Flamengo v Budějovicích vrátilo lidi do roku 1972. Do roku Kuřete v hodinkách
Středa, 26.12.2012 / fotoreport + článek
Kuře v Hodinkách od skupiny Flamengo je mnohými odborníky považováno za vůbec nejlepší album české rockové historie. Přesvědčit se o tom mohli diváci ve středu 19. prosince v Českých Budějovicích. Z původní sestavy, která desku natočila se na pódium ukázal frontman kapely Vladimír Mišík, baskytarista Vladimír ,,Guma“ Kulhánek a kytarista Pavel Fořt. Zbytek kapely doplnili muzikanti z ETC, kteří také svým vystoupením otevřeli hudební večer v KD Vltava.
ETC pod vedením Vladimíra Mišíka působí s přestávkami na české hudební scéně více jak 30 let. Repertoár kapely je v nynější době vystavěn především z písniček posledního alba Ztracený podzim. ETC ale během hodiny zahráli i své nejstarší hity Sladké je žít a nebo ,,Hraběteho“ Večernici, takže divákům nabídli jakýsi průřez celou svou tvorbou.
Jako druhé vystoupilo již zmiňované Flamengo. Hned v první písni se ukázalo, proč se stala deska Kuře v Hodinkách nesmrtelná. Dominantní saxofonový zvuk rozjíždí skvělé hudební vystoupení. Jazz rock se mísí se syrovými bluesovými linkami. Nad tím vším se vypíná Mišíkův skvělý hlas, který ani po tolika letech neztratil své jedinečné zabarvení. Pod vrstvou této muziky se možná trochu skrývají linky kapel King Crimson nebo hudebníka Johna Mayalla.
Flamengo zahrálo i několik opravdu něžných skladeb, kupříkladu Já a dým, nebo Pár Století, které lze považovat právem za překrásné balady. Asi zde nejvíce vynikli unikátní verše básníka Josefa Kainara, jenž těsně před svou smrtí Kuře v Hodinkách otextoval. Při pouštění skladeb z magnetofonu Kainar údajně začal bušit do rytmu a rozhodl, že motivem desky se stane čas. Texty prý odevzdal za pouhé dvě noci a navíc téměř bez přepisů. Opravdovým vrcholem byla poslední skladba Kuře v Hodinkách, kde má nezapomenutelné sólo příčná flétna, na kterou se postupně nabalují další nástroje.
Celá erupce této vzrušující souhry vplouvá do refrénu, kde Mišík stále opakuje ,,Chtěl jsem mít Kuře v Hodinkách“. Když jste zavřeli oči měli jste opravdu pocit, že jste v roce 1972, kdy se album poprvé dostalo k posluchačům. Takže kdo neslyšel Flamengo „Ten nikdy nežil, jenom spal, ten ať je mrtvý klidně dál." (J. Kainar)
Od října 1971 do března 1972 a v režii Jana Spáleného, Hynka Žalčíka a Petra Kocfeldy se podařilo nahrát album, jež i po tolika letech zůstává tolik uctívaných pomníkem tvůrčí invence.
