Zemřel Ladislav Havel, první učitel Pavla Šporcla

Jen zdraví, přál si loni v květnu, když slavil devadesátiny. Přání však zůstalo oslyšeno. Ladislav Havel, učitel a skladatel, 17. ledna odpoledne zemřel v Českých Budějovicích, bylo mu 90 let. Vychoval řadu muzikantů a napsal stovky písní.

Do povědomí se dostal jako první učitel Pavla Šporcla. „Za jeho úspěchy nebyl jen talent, ale i práce. Neměl jsem prázdniny a jezdil jsem z Křemže do Nesměně k nim na chalupu. Tam jsme s Pavlem hráli od rána do večera a pak jsme házeli klobouk na věšák. V pokoji byl rozvětvený věšák a na něj jsme se strefovali,“ vzpomínal Ladislav Havel.

Sám Pavel Šporcl se se svým prvním učitelem stihl rozloučit. Jednak spolu loni 14. prosince převzali vyznamenání od budějovického primátora, jednak se viděli ještě před třemi dny.
„On už byl špatný, ale zaregistroval mě, tak jsem se svým způsobem rozloučil. Byl pro mě nesmírně důležitý, protože v dětství mi přiblížil hudbu pouze jako velkou radost, ne jako řeholi, která se musí každý den vykonávat, ale tak, abych se na housle a hudbu těšil. To byla nejdůležitější věc, kterou mi mohl do života dát. Jsem moc rád, že dostal medaili a že to ještě stihl, je to důležité symbolicky. Rozdával kolem sebe radost, spousta lidí ho měla ráda, vychoval hodně studentů. Všichni na něho budeme vzpomínat v dobrém,“ řekl Pavel Šporcl.

Ladislav Havel se narodil 22. května 1925 v Kališti u Dubného na Českobudějovicku. Vyrůstal v Křemži, k muzice ho přivedl táta, když mu jako tříletému přinesl malou heligonku, později housle. Vzpomínal, jak mu Otakar Jeremiáš posílal za odměnu stříbrné mince, když jezdil na letní byt do Křemže, kde Havel jako klouček hrával s orchestrem. Hru na housle začal učit již 
v 15 letech, aby pomohl mamince. Tři roky učil v Třeboni, pak až do roku 1996 na hudební škole v Českých Budějovicích, housle a violu. Vychoval stovky žáků – říkal, že jsou to všechno jeho děti – napsal stovky písní.

Hrál v Sukově kvartetu, 
v souboru Úsvit, vedl orchestr lidových nástrojů v českobudějovickém rozhlase. Mezi jeho známé žáky patří Luděk Volek, Otakar Hořejší, Václav Bohoněk, Zdeněk Haloun nebo Marta Líbalová.

„Já jsem mu nejvíc vděčen za to, že jsem se stal houslistou. Nejenom že mě učil nejdéle, ale byl mým prvním učitelem, jeho působení pro mě bylo zásadní. Hlavní význam vidím 
v tom, že mi neotrávil začátky. Oceňuji jeho vlídnost a smysl pro humor. Měl ke každému z nás úžasný individuální přístup, v tom byl jedinečný a měl skvělou intuici,“ vzpomínal před časem Luděk Volek, bývalý koncertní mistr Jihočeské filharmonie.

I v 90 letech sálala z Ladislava Havla chuť do života. Když jsem k němu loni v květnu přišel, začal mi zpívat svou novou písničku, na housle zahrál Amazing Grace a předvedl pár karetních triků. Nakonec mi v paneláku na budějovickém sídlišti Šumava vnutil oplatky pro děti a lahev sektu. Jihočeská kultura v něm ztrácí osobnost a kus paměti.