Legendární bubeník Ian Paice nadělil Písku hity Deep Purple i dalších rockových klasiků

Nikterak vetchého pětasedmdesátiletého veterána rockové scény, bubeníka Iana Paice z kultovních Deep Purple, podpořila v píseckém Centru kultury kapela Purpendicular. Tu tvoří kytarista Herbert Bucher, baskytarista Nick Fyffe, klávesista Christoph Kogler a zpěvák Robby Thomas Walsh. Respektive, přesněji řečeno, Paice léta podporuje tuto cover partu svojí osobní účastí na koncertech i při nahrávání.

Nemá smysl vypisovat celý setlist, co z bohaté tvorby (nejen) Deep Purple zaznělo nad zimní Otavou z pódia „kulturáku“. Ze studnice jejich více než dvaceti alb rozvířil Paice zejména ty historicky hlubší vody, i když počínající úvodní Highway Star - první na šestém albu Machine Head z roku 1972, nebyla chronologicky z té nejzapadlejší zásuvky hitů kapely. Ovšem došlo na párplovskou verzi Hush z jejich prvního alba z roku 1968, kde Paice coby zakládající a dodnes v Deep Purple aktivní, ba jediný z prvotní sestavy, člen již působil. Nicméně odskokem v této skladbě bylo známé téma z rockové opery Jesus Christ Superstar, kde vlastně Paice ani sám nebyl tím bubeníčkem, co na buben tluče, ale part Krista odezpíval jeho letitý souputník Ian Gillan.

Obdobně v Black Night (r. 1970) se nenuceně vloudila bluesovka Sweet Home Chicago, zjevně připomínka doby, kdy Paice, spolu s Donem Airey, koncertoval s Gary Moorem. V Ain't No Love In The Heart Of The City a Ready An' Willing zase kapela zavítala do vod bílého hada, tedy Coverdalovy kapely Whitesnake.

Finále pak patřilo - jak asi jinak, než "Kouři nad vodou". Zpěvák se v úvodu Smoke on the Water zavděčil publiku i záměnou Montreaux za Písek, stejně jako dříve pochvalou čepovanému pivu původem z pivovaru s listem stromu, zvoucího se platan. Jak říkají latiníci: „De gustibus non est disputandum“, aneb ryze počesku: „Proti gustu žádný dišputát“, ale nutno brát ono Irčanovo pivoznalectví za směroplatné - kdo občas měl tu možnost zažít nějakou kapelu na turné, tak ví, že nejlepší publikum je jeden večer třeba v Plzni, druhý den v Praze a třetí v Horní Dolní, i to je součástí rockové show, stejně jako házení paliček do rozjařeného davu.

Přídavkem pak kupodivu nebylo něco předepsaného lékařem na uklidnění, jako třeba Soldier of Fortune, ale svižný Stormbringer (tedy titulní a úvodní song desky, kterou nicméně ta Svěrákovsko-Schelingerovská Šípková Růženka uzavírá).

Koncert se vskutku vydařil, Centru kultury města Písek se podařilo dotáhnout do města skutečnou legendu hard rocku, a to na jedné z pouhých dvou zastávek u nás. Jak říkáme my (ne)latiníci „De gustibus non est disputandum“, a tady se dramaturgie do chutí znalců poctivého dobrého klasického rocku trefila jednoznačně na Michelinskou hvězdu.