rockovými kapelami v rodném Děčíně, po škole se vdala, porodila první dvě děti a kytaru odložila za skříň. S manželem Petrem se odstěhovala do starého venkovského domu. Tam se ujala „tradiční ženské role“ a spíš než dění na hudební scéně ji zajímalo pěstování rajčat a pečení koláčů.
„Šuplík se mi po několika letech naplnil natolik, že písničky chtěly ven“. Při návštěvách její sestry a hudební souputnice Lucie Steinhauserové tak vznikla dvojice Sestry Steinovy. Ta za deset let své existence vydala 4 CD u firmy Indies, objela stovky klubů a festivalů v Čechách i zahraničí, sesbírala několik cen (včetně 4. nejlepší evropské desky 2004 roku podle německého portálu folkwold.de a nominace na Anděla 2006) a dlouhodobě se i těšila přízni hudební kritiky. „Byla to krásná doba, ale postupně jsme cítily, že existence siamských dvojčat už nám není příjemná, přece jen jsme každá jiná a chceme dělat věci po svém“, vysvětluje Karolína důvod rozpadu Sester Steinových v roce 2009.

O rok později, na podzim 2010, Karolína Kamberská vydává CD nových autorských písní s názvem Hořkosladce, které se opět setkává s velmi příznivým přijetím kritiky i posluchačů, a umísťuje se na čelních místech několika ročních žebříčků, např. nejnavštěvovanějšího hudebního serveru Musicserver. V současnosti Karolína kombinuje čilé koncertování s péčí o nejmladšího syna Matouše, a podle svých slov „jedním odpočívá od druhého“.
Karolína se jako zpěvačka podílela např. na albech Václava Koubka, Jana Buriana, Jablkoně, či izraelského hudebního skladatele Effi Shoshaniho, jehož úprava Karolínou zpívané písně Ej lásko se stala ústřední písní amerického filmu Madison.

Po vydání desky Hořkosladce začala písničkářka připravovat kolekci písní pro děti, pro kterou našla inspiraci v pozorování svého nejmladšího syna. Od jara letošního roku tak vystupuje i pro dětské posluchače, a neskrývá nadšení nad tímto novým směrem své hudební cesty. „Nikdy jsem nečekala že začnu psát dětské písničky, ale přišlo to jako nějaká posedlost“. Deska pro děti vyšla v září 2011 pod názvem Říkadla a křikadla.