Dead End Festival 2011: Fekálníci, hořící činely i divoké kotrmelce

Již třetí rok se koncem listopadu tvrdé jižní jádro (a možná i severní, západní a východní) sjíždí do jihočeské metropole, aby zde spolu se svými přáteli oslavilo podzim ve znamení kvalitní hudby a dobrého piva na Dead End Festivalu. Tuto velmi povedenou akci má na svědomí českobudějovická kapela Satisfucktion, která shodou náhod letos slaví 20 let své existence, a hlavní sponzor. Od předešlých ročníků se letošek lišil především tím, že KD Vltavu nahradily hnedle tři kluby  - KD Gerbera, Marty’s Club a Mighty Bar Velbloud.

Pátek 25. listopad – den, na který jsem se těšila už půl roku, a jako účastníka zatím všech ročníků mě zpráva s rozmístěním akce do tří klubů opravdu moc nenadchla. Plna očekávání dorazím do Českých Budějovic a mé kroky směřují rovnou do Velblouda, kde měla od 18:10 vystoupit kapela Macheta. Vzhledem k náhlému onemocnění bubeníka a kytaristy byla Macheta nahrazena Matyho (zpěvák) druhou kapelou Gutalax, grind-rock’n’rollovou sebrankou z Křemže. Na to, že bylo půl šesté, bylo ve Velbloudu docela málo lidí, já si v tu dobu užívala akce „od 17:00 do 18:10 pivo 10° za 10 Kč, 12° za 12 Kč“, a také jsem si pochvalovala designový provedení letošních pásků na ruce.

Uprděný fekálníci

Velmi mě potěšila organizace, vše začalo kdy mělo, v 18:09 už stáli fekálníci Gutalax ve svých špinavých oblečcích na podiu a rozjížděli svojí show. Ač hráli jen ve čtyřech (bez kytaristy Pruducha), vystoupení to bylo energický, srandovní, uprděný, ukvičený, uchrochtaný a vůbec...
Lidi to očividně bavilo, pár lidí poskakovalo pod podiem, „metal fans“ stáli s rukou opřenou o koleno v předklonu a hbitě házeli a kroutili hlavama, pár kluků si během setu přišlo podat ruku se „zpěvákem“. I když měli Gutalax prý maličko obavy, zda a jak je publikum přijme, nakonec byli nadšený, kolik lidí na ně přišlo a kolik lidí pařilo. Osobně jsem brala Gutalax jako super rozjezd pro následující večer.
Jak jsem se ale později dozvěděla, největší radost z vystoupení Gutáčů měl jejich skalní fanoušek, který do Velblouda přišel s tím, že jde na vystoupení Machety, když se ovšem u vstupu dozvěděl, že místo Machety vystoupí Gutalax, nevěřil svým uším, vytáhl z kapsy čepici s nášivkou Gutalax, mohutně s ní mával před zraky mile překvapeného zpěváka a nakonec řekl, že musí dojít pro kámoše.

Až na zvuk dobrý...

Z Velblouda jsem odcházela s nadšením a popěvkem „Strejček Donald farmu měl“ do Gerbery na Rattle Bucket a Dirty Blondes.
Celý přesun zabral maximálně šest minut. Dorazila jsem na Budweiser Budvar stage, kde dozvučovali crossoverový rockeři Rattle Bucket z Brna. Pod pódiem už byla slušná řádka fanoušků, nebyl čas otálet a šlo se na věc. RB jsem live nikdy neviděla, ale musím přiznat, že na pódiu byli jako doma, působili přirozeně a nenuceně, a tak to má být. Velmi zajímavý vzezření, pódiová choreografie, perfektní komunikace s publikem, zpěv kytaristy a basáka na retro mikrofony alá 50. léta… Jo líbilo se mi to, sice se mi nějak nezdál zvuk, ale to se mi nezdál ani ve Velbloudu (haha). Na jejich poslech jsem měla 15 minut, poté jsem plánovala přesun na Namax stage na vystoupení pražských Dirty Blondes.

Zpěvačka se čtyřicítkou a hořící činely

Dirty Blondes a jejich špinavej rock’n’roll? Byl to mejdan! Sál byl narvaný k prasknutí, Blondýny zas předvedli super show… Zpěvačka lítala po pódiu od kytaristy přes bubeníka k basákovi, pózovala fotografům (kterých tam nebylo málo), skákala po bicích. V půlce setu nám bylo sděleno, že zpěvačka vystupuje se 40° horečkou – padla mi čelist. Tahle ženská si zaslouží sakra obdiv! Určitě všichni doufáme, že jí páteční vystoupení nezpůsobilo závažný šrámy na zdraví a přejeme brzký uzdravení!
Na Namax stage bylo výborný ozvučení, zpěvačce i kytaristovi bylo rozumět každý slovo a ve výsledku byl zvuk dost vyvážený. Svojí pekelnou show Blondýny zakončili hořícíma činelama a klasickou větou „Sejdeme se na baru!“, potlesk ze stran fanoušků byl ohromný.

Shoguni v kotrmelcích
 
Měla jsem co dělat, abych se, přes zástupy pískajících a nadšených fandů, ze sálu vůbec dostala ven a rychle přeběhla zpátky do Velblouda na plzeňský Shogun Tokugawa. Dorazila jsem přesně na čas, Velbloud už byl poněkud plnější a než Shoguni vůbec začali hrát, byl klub plný úplně, po čase jsem zjistila proč. Shoguny jsem naživo také ještě neviděla a musím říct, byl to nářez. Dvě kytary, basa, bicí a pro HC/deathcore dost obstojný vokál, do toho fakt naplno prožitá show, kdy se zpěvák svíjel po zemi (jakoby snad měl epileptický záchvat) a dělal kotouly. Pódium bylo pěti muzikantům poněkud malý, proto zpěvák vbíhal i dolů mezi lidi, kde pokračoval ve svý potrhlý show. Bohužel mi zase přišlo, že je ten zvuk nějaký roztodivný a na můj vkus až moc hlasitý.

Osahával si bradavky a lítal

Ze Shogunů jsem odešla maličko dřív, abych stihla vystoupení Hentai Corporation na Budweiser stage v Gerbeře, naštěstí to byl poslední můj přeběh mezi kluby. Už při zvučení mi bylo jasný, že to bude bombový vystoupení, proto jsem se na svojí fan premiéru v publiku Hentaiů moc těšila. A bylo na co, zpěvák s (v dnešní době) velmi originální barvou hlasu alá takový ty starý metalový kapely, perfektní klávesista, pačesatý kytarista a basák a zručný bubeník… Byla to luxusní podívaná i poslouchaná. Běsnící zpěvák stále si osahávající svou levou bradavku a běhající po podiu tak rychle, že ho nestíhala ani ta kamera, která byla následně promítána na dvě plátna po stranách stage.
Hlášky typu: „Tak jedeme vy kurvy! Jste pořádně zfetovaný, abysme si rozuměli?“ a navážky do Kryštofa, Michala Davida a Petra Jandy – skutečně jsem se bavila! Mimoto zpěvák s celou kapelou předváděl výborný muzikantský výkon, těžko jejich styl někam škatulkovat. V závěru si na podium pozvali Broňu (Atari Terror a Satisfucktion), aby s nimi zazpíval společnou píseň Hentai Corporation a Atari Terror „No more love“, lepší zakončení jsem si přát nemohla (a to nikdo z přítomných). Tento nevšední zážitek jsem musela jít okamžitě spláchnout k výčepu budvarskou „dvandou“ za 25 Kč (sice Budvara nesnáším, ale co).

Na témže pódiu o dvacet minut později vystupovali krumlovský legendy Locomotive. Očekávání naplněna, čas jsem trávila v první řadě hned za kotlem. Klasika, Locotky sou dobrý vždycky. Lidi si vystoupení užívali, házeli sebou a zvedali na Pavézu a zbytek kapely paroháče. Zahráli jak starý, tak i nový písničky, novinkou s názvem „Peklo“ se s námi rozloučili.

Locotky vystřídali Atari Terror z Prahy, pro DEF a jeho fanoušky známá firma, zahráli už před dvěma lety na prvním ročníku (stejně jako Locomotive). Kotel byl v plném proudu, Atari hráli zrovna song Caramba, lidi pařili jako o život, hltali celé vystoupení s nadšením, házeli rukama a v závěru se publikum s Atari rozloučilo bouřlivým potleskem.

Jízda na ztracené podrážce

Večer vrcholil a na řadu přišlo vystoupení kapely, která stojí za realizací projektu Dead End Festivalu. (thumbs up) Sál se zaplňoval, s kamarády jsem si našla místo v kotli, zbývající čas jsme vyplňovali bruslením na ztracené podrážce, válející se nám pod nohama. Na Budweiser Budvar stage se okolo 23:10 objevila kapela Satisfucktion, která pro nás měla připravené velmi originální vystoupení.
Předvedli se nám ve všech sestavách, v jakých kdy fungovali od počátků až do současnosti. Broňa nezpívající, hrající na basu, tři bubeníci a hned několik kytaristů. V každé sestavě zahráli jeden song, až se nakonec dopracovali k nynějšímu seskupení. Zahráli například Your Smiles, kterou jsem se snažila odzpívat s nima (stejně jako zbytek kotle) – při čemž jsem zjistila, že uzpívat a udejchat to, není „prdel“, kor když bereme v potaz ještě předešlé Broňovo vystoupení s Atari Terror, proto Broňovi patří můj velký obdiv!

Sebrali mi paličku

Dále pak zazněly i písně z jejich nynějšího alba „Penumbra“. Bylo to nadupaný! Celou dobu jsem pařila v kotli a vstřebávala energii, kterou celý vystoupení mělo. Na předposlední písničku mi na hlavě přistálo zezadu hozené pivo, nařčení z tohoto incidentu jsem si ale nechala až na pak (hehe). A byl tu konec – narvaný sál, ohromný potlesk s rukama nahoře, pískání, řvaní – jo! Byla to bomba, nějak nebyla síla a ani chuť zůstávat v Gerbeře na Insanii a proto jsem se vydala s kamarády domů. Největší podraz večera? Po koncertě hodil Radim paličku do lidí, ta trefila kamarádku do hlavy, odtud se odrazila a padla na zem vedle mě, už jsem držela paličku v ruce, když mi jí vyškubnul nějaký pán a ještě na mě vypláznul jazyk.

Dneska je to dva dny a pořád jsem z DEFu nadšená! Na to, že jsem zprvu zavrhovala „tříklubovou novinku“ musím přiznat, že mi to přebíhání ani moc nevadilo. Aspoň jsem se nestihla opít a všechno si pamatuju (muhehe). Musím vyzdvihnout organizaci celého festivalu, dodržování času ze stran kapel, osvětlení, výčepy a bary s pivem za skutečně lidový ceny, lidi u vstupů i v šatně… Bylo to neskutečný, velký dík všem, co se podílejí na organizování tak výborný akce jako je právě Dead End! Za rok se tam sejdeme znova!

Více o akcích najdete také na facebooku jihočeského kulturního serveru Kulturne.com. Staňte se přáteli a mějte přehled o tom, co se děje v kultuře nejen na jihu Čech.