Dva. Hudba pro všechny milence a smutné lidi…

Minulý týden v budějovickém Café club Slavia vystoupila skupina Dva. Bára a Jan Kratochvílovi dokázali, že jsou v současné době právem nejvytíženější tuzemskou kapelou v zahraničí.

Číslice dva je pro toto duo vcelku zavádějící. Na pódium jste sice viděli „pouze“ dvě osoby, ale pokud jste na chvíli zavřeli oči, rozprostřel se ve vašich smyslech celý orchestr pestrých zvuků. Dva pojímají hudbu jako zábavnou hru, kde je důležitá hra obrazotvornosti. Hudební duo nepotřebuje žádné schéma, rámec nebo logičnost, do které by zasazovalo svou tvorbu. Jakoby hudba sestupovalo z neznámých výšin do diváků zcela nenásilně a uvolněně.

Dva si dokázali vytvořit svůj vlastní autentický svět, ze kterého vykvétá ojedinělá hudební harmonie. Odtud nám už chybí jen krůček k tomu, abychom pochopili jejich univerzální jazyk. Bára Kratochvílová si vystačí se svými vymyšlenými verši, jejichž rozpětí spadá hned do několika evropských a světových jazyků. Texty kapely Dva jsou jakési hádanky, kterým ale rozumí každý. Právě tato podpovrchová schopnost jazyka, stojí možná za neobvyklým zahraničním úspěchem kapely. Dětská hravost dvou dospělých zkombinovaná s jejich tajemnou lyrikou funguje skvěle.

Dva nás brali na výlety, ve kterých jsme se ocitnuli pod rozpáleným sluncem na afrických pláních, náhle jsme mohli volně přecházet po rušné pařížské ulici a nakonec jsme se smutně tiskli pod svou peřinou. Po celý koncert se mi neustále nabízelo srovnání s literárním poetismem, jehož kontextový rámec byl velice podobný hudbě Dva. Obnova citového života, radosti, fantazie. Umění jako bezprostřední rukopis života.

Duo Kratochvílů jinak předvedlo profesionální výkon a výtečně obstarávalo hned několik nástrojů najednou. Různé kombinace tenor saxofonu, elektrické kytary a elektroniky vytvářely širokou paletu zvuků. Velice důležitá byla také melodičnost, která procházela skrz na skrz každou zahranou písní. Skrytá „hitovost“ nové desky Nipomo byla velice dráždivá. Dva dokážou, naplno přenést prožitou skutečnost do svého hudebního projevu. Z toho důvodu jsme také na koncertě mohli slyšet spoustu zvuků z terénních nahrávek. Tichý a Atlantský oceán, ping pong nebo deset druhů chůze ve sněhu nebo pět druhů chůze v trávě, jak kapela sama uvádí.

Tento specifický hravý minimalismus, který je pro Dva tolik typický, nám tedy otevírá dveře k naprostému dada. Zajíkej se štěstím, ale hlavně ať tě neudusí. Dva zatím ale určitě neudusil a proto jsou jejich cesty nadále otevřené.