Na Live Sound Dance party míří Bratři i Omnion. Taneční věci vygradují k transu, zazní i cimrmanovský deephouse

Milovníci elektronické hudby hrané živě si přijdou na své v pátek 11. února. V táborském klubu Univerzita (Vančurova ulice) vystoupí od 20.30 hodin duo Bratři (bicí + analogové a digitální syntezátory) hrající mix ambientu, techna a elektroniky a Tomáš Reindl alias Omnion, kombinující elektronickou hudbu s nástroji jako indická tabla, klarinet, didžeridoo, trombon aj. Vzniká tak směs electra a world music či ethna. Vše navíc doplní DJ´s Anilam a KLX Project. 

Více o akci Live Sound Dance party najdete ZDE. 

Duo Bratři tvoří dvojčata Jiří a Ondřej Veselý. V minulosti doprovázeli například jména jako Jon Hopkins a Jan Blomqvist, díky soutěži Jednou ranou na Sziget měli našlápnuto i na prestižní Sziget festival. Zúčastnili se nizozemského festivalu Eurosonic, slovinského Mentu, francouzského Chateau Perché nebo českých Colours of Ostrava a Rock for People. Více ZDE. 

Omnion (Tomáš Reindl) je orchestrem v jednom člověku, což už lidé v Táboře několikrát viděli, naposledy předloni na Sokolské plovárně na festiválku Spodní proudy Jordánu. Před akcí jsme s Tomášem prohodili několik slov, protože je samá novinka.  

Představ ještě čtenářům projekt Omnion a prozraď, s čím do Tábora tentokrát přijedeš. 

Omnion je taková moje jednočlenná kapela. (smích) Používám řadu živých nástrojů, jako klarinet, indická tabla, didžeridu, trombon, koncovku, také se projevuji "ústně" zpěvem, alikvótním zpěvem a beatboxem. To vše ale proháním elektronickou mašinérií, processingem, loopingem a kombinuji s různými elektronickými (často tanečními) beaty. Omnion má i svoji meditativnější, poslechovou verzi, ovšem tahle táborská akce je, jak jsem zaznamenal, orientovaná spíše tanečním směrem, tak budu své vystoupení postupně gradovat až k rychlým transovním věcem.

Máš k Táboru nějaký vztah? Nejsi tu poprvé. 

Tábor mě fascinuje od dětství, holt Žižka a husitství. Hrál jsem tam předloni na krásné akci venku u Jordánu a předtím, pokud si dobře pamatuji, jednou na nějakém jazzověji orientovaném festivalu – v duu s hráčem na saxofon a basklarinet Pavlem Hrubým. Jinak věřím, že v Táboře nehraji naposledy, rádi bychom zde představili například i náš sourozenecký projekt TRANS ORGANIC se sestrou Markétou, která je špičkovou hráčkou na chrámové varhany.

Co pro tebe jako hudebníka znamenala koronavirová uzávěra? Protože pro některé hudebníky byla inspirací a chvilkou na tvorbu, pro jiné ekonomickým problém...

Byla to velká výzva. Především omezená možnost koncertovat pro mne byla psychicky velmi náročná, neboť koncerty pro mne představují určité "krmivo". Vydařený koncert je pro mne mnohaúrovňovým rituálem (sociálním, hudebním, fyzickým i duchovním) a často mne nabije energií na několik dní. Ale samozřejmě jsem nelenil a využil času pro tvorbu, vytvořil jsem například hudbu pro celovečerní taneční představení INspiraCe, které hrajeme se skvělými 420 People a orchestrem Berg v divadle Archa. Z této spolupráce mám obrovskou radost. Mimochodem, představení hrajeme zrovna teď 13. a 14. února, tak srdečně zvu.

Máš prý nové věci. V čem jsou třeba jiné, z čeho jsi vycházel?

Z nových věcí budu hrát určitě dvě: Enicidem (význam názvu pochopíte, když slovo přečtete pozpátku) je skladba, která vznikla právě během tuhého lockdownu, byla takovým mým transcendentním světem, do kterého jsem si rád ulítával a bylo to pro mne velmi terapeutické. Jedná se o pomalejší, atmosférickou skladbu, kterou teď hrávám na úvod koncertu. A druhá je poněkud bujařejší – Shaman Cimrman. Je takovým tanečním cimrmanovským live-remixem v deephousovém stylu. Tedy, je to takový můj vlastní model "šamanského deephousu", samozřejmě s živými nástroji (klarinet, tabla, didžeridu) a processingem, dost si to užívám! (smích)

Vždy když poslouchám tvoji hudbu, zavřu oči a v hlavě mi běží mrak různých obrazů a někdy přemýšlím, nakolik se trefují do tvých obrazů. Tvá hudba mi přijde hodně výtvarná. Kdysi (a v současnosti se zas k tomu budu trochu vracet) jsem hrával grafické partitury, tedy zápisy hudby výtvarnou formou. Jak probíhá tvůj proces tvorby skladby? Na základě nějakého obrazu v hlavě, nebo prostě jen hraješ a necháváš to ze sebe plynout, či je to matematické skladání na základě hudebních pravidel? 

Díky za moc pěknou a zasvěcenou otázku! (smích) Co se týče těch obrazů vizuálního typu, to bude určitě individuální. Často o tom mluvím i s posluchači svých koncertů a v každém to vzbuzuje ty obrazy trochu jiné. Co je ale společný princip, který v této hudbě vnímám (a potřebuji) já i pozorní posluchači, je kombinace zemitosti a éteričnosti. Na jednu stranu intenzivní taneční beaty, které stimulují tělo k tanci a jakoby člověka "přibíjí" k zemi; na druhé straně "vrchní struktury", tj. někdy melodické, jindy abstraktně psychedelické zvuky (produkované živými nástroji), které si často žijí svým životem, v gestech nezávislých na přesných rytmech vespod. Ty pak mají potenciál táhnout vědomí "nahoru", ven z těla.

Tohle je princip, který často a rád používám. Ale proces tvorby je u každé věci trochu jiný – někdy intuitivní, jindy víc racionální (často kombinace obou těchto principů), někdy taky vznikne vyloženě písnička s textem (např. Pyg-meje či Svatý Václave), což je úplně jiný způsob práce. Nejsem rozhodně typ skladatele, který si jede v jednom konzistentním stylu, potřebuji to rozmanité, různorodé. Spíše tam jsou určité jednotící principy – např. práce s paterny, vícevrstevnatost, polyrytmika/polyfonie, hypnotičnost, modalita. Ale zároveň se nechci brát moc vážně. Mám rád, když v hudbě je – třeba i neznatelná špetka – smyslu pro humor... (smích)