Poprvé v ČR. Belgický fotograf architektury Filip Dujardin vystavuje v Budějovicích

Galerie současného umění a architektury v budějovickém Domě umění poprvé v ČR představuje belgického uměleckého fotografa Filipa Dujardina. Výstava jeho souboru prací s názvem Built/Build můžete navštívit do 5. února.

"Je nám velkou ctí, že touto výstavou můžeme jako první v Čechách představit dílo belgického umělce Filipa Dujardina. Jeho tvorba se pohybuje od fikce k realitě a od reality zpět k fikci. Klade si otázky co je architektura, stejně jako co je obraz? Co je znázornění architektury, a jak je architektura vnímána konkrétním médiem?," popisuje kurátor výstavy Michal Škoda. 

Koncepce určená pro českobudějovickou výstavu BUILT / BUILD (Stavěno / Stavět) přináší určitý posun, kdy se Dujardin nezabývá tolik belgickou architektonickou kulturou, ale více univerzálním procesem výstavby budov, architektonickou typologií obecně a stavbou, jako výsledkem nahromadění historických odkazů. Vtahuje nás zde do prostředí sestávajícího nejen z výběru fotografií, ale i sochařské, prostorové intervence, která se stává určitým trojrozměrným překladem témat, jež zkoumá v obrazových kolážích.

Původem umělecký fotograf, specializující se na fotografování architektury, se začal od roku 2007 věnovat volné sérii jakéhosi fiktivního světa. Prostřednictvím digitální koláže, jejímž základem jsou fotografie existujících budov v jeho rodném Gentu a okolí, vytváří až surrealné obrazy staveb, přesvědčivě zasazených do krajiny, ale přitom těžko realizovatelných. V Dujardinových obrazech ignorujících zákony fyziky a vzpírajících se gravitaci a materiálu se tak setkáváme s abstraktními sochařskými útvary, podivnými interiéry, komplexy budov, i solitéry. Na první dojem zcela obyčejná architektura, která svou absurditu odhaluje až tehdy, všimneme-li si nepatřičných detailů.

Filip Dujardin se narodil v roce 1971, studoval fotografii a dějiny umění (se specializací na architekturu) na Královské akademii výtvarných umění v Gentu, kde v roce 1995 promoval. Má za sebou nespočet výstav po celém světě a jeho dílo je zastoupeno v řadě domácích i zahraničních sbírkách.

Autor ve své tvorbě zkoumá architekturu jako formu sochařství v čase a prostoru. Pozoruhodným způsobem se mu daří pracovat s typologiemi a archetypy pro architekturu typickými a minimálním posunem tak mění obyčejné v mimořádné. Tyto aktivity lze zároveň nahlížet jako určitou kritiku stávající architektonické produkce, stejně tak jako představu fantaskního umělcova světa, ve kterém se zamýšlí nad tím, jaké emoce je budova schopna u veřejnosti vyvolávat.

Sám autor to komentuje tak, že jeho limitem v průběhu tvorby těchto obrazů je tenká linka mezi realitou a nereálností toho, jak daleko může jít, aniž by sklouzl do science fiction. Nereálnost se tak stává jeho cestou.

V rámci zkoumání podstaty architektury se Dujardin postupně začíná zajímat také tím, jak převést své dvojrozměrné představy do trojrozměrných instalací. Pixely tak byly zaměněny za cihly a autor z obrazu virtuálního světa neomezených možností začíná s výzkumem nekompromisních parametrů reality s architekturou jako sochařskou formou v čase a prostoru.

Jestliže se ve fotografických kolážích dotýkal určitých lokalit, v instalacích hledá univerzálnost. Pomocí cihel s maltou a někdy i s betonovými objekty vytváří architektonické struktury v prostoru a vtahuje nás tak do poetického prostředí nasyceného otázkami co je, či co by být mohlo. Architektonické archetypy zbavuje funkčnosti a identity a staví je do nových vzájemných vztahů. Dujardin vidí architekturu jako nárazník mezi dvěma místy, vyžadující jistou aktivitu. Například procházet skrze něco, nad anebo pod něčím, aby byl obnoven kontakt mezi člověkem a místem. Samotné architektonické prvky pak mezi sebou stojí v určitém vzájemném konfliktu.