Nadšenci z Bežerovic staví ve stodole Naháče pro Jihočeské muzeum

Ve chladné stodole Daniela Roseckého z Bežerovic u Bechyně vzniká replika příďové části lodi zvané Vltavský naháč. Speciální konstrukci proslavila zejména rodina slavného budějovického podnikatele Adalberta Lanny. Právě o něm, na jeho počest, chystá na duben rozsáhlou výstavu Jihočeské muzeum. Příď lodi, na níž stavitel lodí Daniel Rosecký s přáteli pracuje, bude součástí expozice. 

"Oslovila mě agentura Nebe, zda bych pro výstavu v Jihočeském muzeu tuto loď zkonstruoval. Je pravdou, že stavbu Naháče plánuji a studuji už pět let, tak aspoň kousek jinak až 60 metrů dlouhé lodi zkouším," říká Daniel Rosecký, který se podílel na stavbě slavné pirátské lodi La Grace, pirátské šalupy Miamiti a nyní současně staví ještě škuner, s nímž chce jednou vyplout na moře.

"Při stavbě Naháče používáme tradiční řemeslné postupy. Bude zhotovený z masivního dřeva, tlustých fošen, na které se pokládají kleče - žebra, jež tvoří smrkové kmeny se zbytkem jednoho kořene. Vše je pak spojeno velkým dřevěným kolíkem. Spáry utěsním mechem a uzavřu takzvanou duší - laťkou ve klínovém tvaru," popisuje práci Daniel Rosecký. S tou mu pomáhají ostřílení řemeslníci - truhlář a stavitel pirátské plachetnice La Grace Vilém Pavlica, námořník Zdeněk Pešek (La Grace), a stavitelé Miamiti Vladislav Šoustar a Vladimír Benedikt.

Příď lodě má 4,5 metrů šířku, přes čtyři metru délku a metr na výšku. Odhadovaná celková délka takové lodě by byla kolem 35 metrů, přičemž Lanna používal lodě až 60 metrů dlouhé. I tak však replika přídi poputuje do Jihočeského muzea v rozloženém stavu. K samotné replice přibude ještě kormidlo, stěžínek a ploutev, jimiž se loď za pomocí koní tahala proti proudu zpět. Otočení kvůli své délce nebylo na Vltavě možné.
V Lannovo loděnici stavba takové lodi trvala týden. Zde práce začaly v říjnu, bez potíží se však stavba neobchází.

Problémy dělá kůrovec

"Problémů řešíme několik, třeba to, zda má plavidlo vypadat nové, nebo zda má mít patinu. Problém také bylo sehnat dřevo. Oproti tehdejším zvyklostem, já potřeboval kvůli snazšímu ohýbání smrkové dřevo mokré, čerstvé a zdravé, které se po ohnutí usušilo. Takové kvůli kůrovci sehnat je oříšek. Také při spuštění lodě na vodu se dřevo nasáklo a zatáhlo. Tady se bojím, že seschne a budou v replice příliš veliké díry," neskrývá obavy stavitel. Jeho i pomocníky pak překvapilo sucho v lesích.

"Kleče na stavbu jsme získávali tak, že jsme v lese vybrali vhodný strom, ten jsme obkopali a nepotřebné kořeny až na jeden usekali. Strom jsme pak vyvrátili. Na to, že je zima a všude má být mokro, tak pod stromy je absolutní sucho, to je strašné," popisuje Daniel Rosecký.

Výstava "Rod Lanna" v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích se bude konat od dubna do září (začátek se bude řídit koroavirovou situací) a představí kulturní a hospodářský odkaz jednoho z nejvýznamnějších česko-rakouských rodů podnikatelů, českobudějovických rodáků, otce a syna Adalberta Lanny, z 19. a počátku 20. století.

Průmyslově a hospodářsky orientovaná část výstavy se zaměří na klíčová odvětví podnikání rodiny Lanna. Ty navazují na významné tradice těžby soli z oblasti rakouské Solné komory a razí dále cestu na sever k zhodnocení přírodního bohatství jihočeských panství. Provozování obchodu solí, první koněspřežní železnice na kontinentě, plavení dřeva, stavba lodí, říčních strojů, mostů, parní železnice, hutí a monumentálních vodních děl postupně propojila celé území Čech a přesáhla hranice monarchie až k přístavu Hamburg.

"Tehdy tyto lodě byly nejlepším dopravním prostředkem. Lanna plavil po řece zejména sůl ze Salcburku do Prahy. Lodě uvezly až stovky tun zboží, to se nedalo srovnat s formanskými povozy. Plavební doprava utichla až s rozmachem železnice. Lodě se však v Týně nad Vltavou stavěly až do 50. let," doplňuje Daniel Rosecký.

Prosté lodě

V Lanově loděnici ve Čtyřech dvorech za českobudějovickým Dlouhým mostem se stavěly čluny, převoznické prámy, ruční bagry pro úpravu plavební dráhy a především dva typy lodí - menší zhruba 35metrové na 21 tun nákladu, větší kolem 50 metrů na 56 tun nákladu. Posádku tvořil kormidelník a až osm plavců. Prostor k přepravě nákladu nebyl zakryt deskami, byla vidět ona žebra z klečí, proto se jim říkalo Naháči. Málokdy tyto lodi měly kajutu, aby se posádka mohla před nepřízní počasí schovat.

Lodě byly navíc stavěny tak, aby po přepravě zboží mohly být rozebrány a použity jako stavební materiál. Stavěly se ze smrkových nebo jedlových fošen, jako těsnící materiál se používal mech nebo koudel, podponorová část byla občas opatřena dehtovým nátěrem. Plavidla měla malý ponor, aby i při nízké vodě dobře proplouvaly vorovými propustmi a nezachytávaly o kameny.