Jihočech Miroslav Karel bojoval po boku Jackie Chana i Adriana Brodyho. Chystá vlastní film

Ozbrojenec nebo bojovník kung-fu. To je Miroslav Karel z Tábora, který se propracoval do současné reklamy na sazkovou kancelář i do aktuálního filmu Jackie Chana. Sportovec, bojovník a herec chystal mezinárodní akční film Kaiser. Rozhodl se s kolegy jít cestou veřejné sbírky peněz, tedy dnes oblíbeného crowdfundingu. Akce však šťastně nedopadla, na happyend však ještě dojít může. Už nyní jeden z jeho filmů budete moci vidět na jihočeském festivalu filmů Černá věž, který se koná v Českých Budějovicích od 26. listopadu.  

Pojďme od píky. Kdy, kde a jak vznikl nápad udělat vlastní film?
Vzniknul už před hodně dlouhou dobou, když jsem se v Číně seznámil s členy našeho nynějšího tvůrčího týmu. Společně jsme spolu pracovali na několika filmech a TV seriálech a zjistili jsme, že si po tvůrčí stránce rozumíme. Potom slovo dalo slovo a vzniknul náš první vlastní film Shanghai Story. Už při natáčení se nám výborně spolupracovalo a rozhodli jsme se produkovat více vlastních počinů. Tehdy přišel nápad na film Kaiser.

O čem by měl film být, jak by měl vypadat?
Kaiser je mix mezi moderními westerny a filmy Delona a Belmonda ze 70. a 80. let, obohacený větším množstvím akce. Tak by se dala v jednoduchosti shrnout hlavní premisa našeho filmu.

A název Kaiser?
Původně to byl vlastně vtip, když jsme s kolegou Andrejem vymýšleli zápletku scénáře, nazvali jsme hlavního „hrdinu“ Kaiser a hlavního „záporáka“ Lábus (Lhabus v angličtině).

Prozradíte náznakem zápletku?
Je to příběh o pomstě, klasicky. Chceme ale film udělat víc oldschool, takže příběhově bude víc přímočařejší. Zabijou mu ségru a on pak všechny vybije… (smích)

Máte představu, kolik lidí by mělo na snímku pracovat? Kdo všechno tvoří současný tým?
Jádro našeho týmu tvoří čtyři lidé, ovšem na našich projektech se jich podílí mnohem víc. Ale když budeme mluvit konkrétně, jsem to já, režisér a kameraman v jedné osobě Andrej Iliev ze Slovenska, Danny Salay a Antonio Graceffo z USA. Všichni již máme bohaté zkušenosti z mnoha oborů filmové tvorby. Dá se říct, že jsme točili na třech kontinentech.

Kde se měl točit film Kaiser?
Celý film máme v plánu natočit v Šanghaji, jelikož celý náš tým je tam situovaný a známe dobře místní poměry. Všichni jsme tam žili mnoho let. Stejně tak chceme zachytit kontrast mezi oldschoolově pojatým akčním filmem a hypermoderní Šanghají, která nabízí úžasné exteriéry.

Sháněli jste peníze pomocí sbírky. Kolik jste potřebovali?
Natáčení filmů není levná záležitost i pokud točíte vlastní filmy. Když chcete, aby výsledek za něco stál a vypadal co možná nejlépe, musíte si pronajmout techniku (kamery, světla, všemožné doplňky…), zajistit si povolení k natáčení, zaplatit herce a štáb atd. Naše cílová částka byla (pro film) skromných 20 tisíc euro. Rozhodli jsme se cílovou částku vybrat pomocí tzv. crowdfundingu, což je metoda, kdy každý může přispět libovolnou částkou, kterou uzná za vhodné. Na oplátku měli přispěvatelé dostat promo předměty spojené s filmem v hodnotě svého příspěvku. Plakáty počínaje, přes DVD a videa z natáčení, až po svoje jméno v titulkách nebo statut producenta.

Dnes už vím, že se vám to nezdařilo. Jaké byly vaše prvotní pocity?
Jsme naštvaní, zklamaní. Se slovenským kolegou Andrejem Ilievem jsme do toho šli skutečně naplno. A to Andrej není žádný novic. Má dvě vysoké školy fotografie v Londýně, je držitelem dvou ocenění za focení Pekingu. Mám dojem, že tu není zájem o talent ani výsledky. Pak mají filmy nějak vypadat. Věnovali jsme realizaci opravdu mnoho času, energie a peněz. Plakáty i trailery jsme platili ze svého. Už když jsme se rozhodli pro cestu sbírky, viděli jsme na mezinárodním crowdfundingovém serveru ostatní projekty. Nepřišli nám tak dobré. Možná proto jsme měli velká očekávání a naději, že se částka vybere.

Částku jste vybírali na mezinárodním serveru. Proč jste nezkusili i český crowfounding a co vše jste dělali proto, abyste na film vybrali? Kde třeba vidíte problém neúspěchu?
Rozhodli jsme se pro mezinárodní stránky kvůli mezinárodnímu realizačnímu tým. Navíc na Čechy se jedná o poměrně velkou částku, proto jsme se chtěli zaměřit více na západní fanoušky. Dělali jsme maximum. Běželo promo na stránkách projektu, na oficiálních stránkách, sociálních sítích a každý den kontaktovali bezpočet potencionálních investorů přímo. Trailer i kampaň vidělo přes 13 000 diváků ze zemí, které by nás ani nenapadly, že by to mohlo zajímat, například z Peru a Islandu. Ale asi se to nedostalo k těm správným lidem, protože je vše bez výsledku. Byla to naše první kampaň, příště třeba budeme chytřejší.

Kolik lidí vás vlastně podpořilo?
Pouhých osmnáct, prakticky jen přátelé a rodina. Možná byl problém v tom zahraničním serveru, lidé ze zahraničí třeba nemají důvěru k lidem z menších zemí. Je pravda, že ostatní projekty z větších zemí úspěšné byly. Je to však spekulace, nerad bych to právě na toto házel. Ani z Čech však absolutně žádný zájem nebyl.

Co byste tedy do příště změnili?
Nespoléhali bychom jen na crowdfounding jako primární zdroj financování. Chtěli bychom oslovit více lidí přímo z filmového průmyslu a sbírka by byla pouze bonusem. Potřebujeme ale více kontaktů. Deprimuje nás to, ale neodradilo. Budeme se snažit prorazit i nadále.

Času a práce jste tomu zdá se obětovali hodně. Vše zahodíte nebo jsou ještě nějaké možnosti realizace?
Pokud bude čas, zkusíme snímek natočit z našich zdrojů, čemuž asi bude odpovídat kvalita a stopáž. Odpustíme si herce, vybavení i atraktivní lokace, na něž je potřeba vždy povolení, což stojí hodně času a peněz. Půjde o trochu pirátské natáčení, víkendy s kamarády. Budeme rádi, když natočíme patnáct minut. Bílé ručníky nebudou a místo ústřic si dáme obligátně nudle.

Předpokládám, že kromě zábavy pro diváka měl projekt ještě sekundární cíl…
Tím je samozřejmě náš rozvoj. Ať už po stránce tvůrčí (další zajímavé projekty), tak i po stránce profesní (nabídky od filmových studií). S našimi filmy chceme objet i některé filmové festivaly, a pokud nám bude štěstí přát, tak i získat nějaká ocenění.

Nicméně, jak jste zmínil, krátké filmy už jste natočili, oč jde?
Naším prvním filmem bylo drama Shanghai Story, které momentálně finišuje postprodukci. Tento film je poctou evropským nezávislým filmům, důraz je kladen především na postavy a taktéž se celý odehrává v Šanghaji. Tento film měl velice kladné divácké přijetí na testovací projekci v Šanghaji na konci loňského roku. V červnu bude premiérově promítán na setkání filmařů, na němž zkusíme oslovit potenciální zájemce a investory. Kladné ohlasy máme i na detektivku Shafows of Shanghai. Dalším filmem, který jsme právě dotočili, je scifi Alone, u něhož také po dokončení postprodukce očekáváme divácký úspěch. Bohužel se ukazuje, že čím více je film artový, tedy umělecký, tím menší je o něj zájem.

Uvidí lidé z Čech nějaký z těchto snímků?
Po premiéře bychom je chtěli dát volně ke stažení, budou tedy online na webu. Uvidíme, zda se dostaneme také na nějaké festivaly. Hodně uzávěrek na ně jsme bohužel propásli, protože se čekalo na vyřízení práv k hudbě. Na jednu píseň se čeká až tři měsíce.

Lidé vás nyní poznávají v reklamě na sazkovou kancelář, která běžela v průběhu Mistrovství světa v ledním hokeji každou přestávku. Natáčel jsi ale i nový film s Jackie Chanem. Jaké to bylo, jaký byl on?
Ano, hodně lidí mě již vidělo v reklamě, kterou jsem točil po návratu do vlasti. Je to občas úsměvné, když lidé, které jsem léta neviděl, mi píší, jestli jsem to v televizi já. Film s Jackie Chanem se jmenuje Dragonblade a momentálně se jedná o jeden z nejvýdělečnějších čínských filmů, takže se dá říct, že je to úspěch. Jackie Chan byl již od mládí můj velký idol, já jsem vyrůstal na čínských kung fu filmech. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že jednou s ním budu točit film, tak bych se mu zřejmě vysmál. Ale zážitek to byl obrovský, stejně tak zkušenost. V Číně jsou podmínky pro natáčení většinou dost tvrdé, ale i přes to bych to nevyměnil. Pouhým sledováním, jak Jackie pracuje, jsem se naučil opravdu moc. Na „place“ je to neuvěřitelně skromný a pozorný člověk, kdyby více herců bylo jako on, práce ve filmech by byla mnohem příjemnější. Ale musím říct, že stejně tak skvěle se mi pracovalo i se Sammo Hungem na dalším čínském velkofilmu Rise of the Legend, nebo i s některými americkými herci, jako jsou John Cusack, Adrian Brody nebo Simon Pegg.

Kolik filmů už jste prošel a jak je těžké sehnat v této branži práci?
Dohromady jsem hrál již ve 13 filmech a seriálech. Začínal jsem jako komparsista, ale pokud se hodně snažíte a máte co nabídnout, dostanete se časem i k rolím. Můžu říct, že zhruba osm projektů jsem odpracoval jako herec nebo kaskadér. Sehnat práci je samozřejmě velice těžké, konkurence je veliká, ale pokud jste odhodlaní a nebojíte se tomu něco obětovat, uspět se dá. Pouze to většinou trvá dlouho.

Já mám s komparsem spojené dlouhé hodiny čekání a zimu. Jaké máte vy nej zážitky?
Nejdrsnější bylo natáčení, kdy byl silný vítr, vlhko, nula stupňů a my osmnáct hodin natáčeli letní scénu v tričkách. Nesměli jsme se dvě hodiny hnout ze značek a čekali jsme na rozbřesk. To je natáčení filmů v Šanghaji, masakr. Tam je totiž běžné, že se letní scény natáčejí v zimě a naopak. Buď tedy nehorázně mrznete, nebo z vás lije. Důvod toho je opravdu nevysvětlitelný. Spousty lidí by se rádo stalo herci, než zjistí, co to obnáší. Komparsista je povl - pozadí pro hlavní herce, nikoho nezajímá, zda váš čas běží nebo máte žízeň. Rozhodně nechodíte po recepcích a nejíte zákusky s kaviárem.

O vás se ale dá říct, že jste úspěšný. To se v ČR příliš neodpouští…
Závist je přirozená lidská vlastnost. Nikdo z nás nemá rád lidi, kteří se mají lépe než my. Ovšem nemůžu říct, že by to bylo na takové úrovni, abych se nad to nedokázal povznést. Pracoval jsem velice tvrdě a za všelijakých podmínek, abych se dostal tam, kde jsem teď. Ale i tak se nepovažuju za nějakou hvězdu, na to jsem stále dostatečně „neprorazil“.

Mluvil jste mezi řečí o „naštvanosti“ v ČR. V čem spočívá, můžete mi to objasnit?
Myslel jsem to spíše v souvislosti s filmy. Přijde mi, že lidi jsou po všech těch Ulicích a Ordinacích už velice skeptičtí k novým projektům. Obzvláště, když by ho měli sami podpořit. Doteď jsme se dočkali podpory pouze od přátel a příbuzných. Přitom mi přijde, že věnovat jedno euro na dobrou věc by mohla většina lidí. Já osobně také podporuji ostatní projekty.

Jak se vám žije jinde, například v komunistické Číně?
To je těžká otázka. Oni jsou odmala udržovaný ve vakuu, takže jim spoustu věcí nepřijde ani nedojde. Jsou hodně ovlivnění čínskou propagandou. Co se řekne v televizi, je pravda. Navíc nemají žádný smysl pro ekologii. Chybí respekt k přírodě a zvířatům, to sou pro ně prostě věci k použití a je jedno, v jakém stavu skončí. Na malých vesnicích je to samozřejmě trochu jinačí, ale vesměs idioti sou všude, jenom na vesnici sou přátelštější

Věnujete se bojovým sportům, díky nimž jste předpokládám u filmu. Můžete představit, co vše děláte, a jak dlouho se jim věnujete?
Věnuji se již skoro dekádu čínskému bojovému umění wushu (mnoho lidí ho zná pod názvem kung fu), přesně pak stylu Shaolin kung fu a Sanda (volný boj). Začínal jsem v ČR, později jsem ho odjel studovat do Číny na Sportovní univerzitu v Šanghaji, kde jsem trénoval skoro čtyři roky. Také jsem cvičil v několika jiných školách po Číně a u několika mistrů.

Kolikrát denně musíte cvičit, abyste byl v kondici?
Snažím se samozřejmě cvičit, co nejvíce to jde. Byly doby, kdy jsem cvičíval 6 až 7 hodin denně, ale momentálně je to méně, jelikož mi hodně času zabere propagace našeho projektu a shánění práce ve filmech v ČR. Pořád se ale snažím udržovat na úrovni a cvičím vždy, když mám příležitost.

Je potřeba dodržovat nějakou speciální životosprávu? Jaká kuchyně vám více sedí?
Nedá se říct, že bych měl speciální stravu, spíš pouze jím zdravě. Jsem také trenérem fitness, takže se stravou zaměřuju tímto směrem. Co si ale neodpustím je pořádný kus masa. To mi v Číně mnohdy chybělo.

Vím, že jste chtěl také otevřít školu bojových umění v Čechách. Proč to nejde?
Zájem o tento druh bojových umění je malý, tomuto stylu je potřeba věnovat hodně času a práce, než se člověk začne konečně zlepšovat. Většina lidí nyní preferuje „rychlejší“ sporty, jako jsou kickbox, muay thai nebo MMA. Nedá se jim to vyčítat, žijeme v hektické době, kdy každý chce všechno hned.

A učit čínsky?
Zatím mám pouze jednu nadějnou žačku, ale učím. Časem bych si rád přibral více žáků, ale momentálně se věnuji příliš mnoha věcem, než abych to ještě stíhal. Jsem zpět doma poměrně krátkou dobu, takže mám stále spoustu věcí co dělat.

K filmu je potřeba ale umět hrát. Nějaké kurzy herectví asi tedy máte.
Zatím ne, i když je mám časem v plánu absolvovat. Prozatím se musím spokojit pouze s praxí ve filmech. Ale na druhou stranu, spousta profesionálů žádné kurzy neměla a vše se naučili tzv. za chodu. Já jsem se nejvíc naučil právě při spolupráci s ostřílenými hereckými esy. Člověk musí mít otevřené oči a snahu se něco dozvědět, potom se teprve začne zlepšovat.

Když jsme zpět u filmu neodpustím si takovou klasiku: Jakou jsou vaše oblíbené?
To bychom tu byli asi hodně dlouho, než bych je všechny vyjmenoval. Mám hodně široký záběr, co se filmů týče. Od gangsterek, přes spagety westerny, kung fu filmy, komedie až po pohádky. Jsem takový trochu fanatik, dalo by se říci. Hodně sleduji staré filmy, od těch se podle mě máme stále co učit.