Archu naděje drželi nad vodou herci a hudebníci. To ale nejde věčně

Multižánrový projekt Jihočeského divadla Archa naděje vyvrcholil stejnojmennou činoherní premiérou v pátek 18. prosince. Od začátku sezony jej vedení hodně tlačilo do popředí. Inscenaci samotné předcházela řada kulturních či vzdělávacích akcí. Doplula naděje na velkolepý projekt úspěšně do cíle, nebo ztroskotala?

Hra Martina Vačkáře Archa naděje vychází z deníku jednoho z účastníků tragické cesty židovských uprchlíků z Protektorátu Čechy a Morava do Svaté země (Palestina, tehdy britská kolonie). Odehrála se v roce 1940 těsně před začátkem nucených deportací do pracovních a vyhlazovacích táborů. Skončila potopením lodi Patria u břehů Haify 25. 11. 1940. Tehdy zde zahynulo 267 lidí včetně členů posádky a britských vojáků.

Živou hudbu, jež je podstatnou složkou inscenace (12 písní různých žánrů), složil Aleš Březina a otextoval Jiří Ornest. Režisérkou je Jana Kališová, umělecká šéfka činohry Jihočeského divadla, a dramaturgii si vzala na starost Olga Šubrtová.
To by bylo faktům učiněno za dost a teď jsou na řadě dojmy.

Skvělé místo pro písničky

Nevím, zdali jsem s to to relevantně posoudit, ale Archa naděje je řemeslně jistě zdařilý kus. Avšak zástupce té průměrné tvorby, která může vyvolávat diskuze o skutečném přínosu této umělecké formy v dnešní době.

Nepřináší nic moc navíc, kvůli čemuž by skutečně stálo za to vyrazit do divadla (za předpokladu, že je hlavní motivací jeho návštěvy umělecká produkce). A tím méně pak obhájí jistě velký rozpočet a rozsáhlý inscenační tým. Srovnatelný a možná i lepší zážitek, bych zažil doma v křesle se sluchátky na uších, jako posluchač rozhlasové hry. Podobně jako v případě jiného kusu režisérky Kališové Osamělé večery Dory N., který byl vyloženě dramatizovaná četba.

Dost se povídá, někdy až zbytečně moc, ale nic moc se neděje. Tzv. "Velký příběh" děj téměř postrádá. Silná látka a motivy jsou využity jen tak mimoděk jako prostředky pro umístění obrázků, knižních replik a hudebních scének. Tyto jsou kvalitní a především v první polovině vyvolají několik silnějších dojmů, ale stojí jaksi samostatně. Působí na mě jako sóla a dramatické výstupy v opeře, jimž je příběh spíš nutným rámcem. Jako kdyby hlavním účelem příběhu bylo umístit písničky.

To je v opeře žádoucí, protože individuální výstupy jsou to zásadní. Avšak činohra potřebuje více konzistence (a prospělo by i škrtání), protože sled ač dobrých scének ztrácí pozornost diváka a tím i účinek. Takové divadlo dnes jako médium neobstojí.

Poselství vysvobodí diváky

Co musím naopak vyzdvihnout jsou herecké výkony a zmiňovaná hudební složka. Obojí především díky skvělému Romanu Štolpovi (v roli divadelního podnikatele Hugo Hellera), kterému zdatně sekunduje Tereza Vítů, a živé hudbě přímo na jevišti.
Hra zpracovává vážné téma, s nímž by člověk očekával naléhavé intenzivní sdělení. To se ale nekoná. Body k dobru přičte aktualizace uprchlické krize, což je spíše náhoda (začala vznikat už v roce 1999). Ano, několik momentů vás nejspíš chytne za srdce, ale to připisuji spíš obrazotvornosti každého člověka, který nepatří mezi popírače holokaustu.

Je to příliš naivní strastiplná plavba 700 lidí na lodi pro 250, zakončená snahou o pozitivní poselství, které ale vysvobodí spíš diváka než naději ztrácející uprchlíky. Tentokrát byla má duše zaměstnaná mnohem více cestou do divadla, než cestou z něj. Pokud byla záměrem odpočinková hra, nějak mi uniká smysl volby zrovna této látky.
Má cenu na to jít? Rozhodně ano, pokud máte rádi klasiku. Očividně se to zejména starším divákům líbilo. Své fanoušky si Archa naděje určitě najde. Uvidíte pěkně připravenou produkci s efektními hudebními čísly a zároveň si můžete odškrtnout účast na vážném kusu, aniž by to od vás žádalo intenzivnější duševní zapojení. Pokud patříte k menšině diváků, jenž chtějí rafinovaně propracované dílo, které hne i s buňkami kostní dřeně, z letošních novinek bude jistě lepší volba Kreutzerova sonáta. Na Kulturne jsme o ní psali ZDE

Další termíny představení: 29. 12. 2015, 12. a 13. 1. 2016.

Vstupenky v cenách od 90 korun si můžete rezervovat na www.jihoceskedivadlo.cz.

Účinkují
Ada Langerová, mladá učitelka: Tereza Vítů
David White, britský důstojník, její přítel: Michael Vykus
Tatínek, nakladatel, otec Ady: Jiří Untermüller
Hugo Heller, divadelní režisér a dirigent: Roman Štolpa
Zita Hellerová, jeho žena, filmová herečka a zpěvačka: Věra Hlaváčková
Julie Kolmanová, zdravotní sestra: Taťána Kupcová
Rabín Blum: Jan Kaštovský
Grégr, plukovník, vedoucí transportu: Jan Dvořák
Bedřich Popper, jeho zástupce: Pavel Oubram
Kormidelník, Řek: Jan Konrád
Zajíček, mladý muž, obchodník: Tomáš Havlínek
Polášek, advokát: Petr Červinka
Stöferová, žena ze židovské agentury: Jaroslava Červenková
Nykl, učitel tance: Josef Průdek
Mary, britská komisařka: Teresa Branna
Nathan, britský seržant: Tomáš Drápela
Sára Steinová: Daniela Bambasová
Rumunský, turecký důstojník, por. Bradley: Ondřej Doležal
Číšník, vojáci: Lukáš Slepička, Jiří Cehák
Cestující na lodi: Jana Frouzová - Hrušková, Markéta Heidenreichová, Žaneta Petrová Jaroslav Kukrál, Jan Saska, Zdeněk Říha,
Děti: Agáta Dopitová, Emma Mahrová, Kristýna Bulanová, Jakub Dušek, Mikuláš Mahr, Jan Šupitar, David Steinecker
Kontrabasista: Petr Vyroubal
Klarinetista: Martin Voříšek
Harmonikář: Michal Pech
Kytarista: Petr Ferebauer