Literární ceny Magnesia litera znají své vítěze. Překvapení?

Není to tak dávno, co byly slavnostně uděleny Ceny literární kritiky. Tento první ročník vnesl nejen svou prezentací, ale především nominovanými tituly na český literární trh svěží vítr, jakousi prestiž a zcela se vyhl mainstreamu, politikaření a korporátnosti. Nicméně i letošní udílení Cen Magnesia litera, která se stále těší pozornosti z řad autorů, obyčejných čtenářů, knihovníků i nakladatelů přinesla nejen velká překvapení, ale i literární jistoty. I tady se stále oceňuje určitá kvalita textu, přesahovost příběhů i jejich výpovědní hodnota. I když byl letošní ročník v literárních kruzích možná pro mnohé spíše zklamáním než vítězstvím.

Nejlepší českou detektivkou se v letošním roce stal román Ilony Dobrovolné Panoptikum pana Perkinse, v němž autorka zaznamenává pozapomenuté historické příběhy a případy, které se postupně ztrácejí a mizí z lidských pamětí a žijí si svým tichým životem uvnitř archivů, na stránkách zaprášených kronik.

Jedním ze čtenářsky nejoblíbenějších žánrů je bezesporu fantastika, a to ať už jde o čistokrevnou fantasy, technicky vytříběnou sci-fi nebo děsem a krví nasáklý horor. Ocenění letošního ročníku za nejlepší fantastiku si odnesl Jakub Hussar X-Tal o odpadišti prastarých civilizací, přijetí zodpovědnosti a přímému střetu se smrtí blízkého člověka.

A protože se národ rád a od srdce zasměje, vzlášť v těžkých časech, nesměla ani letos chybět cena za humoristickou knihu. Ta byla paradoxně lehce zastřena smutkem ze skonu autora Albrechta Smutena, za nějž cenu převzala jeho žena. Kapitán Chemo, drobná knížka komiksových stripů, zavede čtenáře do nemocničního prostředí, mezi onkologické pacienty, tam, kde by člověk hledal humor a vtip jen stěží. A přitom právě zde je ho často nejvíc. Právě tady je humor tím nejčistším, co drží pacienty pohromadě.

Nikdo z nás si nevybere rodinu, do níž se narodí, poměry, ve kterých bude vychováván, ani hodnoty, které mu budou vštěpovány. Tuto skutečnost může každý z nás pouze přijmout, nebo se proti ní vymezit a stát se samostatným člověkem, jedincem s vlastním hlasem, názory a duševní silou odprostit se od případných negativních vlivů. Právě těmto vnivům a negativním vzorům se rozhodl jeden z předních lékařů Tomáš Šebek. A nejen to. Se svou, řekněme zpovědí a životním příběhem, vyšel i na světlo světa ve své knize Objektivní nález, za kterou si právem odnest Cenu čtenářů.

Magnesia litera nezapomíná ani na nakladatele a jejich práci. Právě proto je jednou z udělovaných cen i cena za nakladatelský čin. Oceněným titulem se stalo dvousvazkové kolektivní dílo System Langhans mapující současnost i historii dnes již ikonického ateliéru spolu s osobnostmi, které tvořili jeho podobu.

Překladatelská profese je na českém literárním poli stále spíše podhodnocenou pracovní činností. A to jak finančně, tak i v důrazu na náročnost, kvalitu i celkovou hodnotu. Zůstávají tak alespoň literární ohodnocení. Emočně velmi vypjatý a finskou zimou prosycený román Usedlost a s ním i jeho překladatelka Marie Voslářová si toto ocenění zaslouží plným právem. Snad se časem překladateství stane oceňovanějším i v ostatních oblastech, než jen té mediální.

Čím by byla literatura bez poezie. Salátem bez zálivky, pohárem bez šlěhačky, ovocem bez šťavnatosti. I tady bylo letos z čeho vybírat. Zvlášť v případech, kdy se poezie dostává na prkna, která znamenají svět a v rozmanitých divadelních inscenací. Ani toto ocenění se neobešlo bez emocí a vzdání cti. Ani Tomáš Tomášek se nedožil ocenění za sbítku Ahava, v níž velmi čistě, emocionálně a něžně zprostředkovává čtenářům svůj niterní vztah ke světu a jeho drobnostem.

S poezií jde samozřejmě ruku v ruce i beletrie, která se stále ve všech svých žánrech a subžánrech největší čtenářské a mediální pozornosti. I tuto literaturu je tedy nutno ocenit. Nejlepším románem, alespoň pro letošní ročník Cen Magnesia litera se stal Jan Antonín Pitínský za svou sbírku prozaických textů Domácí potřeby o neobyčejně obyčejných lidech a maličkostech všedních dní.

Co všechno se může stát, když malý kluk ukradne z otevřeného hrobu kost a odene si ji domů? O tom vypráví napínavý, dramatický a pro někoho až horový příběh pro děti Kost Báry Dočkalové. Právě on byl oceněn na letošním galavečeru oceněn jako ta nejlepší kniha pro děti a mládež.

Knihou roku a zároveň i nejlepším literárním debutem se stal román Letnice Jana Hlauča. Autorka v něm rozehrává příběh plný magie a zázraků a staví proti sobě racionalitu a modetní přístup proti starým pořádkům a tradicím. Dochází zde tak ke střetu nejen kulturních hodnot, ale především generací, které mají různorodé představy o životě.

Závěrem nesmíme opomenout ani literaturu naučnou, která taktéž zastává na literárním poli důležitou funkci. Oceněným bylo tentokrát obsáhlé dvousvazkové dílo Řecké mýty v literární a výtvarné tradici, které dokazuje, že mýty a legendy nikdy nevyjdou z módy.

Ceny jsou rozdány, sošky již trůní na čestných místech v mnoha literárních domácnostech a pracovnách, slzy dojetí jsou zamáčknuty. Nezbývá než pogratulovat vítězům, vzdát čest poraženým a dál propagovat a především číst současnou českou literaturu, která i přes všechna ocenění stále jaksi stojí ve stínu té zahraniční.