Letošní Cool v plotě nezmařil ani covid, ani hojné kapky deště

Velké části populace je za ta léta pořádání akce vcelku jasné, že tento festival, foneticky znějící „Kůl v plotě“, není poctou jistému komunistickému pohlavárovi a jeho ciceronsky rétorické ekvilibristice na Červeném Hrádku, leč že se jedná o přehlídku sólově vystupujících umělců. Festival se uskutečnil o posledním srpnovém víkendu v historickém centru Písku. 

Od onoho památného proslovu se mnohé změnilo (jen ta Zagorová je pořád hodná holka), ale v duchu budovatelských hesel již větru dešti neporoučíme, takže v duchu filmového dědy Komárka by se dal páteční a sobotní, srážkově vydatný, čas konání festivalu charakterizovat jeho slovy „Chčije a a chčije…“

Program nabídl přes třicet umělců různých žánrů - od písničkové formy přes looperové hrátky po jazz, éterickou křehkost i hutný electro sound. Každý si tedy vybral podle svého gusta, a i sám další velký rudý vůdce by si asi, přes nepřízeň počasí, povzdechl sám k sobě: „Podívej se Gusto, jak je tady husto“, ač se nejednalo o festival politické písně. Dovolím si tedy poreferovat o vystoupeních, která jsem stíhal, mnohdy zkratkovitě, navštívit.

Páteční program zahájil Martin Kajaba, vzhledem k ještě žhavému dni přesunutý z Balzám Café k promenádě u mostu. Přestože se jedná o sedmnáctiletého mládence, vnímavého posluchače zaujmou minimálně jeho texty, reprezentující mimořádně vyzrálou a citlivou osobnost. Ve Vykulené Sově nastoupil o hodinu později se svým blokem Petr Putna, a to pod čitelným pseudonymem Putnič (nezaměňovat s Putin, to by se zlobil). Oficiální zahájení za bylo zpestřeno účastí nevidomé zpěvačky Nicol Peškové.

Na nádvoří Prácheňského muzea o další hodinu později posluchače Jamese Harriese již liják zahnal do podloubí kolem pódia, takže operativně zpíval jednou na ten, podruhé ne onen mikrofon, aby mohl oběma deštěm rozděleným, leč ideově spojeným skupinám pohlédnout do tváře. Vzhledem k počasí Paramount Styles Solo již bylo možno vychutnat si v suchu v Pí Local Clubu, kam byla produkce přesunuta.

Sobotní virtuózita i zábava

Sobotu odstartoval v 15 hodin kytarový virtuos Štěpán Rak v Koncertní síni Trojice, tamtéž se od 19 hod představil hráč na dechové nástroje Pavel Hrubý, jinak výrazná postava kapely Limbo. Již v plném dešti před muzeem roztančil posluchače vynikající světoběžník Eddy Allen, nejen skvěle zvládající vrstvení podkladů looperem i zručný kytarista, ale současně v dané atmosféře ulice plné plášťů do deště nepostradatelný bavič.

Po překročení mostu přes rozbouřené vody bylo možno poslechnout si ve Vykulené sově dalšího člena Limba, úžasného kontrabasistu, skvělého a skromného člověka Tarase Vološčuka. Do Písku i s kontrabasem dorazil autobusem a odehrál svůj famózní set tzv. „Od Bacha po Vlacha“, jen že tím Vlachem byla krom jazzu třeba rocková klasika, jako Beatles nebo Pink Floyd. Poslechnout si ho přišla i Markéta Zdeňková, jíž pódium patřilo až od 23 hodin. Jiné lepé děvy bylo možno předtím shlédnout v modravém svitu v Balzám Café, jako konkrétně Moonshye a později z hloubi lesa vystoupivší vílu Ai-Fen.

VIDEA:

Pátek ZDE
Sobota ZDE. 

V pátek večer na ČT Art byl odvysílán dokument o Woodstocku, pochopitelně Cool v plotě má jiné ambice a poslání, ale ten déšť byl až symbolicky spojující. Tak nezbývá než doufat, že příští 12. ročník bude atmosférické nepřízně prost.