Zrní křtí desku. Vyplatila se jim cesta poctivosti?

Středa, 11.10.2017 / rozhovor
Kapela Zrní je oblíbená. Víme. Kapela Zrní spolu hraje už 16 let. Dnes, ve středu 11. října pokřtí novou desku Jiskřící. Jaká deska je a jak skupina hodnotí festivalovou sezonu? Odpovídal zpěvák Jan Unger.
Nastal podzim, hudba se přesouvá zpět do klubů. Jak hodnotíte letní festivalovou sezónu? Kde vás to letos bavilo a jsou nějaká místa, kam se rádi vracíte?
Skvělý byly Colours, tam na nás bylo kolem 10 tisíc lidí a my jsme si to totálně užili. Pro mě osobněnaše nejlepší Colours. Taky se letos povedlo, že jsme hráli na spoustě pěkných míst. Několikrát jsme žasli, kde to vlastně jsme. A když je charismatický místo, který láká podobně naladěný lidi, jsou pak i koncerty dobrý. Víc si to užíváme my i lidi a navzájem se nabíjíme. Mezi těma nejlepšíma byl určitě(už tradiční) koncert ve Vesnickým klubu Václava Koubka. Tenhle klub, to je statek v malý jihočeský vesničce, hraje se ve stodole, lidi za stodolou stanujou, po koncertě se dělá oheň a u ohně se hraje často až do rána. To má naprosto unikátní táborovou atmosféru. To všem doporučuju zažít.
Hrajte spolu už 16 let, to je pořádný kus života. Jaké byly počátky Zrní?
Počátky byli hraní na ulici do klobouku. Byli jsme odhodlaní nikdy se neopustit a rozpoutat globální kulturní revoluci. Mladý, odvážný a drzí kluci. Strašně nás bavilo hrát a vysnili jsme si, že se tim budem živit, že nikdy nebudem ničí zaměstnanci a že to tu změníme. Byli jsme zapálený do svobodnýho života a věřili, že psaní a hraní je to nejlepší, co člověk může dělat.
Trávíte společně hodněčasu, zaskočila vás někdy ponorková nemoc? Pocit, že byste si od sebe měli odpočinout?
Jasně. Přirozeně v takhle intenzivnim dlouhym soužití ponorky přicházej a odcházej. Hodně těžký a tim důležitý období v tomhle směru bylo tehdy, když ani po devíti letech, kdy jsme pořád a pořád cvičili a jezdili po koncertech, nás nikdo neznal a my nevydělávali skoro nic. To je velkej tlak. Každej si musel najít práci a kapelu jsme dělali prakticky v každý volný chvíli. Tím pádem nemáščas na svoji přítelkyni, nevyděláváš si tim a přitom se nedostavuje sebemenší projev toho, že to má smysl takhle naplno dělat. To začne člověk pochybovat a vidí najednou spoustu chyb na ostatních v kapele, reaguje podrážděně. Ale myslim, že uvnitř jsme pořád věděli, že kapela je to, co máme dělat, a tak jsme to ustáli.
Věci se obrátily k lepšímu, vše jste zvládli. Jaké jsou vaše vztahy nyní? Máte na to nějaký recept?
Pořád se to vyvíjí s tím, jak se vyvýjíme každej zvlášť. Je důležitý na sobě pracovat, učit se toleranci, odpuštění, nebrat si věci osobně. Přijímat rozdílnosti a zvláštnosti ostatních členů. A taky je nutný umět si od sebe odpočinout a nebrat to celý tak vážně.
Letos na jaře jste vydali již pátou desku, nese název JISKŘÍCÍ, odjeli jste za ní až do Madridu. Jedním z producentů je i elektronický experimentátor Pjoni. Zvuk se posunul směrem k elektronice a přitom jste to stále vy. Kam směřuje Zrní?
Myslím, že směřuje pořád dál směrem k co nejlepšim písničkám a co nejlepšímu zvuku. Nechcem zatuchnout a opakovat se. Před každou deskou chceme, aby byla tou nejlepší, co jsme kdy natočili. Vyvýjet se a hledat, je pro nás hlavní. Hledáme svěží zvuk, svěží formy, svěží myšlenky a myslim, že díky tomu, je to pro nás pořád tak zábavný a nestává se z toho stereotyp.
Jak album přijali vaši skalní fanoušci a jaké jste měli ohlasy od nových posluchačů?
Na koncertech super. Tam myslim, že to lidi přesvědčí. Ale než to slyšeli na koncertech, bylo asi dost našich fanoušků trochu zaskočených. Často jsem slyšel něco jako: „Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co si o tý desce mám myslet, byl jsem zklamanej, ale teď, když jsem tomu dal čas, si myslim, že je to vaše nejlepší deska.“Což my si myslíme taky. Zatim je to naše nejlepší deska.
Na 11. října chystáte JISKŘÍCÍ křest ve Foru Karlín, což je velký a krásný prostor s vynikajícím zvukem. Akce nese podtitulek „největší samostatný koncert v historii kapely Zrní.“ Vnímáte to jako nějaký další pomyslný krok?
Jo. V začátcích jsme si slíbili, že jednou budem hrát ve velký Lucerně a v Carnegie hall. No a tak jsme si letos řekli, že na první z těhle klukovskejch snů dozrál čas. Nakonec jsme místo Lucerny zvolili Forum Karlín, protože v porovnání s Lucernou to pro nás vyšlo jako lepší. Hlavně z pohledu zvuku. Ten krok je podstatnej. Sedí k naší filosofii, nezakrnět, hledat nový výzvy. S takhle velkym koncertem je spoustu práce, je to hodně zodpovědnosti, starosti, je to šíleně drahý. Jakmile to ale zmáknem, budem vo něco silnější a zkušenější. A taky půjdu s hudebnicem na večeři a dáme si nějaký buržoustský jídlo.
Jste známi svoji spoluprací s významnými tuzemskými orchestrálními tělesy, v Praze to bude vaše premiéra s filharmonií. Přizvali jste si k sobě Filharmonii Hradec Králové. Co bylo zásadní výběru? Proč jste nezvolili například Symfonický orchestr Hlavního města Prahy – FOK, se kterým jste odehráli koncert letos na jaře v domácím Kladně?
Nakonec rozhodlo, který těleso mělo čas a hodilo se jim to do jejich plánu. S hradeckou filharmonií máme dobrou zkušenost, ale s ostatníma to není jiný. Důležitá je taky osoba dirigenta. Stanislav Vavřínek, který už s náma tenhle program bude hrát potřetí, je skvělej. Výborně se nám s ním na pódiu funguje.
Program celého večera je pestrý, FHK nebudou jedinými hosty. Vystoupí například také taneční skupina Dekkadancers. Jakou mají úlohu v rámci koncertu? Můžete přiblížit, jak bude celý večer probíhat?
Začne Jonatán Pastirčák, kterej desku Jiskřící produkoval a jehož vliv na ní je zásadní. Jonatán je božskej talent. Bude hrát na cello a puštět si k tomu smyčky. Těšim se na něj. Po něm už přijdem my. Nejdřív s filharmonií, se kterou budeme hrát něco přes hodinu a po tom bude blok našeho sólo hraní, kde zazní krom jinýho téměř celá nová deska. Dekkadancers budou tančit ve třech písních v tý naší sólový části. Důležitou částí večera bude scéna, kterou řeší Milan Cais. Podle nákresů to bude velký.
Jako kapelu i jako lidské bytosti a přátele vás pojí podobné názory a vnímání světa. Pracujete na sobě, vyvíjíte se, hrajete a děláte, co vás baví. V naší zemi není jednoduché dělat alternativní autentickou muziku a uživit se s ní. Vám se to úspěšnědaří. Co vás motivuje? Jaký je ten motor?
Pro mě a možná nejen pro mě, je hlavním motorem nějaká zpráva zasutá hluboko v mym mozku, že prostě tohle mám dělat. Zkoumat život a podávat o tom svědectví. Od začátku tomu věřim a nikdy jsem o tom nepochyboval. To samo o soběmožná stačí a všechno ostatní je podmnožinou toho. To, že jsme si to na začátku slíbili, sepsali jsme indiánskou smlouvu, to že nás strašně baví hrát, že jsme parťáci, přátelé, to že můžeme žít svobodně, cestovat, živit se tím, pro co jsi nadšenej. Tohle nás pohání. A od nás si to vyžaduje trpělivost, pracovitost a toleranci k sobě navzájem. Díky tomu se nám povedlo živit se autentickou, zkoumavou hudbou. A mimochodem věřim, že i to samo o sobě, že jsme nikdy neustoupili směrem ke komerci, je taky jednim z důvodů, proč se nám daří. Poctivost je dlouhá cesta, ale vyplatí se.
Album Jiskřící mi přijde hodně o vnitřní síle, o tom, že svět není tak černý, jak se může zdát, že město není pouze betonová prolízačka a malé radosti mohou zničit velké vleklé smutky. Co je potřeba dělat jinak? Každý čelí nějakým problémům. Kdy se tedy krize stává šancí?
Krize je šancí vždycky. To je její princip. Když se člověk dostane do bodu, kdy se mu všechno sesype, je to zároveň vždycky výzva, podívat se na sebe a na život z jinýho úhlu. Je klidněmožný, že právě proto krize přišla. Krize umožňuje restart, průzkum, přehodnocení. Pokud se ti například zhroutí to, v co si věřil, pokud ztratíš to, k čemu ses upínal, pokud ztratíš iluze i třeba o sám sobě, otevírá se ti možnost stát se svobodnějším, otevřenějším, pokornějším. V ten moment ztracenosti a dezorientace stojíme zároveň přímo ve středu víru přítomnosti a jsme zcela volný. Stačí si to uvědomit. Mně životní krize přinesla pocit odevzdání se životu, víru v něj. Pokorně se nechávám nést a netvořim už si mylný představy o tom, kdo jsem a co je, nebo není pro mě dobrý. Jsem život a všechno je dobrý tak, jak je. Díky krizi žiju víc teď a tady a nebojím se.
Na jihu Čech skupina vystoupí s novou deskou 9. prosince v budějovickém Klubu Slavie.