Na vystoupení Luboše Andršta ve Slavii nechyběla hvězda z Kameňáku

I když pojem Slavia evokuje mnohým jako první sportovní klub, zasvěcení vědí, že pod tímto jménem se skrývá i klub hudební, konkrétně v Českých Budějovicích. Zásadní rozdíl mezi sportem a muzikou by se dal definovat, že v utkání jde o to vyhrát, zatímco v hudbě zahrát, tedy rozdat radost agrese prostým posluchačům (a samozřejmě i sobě). A právě k tomu došlo v sobotu 4. května díky koncertu party zkušených muzikantů kolem Luboše Andršta.

Na své si přišli milovníci hutného zvuku, pregnantní rytmiky a lahodného tónu kytary Gibson Les Paul, nástroje po léta spjatého s Andrštovou hrou. Luboše Andršta, nestora domácí rockové, bluesové, ba i jazzové hry, není snad třeba představovat, nebo připomínat skutečnost, že měl tu mimořádnou čest opakovaně být pozván jako spoluhráč na podium samotným B. B. Kingem, skutečným králem blues, který byl vzorem i Hendrixovi a nespočtu dalších muzikantů. Stejně jako mnoho dalších rockerů je Luboš živým důkazem, že i po sedmdesátce zdaleka není třeba sedět doma v papučích u televize.

Blues Band Luboše Andršta nastoupil na tento koncert pod názvem Luboš Andršt & Friends v malinko pozměněné formě, konkrétně na postu bubeníka zasedl neposedný a zkušený Dan Hubáček z Kamenného Újezdu - podomácku z Kameňáku, a je minimálně pro místní oprávněně rockovou hvězdou. Honza Holeček, s Andrštem působící i v obnoveném Energitu (s Hubáčkem zakládali Blues Amplified, hrají společně v Sign of 4) obsluhoval klávesy, zpíval a prováděl večerem. Zkušeného baskytaristu Pavla Nováka, známého též coby Houba (žádnou spojitost s lysohlávkami prosím u tohoto seriózního muzikanta rozhodně nehledejte), je možno krom Andrštova Blues Bandu slyšet i v dalším legendárním hvězdném seskupení, kterým je ETC Vladimíra Mišíka.

Koncert proběhl ve dvou setech, došlo především na bluesovou klasiku, okořeněnou jižanskou náladou i vlastní autorskou tvorbou. Blues má mnoho podob, pro neznalé je to jen jakési teskné vytí v železech jatého zmírajícího vlka, ovšem komu je blízké pojetí stylu, jak ho interpretoval třeba Gary Moore - slyšet byla například jeho duchu blízká verze skladby Oh Pretty Women, či dávno předtím Cream (Sunshine of Yor Love, finální White Room), tak si přišel na své. A potěšující bylo zařazení jiného svitu, tentokrát nikoliv slunečního, leč duše, a to v Soulshine od kytarového velikána Warrena Haynese - i když u nás víc lidí zná Oldu Říhu, tento génius opravdu nehraje dekády let jen proto, aby se jimi oháněl v názvu alba.



Z nejbližší programové nabídky klubu na břehu Vltavy pak lze zmínit sobotu 18. května s vystoupením kapel Stonehills, Orient a Bandy Band, v pátek 24.5. to bude další bluesová parta, a to trio Honzy Stehlíka, známého pod jménem St. Johnny.