První díl série Jana Guilloua Velké století, Stavitelé Mostů, zcela nenadchl. Zatím

Na dalekém severu, tam co lišky dávají dobrou noc a medvědi vám bručí ukolébavku na sladké sny, žili se svou matkou malé vesničce tři bratři. Ti jednoho dne přišli na širém moři o otce a tak se velmi brzy museli naučit zaopatřit sebe i jejich matku. A protože se narodili na pustých ledových pláních, stali se z nich rybáři. Prozatím je docela dobrý příběh, co myslíte?

A má ještě lepší pokračování. Ti tři bratři totiž měli veliké štěstí. Díky mužům z jedné mocné, bohaté a především dobrosrdečné organizace, dostali možnost studovat na nejprestižnější univerzitě zaměřené na architekturu na světě. Mělo to samozřejmě háček, ale ten se dal velice snadno překonat. Bratři se této společnosti upsali, že pro ně po dostudování budou pracovat. Pro ně. Pro nikoho jiného. A tak se s Lauritze, Oskara a Sverreho stali velmi vzdělaní a velmi šikovní architekti. Každý z nich byl ale jiný, a proto i jejich osudy začaly být po studiích různé.

Nejmladší z nich, Sverre se vydal kamsi do neznámých zemí, aby znovu našel své ztracené já a vyrovnal se s podlou zradou ženy, jež miloval. Oskara vítr zavál do horkých savan Afriky, kde se stal jedním z nejlepších lovců, protože byl ve svém srdci a duchu moc divoký na to, aby zůstal navěky zavřený mezi čtyřmi stěnami obklopený logaritmickými pravítky, čerstvě ořezanými tužkami a nákresy mostů, které by spojovaly místa i lidi a zkrátily by tam navždy vzdálenost mezi nimi. Jen nejstarší Lauritzen zůstal a splatil dluh jak za sebe, tak i za bratry, pro které by udělal všechno na světě. Stejně jako pro svou lásku, kterou musel zanechat v Německu a odjet stavět mosty zpět na daleký a krutý sever, tak jak kdysi slíbil. A ač nic z toho nečiní rád je ochoten podstoupit všechna úskalí a trápení vlastního ducha jen proto, aby se zachoval jako správný muž.

Stavitelé mostů jsou z prozatím pětidílné série Velké století, která pomalu a velmi zlehka mapuje osudy našich tří hrdinů, jejich přátel, lásek a spolupracovníků. Každý z nich je jiný a pro každého z nich si osud nachystal jiný život, který bude na míru stavěný jejich povahám.
Lauritzen, jako čestný muž se vždy chová jako opravdový rytíř a přesně tak, jak se od něj očekává. Oskar e divoký, vzpurný a ohnivý a jako takový se spolu s domorodci plíží africkými pláněmi a loví lvy a slony z nich si nechává ty nejlepší trofeje. A Sverre? O tom se v podstatě celou knížku příliš nehovoří. Zmizí téměř na jejím počátku, a proto věřím, že se o něm já i čtenáři této báječné a monumentální série dočteme více v dalších dílech Velkého století. I o Oskarovi bych se toho toužila dozvědět víc. Jemu je sice věnovaná jistá část celé knihy, ale Stavitelé mostů jsou především věnovány osudům Lauritzena, který mne, abych byla upřímná, zrovna dvakrát nezajímal. Není to muž, o kterém bych toho toužila tolik číst. Dá se dokonce říci mi by často protivný s tou svojí věčnou správností a obětavostí bez toho, aby jednal impulzivně a nepromyšleně.

Ale o tom, jaký Lauritzen a potažmo jeho bratři jsou a jaké věci na svých životních cestách zažijí, si budete muset sami přečíst v knize Stavitelé mostů od Švédského spisovatele Jana Guilloua, kterou pro vás vydalo nakladatelství Host.