Ty divné knihy Bianci Bellové. Spisovatelku pozvali do táborské knihovny

Jestli měla kdy táborskou knihovnu navštívit opravdu velká spisovatelka, která vládne slovům i příběhům, byla to bezesporu Bianca Bellová. Ta představila svoji tvorbu, která je v mnoha směrech určena spíše okrajové skupině čtenářů, v rámci celorepublikového projektu Spisovatelé do knihoven, u jehož zrodu byla mimo jiných právě i táborská knihovna.

Větší pozornost byla věnována její poslední knize Tyhle fragmenty, která se od jejích předchozích děl podstatně liší. Bellová v ní opustila prostředí minimalistického románu a vstoupila do vod povídek. Ty jsou sice jistými náznaky, motivy či prvky lehce provázané a mohou tak působit jako jeden celistvý román, primárně jde však skutečně o velmi silné, procítěné a často drásavé povídky, které ve čtenáři zanechají hluboký dojem.

Setkání s Biancou Bellovou bylo v každém směru jedním z nejsilnějších a literárně nejkvalitnějších, která mohli Táborští v loňském roce navštívit. Alespoň pokud se zaměříme na autory beletrie. A ačkoli jsou autorčiny knihy „takový trochu divný, já si kolikrát říkám, jestli to vůbec někdo čte“, jak sama autorka prohlásila, těší se mezi náročnějšími čtenáři velké oblíbenosti a nejen tam.

Její knihy jsou překládány do mnoha jazyků, romány Mona a Jezero si můžeme vychutnat i jako audioknihy a již zmíněné Jezero se dočkalo i velmi úspěšného divadelního zpracování. Mimo to dostala Bellová právě za Jezero dvě prestižní literární ocenění – Magnesii Literu za knihu roku 2017 a ve stejném roce i Cenu Evropské unie za literaturu. A toto vše o kvalitách její tvorby mnohé napoví. I když… obrázek si musí každý čtenář udělat sám.