Poprvé v historii trutnovského open airu bylo možné koupit vstupenku jen na jeden den, a to na neděli. Důvodem byl jasný. The Prodigy. Opravdové hvězdy devadesátých let se vším co k tomu patří. S báječnou světelnou šou, zúženými zornicemi a hvězdnými manýry. Během více než hodinového setu zazněly songy z nového alba The Day Is My Enemy, ale i hity (např. Smack My Bitch Up, nebo Breath), které léta ovládaly žebříčky po celém světě. Přes veškeré diskuze, zda The Prodigy na Trutnoff patří, nebo ne, je nezpochybnitelné, že festival rozhodně nepokazili. Největším důkazem byl amfiteátr naplněný k prasknutí, skákající jako jeden muž.
Mimo The Prodigy se na hlavní scéně vystřídali i Ivan Hlas, Krucipüsk, Mńága a Žďorp , či Jiří Schmitzer a Sto zvířat. Zapomenout nesmím ani na dalšího z festivalových headlinerů The Subways, kteří více než hudbou uchvátí charismatickým poskakováním mladé Charlotte.
Nedělní budíček tradičně obstarali Boron. Letos však na druhé scéně. Hned po nich následovali N.V.Ú. V odpoledních hodinách i popový mladík Voxel a v podvečer i Skyline, nebo Čankišou.
V undergroundovém stanu rozjel krátce po poledni své vystoupení Pavel Dobeš. Snad každý musí znát jeho písně nabité vtipem a okořeněné lehkým ostravským akcentem. Letos jen střídmě zastoupené ska reprezentovali slovenští Smola a Hrušky. Dřevěné pytlí v jutových uhlích a STBend nejsou z kapel, které by vynikali velkou fanouškovskou základnou. O to větším překvapením bylo mnohohlavé publikum, které se rozhodlo, i přes nabitý program na hlavní scéně, dát přednost trochu složitější, ale rozhodně kvalitní hudbě. Hned poté nastoupila ve světě milovaná, v Čechách nepochopená kapela Už jsme doma. Po koncetru The Prodigy pro poslední vytrvalce zahráli ještě Vložte kočku a Rocky Leon.