Trojice umělců na Tříkrálovém večeru zaplnila Trojici. Zněla poezie, klasika i rock

Program třetího ročníku Tříkrálového večera jako obvykle nabízel na neděli 13. ledna v písecké koncertní síni sv. Trojice vjemový kaleidoskop poezie, klasické i rockové hudby a velkoplošné projekce. 

Úderem 18. hodiny zazněla krása, křehkost a mnohovýznamnost slova, a to v autorském přednesu píseckého básníka a textaře Milana Prince, který dal nahlédnout, či lépe naslechnout, do jeho zatím poslední sbírky věnované souboru hudebních textů, jeho letitou spolupráci s Romanem Dragounem asi netřeba připomínat.

Další polohu večera nabídl druhý z „tří králů“ Břetislav Bakala, hráč na klávesové nástroje, který usedl za varhany. Vydatně ho podpořil, stejně jako před rokem, osmnáctiletý houslista Stanislav Zemek a dále kontrabasista Jaroslav Kulanda (French Touch a různé country kapely) a na cajon sedmnáctiletý Ondřej Jiří Beneš.

Krom citací Smetanovy Vltavy repertoár přešel do "Floydů" přes We Are The World po témata Fantoma opery. Bakala krom bluesového píseckého Bluesandu je k slyšení v kapele Rezistence, kterou by bylo možno s humornou nadsázkou definovat jako sdružení uvedených učitelů a žáků SPŠ a VOŠ Písek a přátel píseckých restaurací a barů. Dále tento zkušený klávesista léta spolupracuje studiově i na koncertech s 2 Generations.

Další vstup patřil opět básním, tentokrát zazněla v Princově podání poezie z brku Jana Skácela, a finále patřilo třetímu z protagonistů, kterým byl Petr Hejna z nedalekého Třebkova. Jeho projekt 2 Generations vznikl původně jako rodinné duo, mladší z dvojice však vzhledem k opakovaným CMP musel plně aktivního hraní zanechat. Nicméně Petr Dorblin Hejna zde byl hostem, stejně jako 23.12. na adventním koncertu v mirovickém husitském kostele - paradoxně v kapele, kterou sám zakládal. Dokázal, i že vážné zdravotní omezení nemusí představovat výzvu hodit flintu, tedy spíše kytaru, do žita. Pochopitelně jeho hra vzhledem k omezené motorice je mnohem úspornější, ale i tak mu bylo svěřeno krom doprovodů i vydařené sólo v Blues dětského pokoje.

Druhým hostem více než hodinového vystoupení byla zpěvačka Kamila Marešová (též Bluesand), představená jako držitelka titulu pětinásobná matka. Ve finální skladbě Epilog Bakala v poslední sloce přesedl od Nordu za varhany a s jejich posledním tónem, evokujícím úvod této skladby: Vše jednou končí, utichl varhan tón…“, již celý dvouhodinový program skončil. Repertoár 2 Generations plně provázela nejen synchronní projekce, ale i dlouhá smyčka s obrazy oblohy a vesmíru, promítaná na strop kostelíka, čímž byl dojem z magičnosti večera ještě vizuálně umocněn.




Třetí ročník akce, pořádané Centrem kultury města Písek, přitáhl ještě více posluchačů než minule, takže lze předpokládat, že za rok se v Trojici uskuteční další setkání umělců a publika.