Brněnská zoologická zahrada JaZOO jede dobýt jižní Čechy. S živelným jazzem

Z Brna na jih Čech tento týden přijedou jazzová „zvířata“ z Brna. Kapela JaZoo zahraje ve čtvrtek 6. června v budějovickém Mighty baru Velbloud, o den později pak v písecké kavárně Pontes. Jejich tvorba však není výhradně jazzová, spíš se jedná o našlapanou fúzi s decentní příchutí moravského folklóru. O kapele a koncertech jsme si popovídali s kapelníkem Janem Kynclem.

Pověz něco ke zrodu kapely a kterak dostala své jméno?

Kapela JaZOO vznikla postupně z akustického dua (mandolína-flétna) rozšířením o rytmiku (bicí-baskytara) a následně o perkuse a tenor saxofon. V duu jsme hráli na ulici v Česku, Španělsku a Francii. To byla skvělá škola, která nás přivedla k živelnému jazzu, jak my jej nazýváme, jazzu zoologickému. Je to naše autorská tvorba, mající za cíl užít si hudby naplno, pokud možno mimo klasický mainstream. To zoo je taková psychologická narážka na venčení našich vnitřních zvířat, kterým dáváme svobodu projevu mimo jejich klec každodenního civilizovaného života.

Profesionální hudebníci míní, že na jazz je třeba hudebních škol. Jak jste na tom?

Jazzové hudební vzdělání mám já, hrající na flétny a altsaxofon. Vystudoval jsem Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, obor flétna. Vít Karlas (mandolína) a Libor Pavlíček (tenorsaxofon) mají Lidovou školu umění a rytmici Tomáš Plšek (bicí), Laďa Krajča (baskytara) a Lukáš Krejčí (perkuse) jsou samouci. Tento různorodý koktejl je, jak cítíme, výhodou, neboť dává nám možnost neupadnout do perfekcionistického stereotypu studovaných. Na straně druhé, zas přináší i propracované kompozice, které hudební vzdělání vyžadují.

Vít Karlas však nehraje na obyčejnou mandolínu, ale elektrifikovanou, která není pro jazz typická.

Elektrická mandolína je vcelku běžným nástrojem hlavně v Brazílii - guitarra baiana. Je pravda, že v našich oblastech častá není. Je to výsledek vášně Víta Karlase, který zcela propadl veškerému mandolinovému a nechal si takový nástroj postavit.

Studiové album jste myslím ještě nevydali, ačkoli hrajete dvanáct let. Kdy se vaši fanoušci dočkají, nebo takové ambice nemáte?

Jsme výrazně více kapela koncertní, než studiová. Proto naše dvě CD jsou živé záznamy. V každém případě se ale připravujeme na studiovou práci, kterou bychom chtěli vést velice pečlivě, ani ne tak kvůli desce samotné, ale kvůli onomu dobrodružství ponoru do detailní tvorby. Prvořadým cílem je ale kvalitní autorský repertoár, který živým hraním optimalizujeme. Z této pomyslné tavící pece pak odpíchneme finální čistý kov pro studio.

A cíle kapely v obecné rovině?

Naše ambice jsou hlavně kvalitní koncerty před publikem, které si nás s radostí vychutná a my je. Vzhledem k naší předešlé zkušenosti ze zahraničí a příznivého, mnohdy příznivějšího jak doma, přijetí, je naším cílem cestovat za publikem i do zahraničí. Výhodou je, že nepoužíváme text, a tím nejsme závislí na jazyku.

Jste z Moravy, do jaké míry vás ovlivňuje tamní folklór a víno či slivovica?

Folklor, nebo lépe bych řekl rodná hrouda, je samozřejmě zdrojem našeho hudebního cítění. Bez tohoto není autentické hudby. A víno či slivovica? Je to pěkné, ale spíše po koncertě. Naše aranže jsou mnohdy složitější a příliš opojení tomu nesvědčí. Upřímně řečeno, čistá, neopojená vášeň je nejsilnější.

V hudbě slyším balkán, fusion, latin jazz, free jazz i (asi díky klarinetu) takové klasičtější polohy jazzu. Co vás inspiruje, máte nějaké konkrétní interpreprety, na nichž se shodnete?

Je to trochu jako s tím folklorem. Každý z nás do hudby promítáme naše hudební zážitky. Já jsem byl konkrétně silně ovlivněn Ianem Andersonem z Jethro Tull, popřípadě Miles Davisem, Herbie Hancockem či Rayem Manzarkem z The Doors. Z českých by to byli Robert Křesťan, Iva Bittová či Zuzana Navarová.

Kdo vlastně teleso kormidluje, s jakým velením a jakým směrem?

V zásadě se jedná o tandem Jan Kyncl a Vít Karlas. Jsme autory hudby. Aude Martin je naší produkční, manažerkou a vůbec organizačním a ideově-výtvarným tmelem kapely.

Na jihu Čech jste myslím ještě nehráli, ale byli jste tu někdo? Má někdo nějaký vztah k jižním Čechám?

Hráli jsme jen ve Vimperku, ale vztah máme velice blízký. Jezdil jsem ke Slavonicím na tábory od roku 1985 a tradici návštěv tohoto nádherného kraje dodržuji doposud.

Na co byste chtěli Jihočechy, potenciální návštěvníky koncertů v Českých Budějovicích a Písku, přilákat či upozornit?

Rád bych je pozval na pozoruhodně živý jazz, který vyvrací veškeré vžité představy o tom, co jazz je. Pojďte si prostě zatančit!