Bluesman, který se od klokanů zatoulal do Londýna, vystoupil ve Volyni

Démonický, na první pohled až anorekticky výrazně štíhlý Welšan, říznutý Australanem, to je u nás již léta známý Gwyn Ashton, kytarista a zpěvák, zaměřený na autorský blues rock s přesahy k root blues. Jeho doménou je technicky precizní hra na rezofonickou kytaru, kterou ostatně má ve svém pódiovém arzenálu v počtu tří kusů, doplněnou dvanáctistrunnou kytarou a Fenderem Stratocastrem.

I když se narodil na ostrově britského království, od dětských let byl však obyvatelem země klokanů a dalších vačnatců, tedy Austrálie. Nicméně časem se přestěhoval od moře plného žraloků do Evropy za kanál, který chrabře přeplaval Venclovský, tedy do Anglie, odkud podniká častá turné po okolních zemích.

Pamětníci ho mohli slyšet například v roce 2011 s kapelou, kdy v Praze předskakoval skupině Magnum, na jihu Čech o rok později pro změnu v duu s Tomášem Bobkem Bobrovnickým v Českých Budějovicích nebo v roce 2015 s vlastní kapelou v Milevsku a samozřejmě během let vícekrát na volyňské tvrzi, tedy Muzeu Volyně. Právě tam vystoupil ve čtvrtek 27. dubna a představil především materiál z právě vycházejícího alba Mojo Soul, jeho v pořadí desátého.

Energická kytarová hra, doprovázená jednoduchou rytmikou - obsluhovanou rovněž v tomto sólo vystoupení Ashtonem, zaujala posluchače v příjemně zaplněném přízemí tvrze a zejména ryzí instrumentální blues i klidnější poslední skladba byly beze sporu vrcholy večera. Na své si vlastně přišli i tleskači - není tím míněn onen nešťastník, co vymyslel ve Stínadlech létající kolo a plánek ukryl do ježka v kleci, a to když byli vyzváni k profláknutému tleskání do rytmu (ne vždy se to u našeho dechovkou prosáklého národa povede) a pěvci při opakování vokálních partů.

Krátký sestřih z koncertu ZDE. V malé galerii je pro zajímavost dva náhledy i na zmíněné starší koncerty.