Americký bluesman David Lumsden málem zbořil zdi středověké tvrze ve Volyni

 Neznamená to však, že se tento 67letý kytarista z Illinois chopil bouracího kladiva, ale že se svojí kapelou naservíroval poctivou porci elektrického blues. Tedy blues s řádně řízným rockovým zvukem a šlapající rytmikou, až se ve volyňské tvrzi zdi otřásaly. Ovšem k žádným valícím se kamenům nedošlo - zato na brouky ano, kdy David nabídl svoji úpravu písničky Taxmen z beatlesovkého alba Revolver.

Zvuk ani nebyl tak extrémní, jak by se z titulku mohlo zdát, ovšem předpokládám, že tři postarší dámy v řadě před námi asi čekaly poněkud jinou variantu blues. Možná i proto vesele štěbetaly, dozajista netušíce, kdo to byl Jimi Hendrix nebo Stevie Ray Vaughan, ikony syrově a naplno podaného blues, na které pochopitelně také došlo.

V repertoáru krom původních Lumsdenových skladeb zazněly i léta známé songy, jako třeba Zawinulovo Mercy, Mercy, Mercy, Gershwinovo Summertime, naší generaci - asi krom těch tří dam, známé především v podání Janis Joplin a mnohým i tuzemským zvukem interpretované z nahrávky Joan Duggan - původem z Anglie, s naší kapelou Flamengo v raném stádiu legendární skupiny. Obě zmíněné písně zazněly v instrumentální verzi, když došlo na zpívané písně, ze tmy se vynořil s ní místy díky barvě pleti splývající Reggie Britton.

Rytmiku tvořil baskytarista Garry Davis a bubeník Jim Engel. Dominujícím prvkem show byla Lumsdenova kytarová sóla, ve kterých občas krom přirozeného zkreslení použil octaver a tremolo páku. Z repertoáru Cream došlo ve finále na Sunshine of Your Love, nechyběl Jimi Hendrix a „královská trojice", tedy bluesmeni B. B. King, Albert King a Freddie King. Ač Crossroad asi leckomu evokuje Erica Claptona, tak původním autorem této mnohými, včetně Lumsdena interpretovanými hudebníky, je Robert Johnson.

Klasický jazzrock pocházel z brku bubeníka Billyho Cobhama, konkrétně se jednalo o Stratus z alba Spectrum. Bicí jako takové nějak očarovaly malého hocha, který si za ně o přestávce zasedl a možná tím nastartoval svoji budoucí kariéru. Zato ony tři dámy evidentně oslnivá hudební kariéra nečeká, neboť tleskaly zcela mimo rytmus, jak obecně v kotlině české minimálně cítěním jiné doby neblahým zvykem jest. Ti, kteří vynechali posezení za bicí soupravou, si mohli jako obvykle prohlédnout volyňské muzejní prostory a galerii s pěknými obrazy okolní krajiny.


Sestřihy z koncertu

https://www.youtube.com/watch?v=JNqzW1flsgg

https://www.youtube.com/watch?v=yPvAd9vrMM0



Jako obvykle patří poděkování dramaturgovi Městského muzea ve Volyni Karlovi Skalickému za import této "prohnile imperialistické americké" hudební lahůdky.