Harfistka Barbora Plachá: Neberte vážnou hudbu tak vážně!

Barbora Plachá se hudbě věnuje už od dětství. Ve dvanácti letech se začala věnovat hře na harfu u první harfistky Státní opery Praha profesorky Venduly Vaňkové. Od té doby ušla dlouhou cestu. Studovala v Paříži, Bruselu, získala řadu prestižních ocenění a hrála s mnoha předními umělci.

Vím, že jste ještě v deseti letech hrála na klavír. Jak dlouhá cesta byla k harfě?
K hudbě mě přivedli rodiče. Ve dvanácti jsem se zamilovala do harfy. Na první pohled (poslech) a na celý život.

Harfa není zrovna obvyklý nástroj. Kdybych s tím jako dítě přišla domů, nejspíš by moji rodiče takovou myšlenku označili za naprosto nerealizovatelnou. To není jako jít koupit do hudebnin flétnu. Jak je to v počátcích s nástrojem? Dá se někde půjčit?
Určitě se dnes dají harfy vypůjčit. Harfa sice není kytara, ale začíná být čím dál tím víc populární. Stala se dostupnou pro širší veřejnost. Dají se koupit i úplně malé háčkové harfy a děti i dospělé velmi láká se na ně naučit hrát. Každou neděli pravidelně koncertujeme s dětmi z hudebních škol v Galerii Harfa a tam je krásně vidět, jak harfa dokáže zaujmout. Většina lidí se zastaví a poslouchá. Kolemjdoucí děti se zastaví vždycky. Harfa je krásný nástroj, královský, a mým životním snem je širší veřejnost a harfu spřátelit. Vzájemně si to zaslouží.

Jako jediná harfistka v České republice hrajete na modrou harfu firmy Les harpes Camac. V čem je výjimečná?
Pokroku se není potřeba bránit. Podobně jako mnoho špičkových kytaristů má v kytaře zabudovaný mikrofon, u mé harfy je to stejné (akorát je jich tam několik). Vzhledem k tomu, že je poměrně obtížné harfu dobře nazvučit, má tato obrovskou výhodu. Ale co vám budu povídat, vybrala jsem si ji také proto, že je modrá.

Studovala jste v Bruselu i Paříži. Je podle vás vnímání klasické hudby v zahraničí jiné než u nás?
Víte, ono je to trochu jinak. Klasická díla mají oproti těm současným tu výhodu, že se setkáváme pouze s těmi, které čas prověřil. Mezi současnými díly jsou i taková, ze kterých jednou budou díla klasická. To už dneska chápe čím dál tím víc lidí. Hudba je jenom jedna, a je buď dobrá, nebo špatná.

Napadá vás, jak přiblížit klasickou hudbu dnešní mladé generaci, aby ji začala více zajímat?
Moje základní poučka zní: Neberte vážnou hudbu tak vážně.

V roce 2007 jste získala 2. místo na mezinárodní interpretační soutěži „Carl Ditters von Dittersdorf“. Jedná se „pouze“ o prestižní ocenění, nebo takovéto soutěže skutečně pomáhají oceněným hudebníkům v dalším úspěšném rozvoji kariéry?
Víte, asi máte pravdu. Jenomže pro mě je každé moje vystoupení soutěž, kterou chci vyhrát. Vítězstvím však není nějaká cena, ale spokojené publikum. Tak to mám ráda.

Vystupovala jste s řadou významných osobností. Je ale někdo, s kým byste si chtěla zahrát, a zatím se vám to nepodařilo?
Skvělých muzikantů je hodně. Nyní mě třeba čeká taková jazzová výzva s panem Davidem Dorůžkou. To je kytarista par excellence.

Máte oblíbenou skladbu?
Samozřejmě, mám mnoho oblíbených skladeb. Momentálně jsem si velmi oblíbila Pietu od Karla Kryla, kterou pro náš soubor SALOME upravil Michal Vejskal.

Jakou hudbu v soukromí posloucháte? Vlastně si neumím moc představit, že by si interpret klasické hudby doma pustil třeba hip-hop.
Hudba přeci patří k životu. Doma pořád něco hraje. Ale víc vnímám hudbu v autě, kde si občas naladím Vltavu. Nicméně jí dost konkuruje Bob Dylan, Cohen, Nina Simone, Guns´n Roses atd.

Jste členkou souboru „Salome – Pásmo písní Karla Kryla pro zpěv, harfu, klarinet a kytaru“. Čím je vám Karel Kryl blízký?
Karel Kryl je mi blízký především tím, jak vládl nejen slovem, ale i hudbou. Jeho písničky mají obrovský hudební potenciál, jsou to jasná a čistá sdělení, navíc s velikou úctou k českému jazyku. Karel Kryl je náš Bob Dylan. Posloucháte, smějete se, pláčete a zůstává to ve vás. Jsem sice už další generace, ale písničky Karla Kryla znám odmalička. Když jsem byla malá, tak mě asi nejvíc zaujalo, jak zajímají ty starší kolem mě. Dnes už je mám ráda i proto, že je chápu. A co se hudby týká, tak úpravu pro zpěv, harfu, klarinet a kytaru zkomponoval skladatel Michal Vejskal nádherně. Je to nové, jiné, ale stále Karel Kryl.